Povaha vs. vzhled chlapa

tim se vůbec nenech ovlivnit lehko se to řekne, sama jsem už vdaná, bud jen s tím s kým být chceš, nikdo ti nemůže diktovat kdy máš mít díte, kdy svatbu, kolik mít chlapů Ale chápu že tenhle tlak okolí je dost náročnej, to je ale ve všem .. :-/

No a? To radši budeš s někým, kdo tě nepřitahuje, a sobecky ho budeš okrádat o šanci najít někoho jiného?

Já nevím, no.. Taky jsem sama, ale nebudu s někým za každou cenu. Chápu, že se chytáš naděje, neber předchozí větu proto, prosím, jako útok, ale říkám si, že halt ne každý najde ideálního partnera - a co když to jsem ja?

počkej, až budou probíhat rozvody, dělení majetku, nevěry atd. To už tě tak mrzet nebude

o tom bych mohla psát romány....
---
Kolem mě je těch hodnejch, slušnejch, solidních sympaťáků hned několik, až si říkám, že se mnou fakt něco není v pořádku, když se toho nechytnu.. ale co z toho? bude na mě milej, snese mi modré z nebe, a co já mu pak řeknu? to klasické ohrané - víš, ty jsi tak strašně hodnej, zasloužíš si k sobě někoho mnohem lepšího, než jsem já?
---
Edit: nemá cenu se do čekoholiv nutit, dřív nebo později by to v tobě stejně bouchlo a vztah bys ukončila..

U mě to vždycky bylo a je tak, že nejdřív mě zaujal fyzicky (přeskočila jiskra), takže mi stál za to, abych zjistila, jaký je povahově.. když se zdál fajn, šla jsem do toho. Nikdy v životě jsem neměla nic s nějakým svým kamarádem nebo s někým, koho jsem znala už dlouho, ale nijak mne nepřitahoval a já jsem čekala, až změním názor. Všichni moji fajn kamarádi zůstali kamarády, i když mnozí třeba doufali v něco víc..
Já nevím, no, jsem v tomhle celkem radikální, ale mezi dvěma musí bezpodmínečně fungovat chemie, jinak to nemá cenu. Je fakt, že já bych klidně žila sama, než s někým, kdo by mi nevyhovoval se vším všudy
Když máš s někým žít dlouhodobě, sdílet s ním veškeré "nudné a banální" záležitosti, jako je domácnost, starost o děti, hospodaření s penězi atd., potřebuješ prostě něco, co ten váš vztah pořád osvěžuje a udržuje na nějakém zajímavém levelu. A tím je vzájemná přitažlivost, sdílená intimita, sex.. Když to v dlouhodobém vztahu není, tak už je to pak fakt jenom o tom, kdo dneska nakoupí a kdo vyzvedne děti. A přichází odcizení, nevěry atd..
Já na nevěru myšlenky nemám, nemám chuť zkoušet jiné chlapy, když mi v tomto směru doma nic nechybí..
Ale to neznamená, že můj muž je nějaký všeobecný ideál krásy. je to úplně normální chlap, ale pro mě je prostě nej, protože ta přitažlivost tam prostě vždycky byla a je..
Čili za mne: počkej na někoho, kdo tě na první pohled dostane do kolen

Reaguji na ableben: Víš, já to měla podobně. Byla jsem rok a půl po rozvodu, už poměrně zoufalá, prostě jsem potřebovala, aby se zase někdo zase chvíli staral o mě. On se starat chtěl, úžasně se choval i k mýmu synovi, ale postupně mi docházelo, že je to málo, že si ho nevážím. Začalo mi na něm vadit i to, že dýchá, vadil mi jakýkoli dotek. Je to úžasnej a zlatej chlap, bohužel se spoustou mindráků. Teď má zlomený srdce, protože jsme se měli brát, mluvili jsme o rodině.
Není to prostě fér vůči němu.

Já si nikdy nevybírala partnera podle vzhledu a díky tomu jsem měla pěkné vztahy. Také se kolem mě motala spousta pěkných chlapů, ale už tam většinou chyběl ten charakter a nebo mozek Pokud tě ani trochu ničím nepřitahuje, tak ho nech, ale to, jestli děláš chybu se ukáže potom..

Tak to je ubohý důvod. Ublížíš jak sobě, tak jemu.

včera sem mu napsala, že z mé strany nepřeskočila jiskra.. a on na to, že přes zeď co sem mezi náma nevědomky postavila (díky přechozím špatným zkušenostem), že ani přeskočit nemohla.. takže se dneska uvidíme a mám pocit, že proběhne něco víc..
no.. uvidím jak to dopadne..

takhle když spolu komunikujeme přes net, tak je hrozně fajn, ale prostě ten vzhled.. já vím, že za to člověk nemůže a že sem asi hodně zaměřená na to co vidím.. na druhou stranu, takovou povahu sem u žádnýho nezažila.. tak mám trochu dilema.. :-/

Chemie je dle mého něco, co ve vztahu nejde popřít...teda pokud někdo není vyloženě zlatokopka, kterou rajcujou jen ty prachy To, že tě přitahuje, voní ti, je určitá biologie, a zvlášť pokud chcete mít někdy děti, nepodceňovala bych to.

Záleží na tom, kolik ti je. Jestli jsi ještě mladá, tak není nic hrozného na tom, být nějakou dobu s někým, s kým nepředpokládáš, že budeš do konce života. Ono je podle mě lepší mít nějaké zkušenosti a vztahovou minulost, než najdeš toho pravého. Pořád jen být sama a koukat na to, jak se všichni kolem vyskytují jen v párech, je dost frustrující, a čím dýl to trvá, tím je těžší nějaký vztah najít. Jestli už ale pomýšlíš na děti a svatbu, tak to rozhodně jen s takovým, kde jsou v pořádku obě stránky, i ta emoční, i ta fyzická.

Pokud potřebuješ někoho na zásnuby a svatby, jak sama píšeš, tak je mi tě trochu líto : chuť vdávat se obvykle bývá spojena s někým konkrétním a ne "jen ať už jsem taky vdaná ( a je jedno s kým ) " . Nicméně, pokud hledáš někoho za účelem rodiny, asi bude lepší nehledět jen na to, jak vypadá.

Není problém někoho najít v jakémkoliv věku. Problém je s někým vydržet Mne osobně mnohem víc frustrující připadá být s někým jen z nouze aby bylo a uvědomovat si, že je dobrý jen pro teď a ne pro život.

Tak jak to dopadlo?

ne, tak sem to nemyslela.. nepotřebuju se vdávat.. spíš ten tlak kolem je velkej, že si člověk říká, že něco není v pořádku..

nakonec mě jen kousl () do krku a to mi docela dost přejel mráz po zádech.. rozhodně ne v negativním..