Pomluvy v praci

Myslela jsem si, že to bude chtít jen čas a bude to ok. Není.
To je celkem pochopitelné, že když ji řekneš, že tě její hlášky urážejí a unavují, že to nebude OK.
Určitě jsi jí to měla říct nějak diplomaticky, když jsi věděla, že spolu budete v denním kontaktu.
No, už se stalo, ale teď se nediv. Ona je na koni.
Myslím, že ovlivnila lidi okolo sebe a tobě teď zůstal černý petr.
Takže - buď se jí omluvíš (což asi nehrozí) a nebo to budeš muset vydržet do doby, než změníš zaměstnání.

Člověk hodně věcí i prostě vycítí.
Myslím, že je to spíš tvůj vsugerovaný pocit zaměňovaný za pocit ostatních. Člověk vždycky ´vidí jen to co chce. , protože když si něco vsugeruješ tak to pak i žiješ. V tomhle ti asi nikdo neporadí , tohle je spíš taková hra kdo snese víc a kdo bude mít navch.. Myslím, že to nakonec nevydržíš jako většina ostatních kdo si připadá jako oběť a radši změníš místo.. Takže si to buď vyříkáte nebo to budeš trpět což stejně dlouho nevydržíš nebo odejdeš.

ano, vím. Ale diplomaticky to řeším několik měsíců a ten den jsem byla unavená. Chtěla jsem se stáhnout, vydýchat to, ale ona pořád zjišťovala co je. Myslím, že kdybych dostala prostor, tak se do třeba do pár hodin nebo druhého dne uklidním. No bohužel, stalo se...
Já byla ta diplomatičtěší x měsíců, ona mi vmetla do xichtu kdeco, a asi jsem si ani pořádně nevšimla, že se to ve mně kumuluje...
Ano, chyba.

já se jí omluvila druhý den smskou. Ale je pravda, že se jí osobně vtírat nebudu když je teď dost nepříjemná.

no já to místo změnit chci, ale ne ihned.
Jinak s tou obětí - tou se staví v práci ona. Ale je fakt, že i já se teď tak trochu cítím. Nebyly jsme jen kolegyně, pomáhala jsem jí s kdečím i mimo práci, ale co už. Možná i právě proto je naštvaná, že je teď od toho jakoby odstřihnutá.

Ještě tedy technická. Jak si to vyříkat s někým, kdo se už ani bavit nechce?
Je teda ještě nějaká jiná možnost?

Mám zkušenost stejnou, až na to, že mně jsou takoví lidé u zadele a nic si z ní nedělám, s ostatními se bavím i tak, je mi jedno, co jim kdo o mně navykládá a naopak dělám jakože nic, přehlížím její pohledy a jednoduše se usmívám, neřeším to s ostatními ani před ostatními. Pohádaly jsme se před ostatními dvakrát a všichni včetně nadřízené držely pysk a od té doby si na mě nedovolují. Jestli si něco říkají za mými zády, tak je to jen jejich problém a mně to trápit nemusí. Já si žiji i v práci dál svým životem. Důležité je oddělelovat práci a přátelství. Já si dělám svou práci, jak nejlépe dovedu a to mi pomohlo vždy nejvíc. Přece jí nebudu dávat vodu na mlýn, že se jí ještě omluvím, když vím, jak to bylo ne? A musím říct, že mě i těší, když to druhou stranu užírá a ztrapňuje se leda tak ona. Popravdě ty pomluvy se nakonec proti člověku obrátí, je to jako čůrat proti větru. A nyní se to schyluje do fáze, kdy ostatní kolegové leccos už sami prokoukli a raději si na ní dávají pozor, protože když někdo dlouhodobě jen pomlouvá, tak těm lidem kolem dojde, že je to křivák ten člověk. Samosebou, mívá takový člověk nějakého stoupence stejně tupého jako on sám, ale opravdu není třeba se z toho hroutit. Na takové narazíš téměř všude.

Ahoj, také mám s tímto problémem zkušenosti. Byly jsme na stáži v nemocnici jako studenti medicíny a vykonávali jsme tam i pomocné práce, jako například množství látek do infuzí, co normálně dělají sestry. Paní dotyčná si však myslela, že si tam všichni budeme dělat, co chceme a většinu času se dívat do mobilu a opírat o zdi na chodbách. Pak také koukala, že když se vybírali lidi, co měli mít noční a víkendové služby (většinou to měli za trest) šla tam ona a já tenkrát jako její kamarádka jsem se k ní dobrovolně přidala. No a jednou když ona si měla studovat kolik se smí čeho dát do jedné infuze, tak nějak na to samozřejmě zapomněla. Tenkrát tam skoro jednoho pacienta předávkovali a já to odnesla sní, protože jsme tam šly spolu. Jak jsi psala ještě se mě přihlouple zeptala co udělala, no a omluvy jsem se také nedočkala. Kdyby toho ještě nebylo moc také mě začala pomlouvat a tak nějak se to snažila celé svést na mě, ale to se jí díky záznamům nepovedlo. Tak nevím v práci se asi nedá věřit nikomu. Mě málem vyhodili ze školy a také jsem až do konce studia měla záznam v papírech a od té doby jsem také navštěvovala ty nejhorší oddělení a nemocnice, prostě peklo. Jediné co mě těší, že mám tohle všechno za sebou a sní už se nemusím nikdy vidět.
Změna zaměstnání mi přijde taky jako vhodný nápad, protože takového člověka se jinak nezbavíš a navíc pomluvy by tu mohly přivést i do větších problémů.
Snad se ti to povede vyřešit

máš naprostou pravdu. já už ode dneška funguju stejně. Nebaví mě to už ani řešit.
Je pravda, že nejlepší je dělat si dobře svou práci, s kolegy jednat příjemně, kamarádsky, ale žádné velké kamarádství radši ne.... i když dřív to v jiných pracech nevadilo a ještě jsem na to asi nikdy nedoplatila.
Dnes mi je mnohem líp. Lidi reagují tak jak jsi psala... někteří dnes dokonce líp než kdy předtím. Kolega, který se se mnou nebavil, mi dnes i koupil kafe. Druhý přinesl sladkost.... atd...
Ti zpracovaní víc, ti mě vůbec ani nepozdraví, ale tenhle typ lidí mě stejně může víte co.

dnes se dotyčná chlubila přede mnou někomu jinému, že prý nastupuje brzy do jiné práce.
Ono jí stejně asi nic moc jiného nezbývalo, protože co vím, tak si tam začala s x kolegy a to by asi dobře nedopadlo....

jo, to člověka poučí... i když zase nezahořknout!..
Já zas na škole psala velmi podobnou bakalářku s jednou spolužačkou, jakoby kamarádkou, ale ne blízkou kamarádkou... pomáhala jsem jí s překladama z Aj... a když pak chtěla těsně před odevzdáním ještě i celou moji bakalářku, že se inspiruje.... a já jí odmítla (jelikož by mohli z opisování nařknout mě, která to celé vypracovala sama), tak pak už jsem jí nestála ani za pozdrav. To byla taky dobrá studená sprcha. Dodnes když je sraz a jsem na něm já, tak ona nepřijde.... což mi teda nevadí, ale stejně... kdyby se lidi chovali tak, aby se za sebe ještě po letech nemuseli stydět, měli by to jednodušší.

Reaguji na Kaja555: : kdyby se lidi chovali tak, aby se za sebe ještě po letech nemuseli stydět, měli by to jednodušší.
Přesně s tím souhlasím, no ale v mém případě nakonec přišla alespoň malá útěcha. Moje "kamarádka" nakonec školu nedokončila a z posledních zmínek o ní jsem slyšela, že pracuje jako pomocná síla v nějakém telekomunikačním centru. Takže mě alespoň utěšuje, že někomu tak nezodpovědnému znemožnili mít v rukou lidský život. Představa, že bych s ním musela jednou pracovat je celkem děsivá.
Jinak fakt držím palce a ať se to vyřeší

Podle mne jsi udělala dobře, žes jí na rovinu řekla, že tě její jednání unavuje a uráží. Spousta lidi by zatínalo zuby a ventilovalo se akorát doma, což je špatně - a spousta lidi by na urážku odpovědelo ještě větší urážkou, nabaloval by se konflikt na konflikt, vypadaly byste jako dvě slepice a to je taky špatně.
Kritika se sice nikomu nelíbí, to je jasné - ale pomluvy se velice často člověku vrací jako bumerang a dotyčná nejspíš nakonec uškodí nejvíc sama sobě.

No Firemní matrac ještě k tomu ? Nemyslím, že právě takové lidi kolegové berou příliš vážně Klid, nic nebude tak horké, jak to ze začátku vypadá ....

byla jsem naprosto ve stejné situaci.. kolektiv skvělý, jen jedna si myslela, že je víc.. jednoho dne ode mě uslyšela něco, co se jí hodně nelíbilo a od té doby bylo poznat, s kým o tom mluvila.. taky jsem měla Černého Petra a taky mi to bylo u zadele (ofiko).. nebylo to nic příjemného, ale časem to přešlo, nebavily jsme se už nikdy, spíš naopak, ale našla jsem si díky tomu jiné přátele v práci, a můžu říct, že mě to nasměrovalo mnohem lépe v další kariéře.. takže radím vyděržat pianier, být nad věcí, a pokud se to nepřekoná, no holt jsou to ovce, bez schopnosti mít svůj názor na člověka neovlivněný pomluvami

to chápu...
Děkuju!