Zanedlouho mě čekají státnice na bakalářském oboru a v té souvislosti mě napadá otázka, jak se lidé na "bakaláře" vlastně koukají? V mém blízkém okolí jsou lidé, kteří Bc. titul zkrátka neuznávají z důvodu, který nedokážu pochopit. Argumentují to tím, že bakalář je dneska nic, že když už se studuje, tak "aspoň" magistr. Přijde mi to trošku uhozené. Tři roky studia alespoň pro mne nebyly vůbec jednoduché, v žádném případě jsem je nepropařila a neodflákala, takže pokud se mi vše podaří, budu na svůj titul pyšná a rozhodně si nebudu myslet, že je to jen tak, zadarmo.
O to horší mi přijde toto uvažování v souvislosti s obory navazujících magisterských studií, na které se hlásí absolventi bakaláře jen proto, aby toho magistra měli. A je jim fuk z jakého to bude oboru. To mi potom přijde ten magistr opravdu odfláknutý a zbytečný, nemluvě o tom, že pokud to není souvislé studium, kde prohlubujete znalosti z bakaláře, tak se tam člověk snad nemůže nic pořádně naučit. Ale hlavně, že má titul.. .
Jak se na to díváte vy? Přijde mi, že nesmslná honička za co nejvyššími tituly je častým jevem, dnes "musíš mít magistra" a zítra to bude "aspoň docent"...