Ahoj holky,
mám takový problém, který trvá asi tak cca 2 roky. Pořád všechno odkládám, nejsou to ale třeba věci typu žehlení, vaření, uklízení, učení apod., ale spíš důležitá rozhodnutí. Například často jsem odkládala zkoušky ve škole, byla jsem třeba přihlášená na nějaký termín a den předtím nebo v ten den jsem napsala dotyčnému učiteli email, že jsem třeba nemocná a že se nemohu dostavit. Dělám to protože se prostě bojím, že zkoušku nemám šanci dát a nechci se ztrapnit. Dokonce jsem nešla ani na jedny státnice, jelikož jsem věděla, že je nedám (nejspíš bych fakt nedala), ale byli na to lidé hůř a přesto na ně šli. Vím, je to kravina, že jsem tam nešla, ale já tam prostě nedokázala jít, když jsem věděla, že to neumím tak, jak bych měla ( i když jsem se to dlouho učila). Měla jsem tak šílený strašný strach, že se šíleně ztrapním a že budu za vola. Vím, měla jsem to zkusit, ale prostě se nemůžu přenést přes ten svůj pitomý pocit a překonat ho a jí tam.
Dále jsem před týdnem odsunula pohovor. Jednalo se o můj první pohovor a měla jsem se na něho dostavit hned druhý den. Je pravda, že jsem na něho neměla na bytě oblečení (měla jsem ho u rodičů na vesnici) a ani, že jsem se nestačila pořádně připravit, neměla jsem ani zkušenosti z jiných pohovorů, ale aj přesto jsem tam mohla jít. Naštěstí měli náhradní termín.
Ale i tak, už mě nebaví furt všechno odsouvat, sice mi většinou ty odsuny vyhovují (třeba, že pak jdu klidnější na zkoušku, protože jsem se třeba něco doučila, co jsem původně neuměla), ale prostě už to tak nechci dělat, chci se všemu postavit čelem, ne furt utíkat. Často o tom, že třeba odsunu zkoušku vůbec neuvažuji, ale třeba přijde večer nebo ten den ráno a já si najednou s tou myšlenkou začnu pohrávat, i když se ji moc bráním a říkám si, že to tak nejde, stejně dopředu vím, že to tak udělám. Přitom se učím vlastně pořád, ale mám šílený problém s pamětí, měla jsem tu na to i téma.
Máte některé taky takový problém? Jak ho překonat? Kdysi jsem takové problémy neměla, nenapadlo mě někam nejít nebo něco odvolat. Jak říkám, jedná se jen o důležitá rozhodnutí, v jiných věcech to nedělám....Jsem z toho už docela zoufalá...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Pořád něco odkládám/ruším
Poslat SZ
Reaguji na Anabela:
Myslím, že by ti pomohl psycholog. Zřejmě se u tebe jedná o tzv. prokrastinaci. Držím palce.
Galerie obrázků
Cituji Anabela: prokrastinaci
Pokud pociťuješ i veliký strach, pak už se jedná o fobii. Ať už sociální, nebo ergofobii, tak jako tak to chce konzultaci s psychologem.
Reaguji na Elienka: To jsem si myslela taky, že se jedná o prokrastinaci, ale dívala jsem se na nějaké články a videa a tam jde většinou o odkládání věcí a dělání místo nich něco jiného. Např. místo učení jdu uklidit. Ale tohle já právě nedělám. Nenahrazuju jednu činnost jinou, protože se mi nechce dělat. Bojím se pouze důležitých rozhodnutí a všechno raději odsunu (ze strachu) než abych tam šla....nevím no...
POZOR
ačkoliv bych chtěla, poradit asi neumím, mám to podobně.. možná, že tvůj problém je i v tom, že sis vsugerovala, že taková jsi.. jediné co mě napadá je, aby ses při příští zkoušce(nebo čímkoliv jiném) prostě překonala a šla tam.. tím jakoby překonáš samu sebe a příště si třeba řekneš něco jako minulé jsem to neodložila, jsem teď prostě taková, že všechno dělám hned.. nejdůležitější a zároveň nejtěžší je ten první krok.. hodně štěstííííííí
Cituji Anabela: tam jde většinou o odkládání věcí a dělání místo nich něco jiného.
To není pravda. Je to taktéž odkládání důležitých věcí na pozdější dobu. Tendence dělat je na poslední chvíli. Ze strachu, tak jak píšeš. Řekla bych, že je to ono.
Reaguji na True: Jedná se také o strach, ale víc asi ještě o to, že se ztrapním a že budu za blbce. Nebo ohledně toho pohovoru, že nejsem dostatečně připravená, abych na něho mohla jít hned příští den a že na něho nemám ani oblečení. Sociální fóbie to podle mě nebude, jelikož kontaktu s lidmi se nebojím, dokonce ho i vyhledávám...spíš možná ta ergofobie...budu asi fakt muset navštívit psychologa 
Cituji Anabela: já si najednou s tou myšlenkou začnu pohrávat, i když se ji moc bráním a říkám si, že to tak nejde, stejně dopředu vím, že to tak udělám.
to je jak kdybych to psala já 
Vždycky na střední mě večer napadlo že nepůjdu druhej den nebo že nepůjdu na první dvě hodiny a i když jsem si řikala že půjdu tak jsem stejně ráno nešla.. Sice na tom nejsem tak jako ty, že bych třeba nešla na zkoušku, když jsem se učila, ale taky všechno odkládám na poslední chvíli..všechny zkoušky, povinnosti...já mám ale štěstí, že mi to vždycky vyjde...např. ted jsme měly ve škole státnici a všichni se na to připravovali minimálně půl roku a já všechno dělala posledních 14 dní v kuse, ani jsem si to nezkontrolovala ale nakonec jsem měla jsem jednu z nejlepších známek..takže nevím jak ti poradit , každopádně vím jak se cejtíš..Vždycky když jdeš třeba na zkoušku nebo na pohovor, zkus si představit že ty profesoři a zaměstnavatelé už slyšely a denně vyzpovídaj tisíce jiných studentů nebo uchazečů a že je to pro ně prostě práce..
Cituji Elienka: Tendence dělat je na poslední chvíli.
Jako dělat věci na poslední chvíli? To zase ne, já se třeba učím měsíc, ale na tu zkoušku nejdu, protože si myslím, že to neumím. Ale na další termín se vše potřebné doučím a nemám problém na tu zkoušku už jít...nevím, možná to ale tohle bude....
Cituji Dominikka: já mám ale štěstí, že mi to vždycky vyjde
Přesně, já si pak říkám, vždycky když jsem něco odložila tak to vyšlo, tak to odložím znovu a znovu to vyjde....hrůza semnou...chtěla bych s toho už ale zbavit...
Cituji Anabela: Jako dělat věci na poslední chvíli?
Cituji Anabela: Ale na další termín se vše potřebné doučím a nemám problém na tu zkoušku už jít...
No to je ono. U tebe to asi bude kombinace více faktorů. Navíc tam hraje roli strach, který máš a s tím je třeba něco dělat. Určitě ti terapeut dobře poradí. Než se trápit.
Reaguji na Katt: Naštěstí už žádné zkoušky nemám, pouze státnice které mě čekají v únoru a květnu..na ty ale vím, že půjdu, jelikož z půlky to učivo už umím, takže se doučím jen zbytek a půjdu na ty státnice úplně v pohodě...ale furt to moje odkládání, člověk by to mohl mít už za sebou a zase nic...
Reaguji na Elienka: Asi máš pravdu, budu si muset někam zajít, protože to je semnou hrůza...nedokážu se tomu bránit...
Cituji Anabela: budu si muset někam zajít
Za to nic nedáš. Není to žádná ostuda. Moc věcí se ti určitě vyjasní.
Místy to mívám úplně stejně. Mě nejvíce pomáhá, když o tom hooodně mluvím s někým- např. musím na pohovor a děsně se bojím a mám chuť tam vůbec nejít nebo to odložit,,, když o tom mluvím, slyším, že o nic nejde atd. tak seberu odvahu a jdu tam.
Nicméně je důležité si uvědomit příčinu toho všeho- co se odkládání zkoušek např. týče- u mě se jedná hlavně o to, že jsem lenivá a nechávám přípravu na poslední chvíli a tudíš tam odmítám jít a ztrapnit se...
Téma Pořád něco odkládám/ruším je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
