Potřeba zalíbit se bývalému příteli

Já to mám taky podobně, když jsem věděla, že potkám nějakého bejvalýho, tak jsem se vždycky upravovala dýl a schválně jsem v jeho přítomnosti balila jinýho.

Virtuální_kuře
Až tak cíleně to nedělám, ale jsem ráda, když potkám kteréhokoliv bývalého a sluší mi to. Přeci před nima nebudu za šmudlu

Dělám to taky, dokonce hodlám od základu změnit styl, aby viděl o co přichází...ale tohle nedělám vyloženě kvůli němu, to by si ani nezasloužil, jde spíš o můj vnitřní pocit...Změnit jsem se chtěla už dlouho

Jsem 2 a půl roku šťastně vdaná a přesto kdykoliv, když vím, že se na nějaké akci setkám s bývalým, snažím se vypadat co nejlépe. A to i přesto, že jsem to byla já, kdo ukončil náš vztah.. nevím čím to je, prostě si nedokážu pomoct

Ne, nedělám. Kor, když bych mu dala kopačky já, tak by mi to přišlo uhozené. Když už bych něco dělala, tak bych se snažila být v pohodě. Toť vše...

Ale to já jsem samozřejmě taky, jen mám prostě potřebu se líbit, jestli jsem proto uhozená, tak to plně přiznávám

Lenuska
můj ex mi pronajímal byt, pak se nastěhoval můj nynější přítel. A i když ex přišel na návštěvu, tak jsem mu otvírala nenamalovaná v teplákách. Tehdy jsem dostala kopačky tedy já. Já nevím, mě by to vnitřně nějak vadilo. Chápala bych, když by ses chtěla libít někomu novému,ale ex nějak ne

Virtuální_kuře
Ahoj, chápu tě, protože se o to taky snažím, ale z důvodu, že mám svého ex pořád ještě ráda a myslím, že tobě na něm také záleží, proto ta snaha "líbit se"

Holky, tomu se odborně říká paradoxní fáze rozchodu.
Viz např. tady.

Klimeš - zbožňuju ho. Napsal o rozchodech moc dobrou knihu, nebo aspoň já se v ní našla, dost věcí mi pak do sebe zapadlo, vysvětluje i jak by ses v jednotlivých fázích rozchodu měla zachovat, ale jak se ve skutečnosti lidi chovají
Virtuální_kuře
Hehe, po rozchodu s mým "osudovým mužem" jsem to přesně dělala, ani 50 metrů jsem nemohla jít do obchodu neupravená - co kdyby zrovna jel kolem! A fakt jsem v tom jela docela hustě, čekala jsem na autobus a pozorovala auta a uplně jsem "věděla", že URČITĚ zrovna pojede kolem a musím se pořád tvářit skvěle... No byla jsem fakt trapka. Teď se taky vyfiknu, ať jdu kamkoliv (do místní Jednoty teda už nee), ale proto, abych já se cítila krásně... Pomohla mi zmiňovaná knížka a Miluj svůj život od Louise L. Hay.

já myslím že je to uplně normální... tyjo jako kdybych ten článek psala já jinak si myslím že od toho ti pomůže nový přítel- pak už se budeš krášlit ,, jen'' pro něj

S tím bych úplně nesouhlasil. Existence těchto fází, v kterých se kde kdo pozná, jsou podle autora knížky podmíněný. Cituji ze začátku jeho knížky : "Předkládaný výklad předpokládá určitou míru nezralosti, která je vlastně podmínkou vzniku popisovaných fází."

To by znamenalo, že se toho člověk může zbavit, když si to všechno o trošku víc v hlavě srovná. Zralé osobnosti, stále podle autora knížky, by neměli těmito fazemi projít.

Ale co, je taky normální, že kolem dvacítky je málokdo zralá osobnost... A čím nezralejší, tím taky roztomilejší !

Taky to dělám ) To je ta ženská ješitnost ..

Právě. Nebo třeba v jiné oblasti života je zralý, ale oblíkat se podle toho, že co kdybych náhodou potkala bývalého... to mi až tak zralý nepřijde Proto myslím, že autorce původní otázky by třebas ta knížka mohla v lecčems pomoci.

Jo, myslím si (a snad i mohu tvrdit, že jsem toho důkazem), že se toho dá zbavit.