Pozitivní myšlení

Reaguji na EleanorWoods: Já jsem tady snad něco psala o masáží?? To asi někdo neumí číst. O masáži tady nepadlo ani slovo!

Reaguji na Evelinde: nemusíš napsat přímo masáž, aby úúúúplně každý věděl, o čem píšeš...to je fakt neskutečné už

Myslela jsem tím inteligentní lidi, kteří mají takové informace, že jim to nehraje dobře s psychikou Tj. kolikrát je lepší mít v hlavě prázdno a nad ničím hluboce nepřemýšlet.

No píšeš to v každém tématu, že tě uspokojuje masér. Netušila jsem, že se tě to tak dotýká, když se tu s tím tak často sama chlubíš, ale šlo by tě uvést jako případ toho vyrovnávání se se skutečností. Každý se s tím vyrovná po svém.

Řekla bych, že si myslíš, že tomu věříš, ale podvědomě tomu prostě nevěříš a pořád si někde ve skrytu duše říkáš, že to (něco) nevyjde.
Jak už bylo řečeno, není to hned, řekla bych, že člověk do té opravdu pozitivní osobnosti musí dospět, vsugerovat si to (v pozitivním slova smyslu ).

Kdybych nemyslela pozitivně, tak už se zhroutím....poslední dobou nás s manželem postihla jedna hrůza za druhou. O některých příbuzní ještě ani neví, protože spoustu věcí tajím. Kde brát naději? Jedině v sobě. Štěstí není nic jiného než naděje. Věřím, že vše co se děje má smysl a že to nepřišlo náhodou. Ze všeho si člověk odnáší zkušenost.

Reaguji na Lisa: Také si myslím, že vše co se děje má smysl. I to, když ti někdo ublíží a když tě postihne nějaké trápení. V té chvíli to člověk nechápe ,ale v dlouhodobém horizontu, to potom do sebe zapadá. Kolikrát člověk po něčem hrozně touží a je smutný, nebo naštvaný, že to nevyšlo a po nějaké době třeba zjistí, že je dobře že to nevyšlo. Já když to vezmu konkrétně svůj případ a mé dlouhodobé trápení s manželem(doufám, že mne tady zas někdo nebude napadat, že TO píšu v každém druhém příspěvku, jak se tady některé dámy stále dokola vyjadřují!), tak z počátku mého manželství mě to hodně trápilo. Byla jsem nešťastná a myslela jsem, že se rozvedu a že s ním nevydržím. Ale postupem času jsem si zvykla a jsem vděčná za děti které miluju a které mě přinášejí radost. A to co mne tak trápilo v intimním soužití se nakonec také vyřešilo, ale samo by to nešlo. Musela jsem vyvinout určitou iniciativu. Takže si myslím, že pozitivní myšlení je dobrá věc, ale samo to řešení nějakého trápení nepříjde. Je potřeba také něco udělat a ne sedět s rukama v klíně a čekat, že řešení spadne s nebe.

Reaguji na Evelinde: Tj. buď přemluvit manžela a když nereaguje, tak si najít milence či maséra. Tomu se neříká pozitivní myšlení, ale pozitivní nevěra. Nic proti. Každý si manželské problémy řeší po svém

Však ne ty, tam masér...
To sem nechtěla reagovat aby to nevyprovokovalo další zbytečnou diskuzi... Nejde to.

Reaguji na Evelinde: Jenže tvoje "řešení" není řešení, ale zbabělost, strach, neschopnost dopřát si v životě štěstí a plnohodnotný partnerský vztah. Promiň, ale řešit to nevěrou a ještě takhle ponižující....

Reaguji na Lisa: Jen si všechny děvenky poslužte! Jsem tady na to už zvyklá. Právě proto, že jsem ty své problémy nechtěla řešit nevěrou a hledat si milence, jak by to možná udělala mnohá jiná žena, chodím na ty masáže. Masáž nepovažuji za nevěru, protože s masérem nesouložím, nedotýkám se ho nelíbám se s ním a neobjímám, což by s milencem asi nešlo. Takže záleží na tom jak se na to kdo dívá. Když si zabrouzdáte na internetu, tak najdete mnoho salonů, kde nabízejí erotické masáže jak pro muže, tak pro ženy. Moje řešení není zbabělost a neschopnost a strach, ale jsou to ohledy na dětí a je to naopak síla vůle takový život vydržet a nerozbít rodinu. Bavíme se tady o pozitivním myšlení. Já jsem se snažila o pozitivní myšlení celou dobu co jsem s manželem a stále jsem doufala, že se to nějak vyřeší, aniž bych manželovi ubližovala nevěrou. Myslím, že jsem po letech k řešení dospěla a pokud se to někomu zdá jako nevěra, je to jeho věc. Já jsem teď docela spokojená a netrápím se. Manžel je také v pohodě a nemám pocit, že bych mu nějak ubližovala. Za to jak to je si myslím může sám.

Potřebuješ k tomu zaujímat nějaký postoj?Neumíš žít bez návodu v podobě knížky,kterou napsal čert ví kdo a která tě dovede akorát tak na psychiatrii,protože je to blábol?
Život je pestrý a nelze žít podle nějakého vzoru.Z toho napasování se do "tabulek" se akorát tak zblázníš.Zahoď ty knížky a začni žít

Tohle je moje motto. To, co nemůžu ovlivnit, pouštím z hlavy. Problémy řeším operativně: tzn. až tehdy, když přijdou. Nemá cenu cokoliv přivolávat. Nesnáším takovéto uvažování "co by, kdyby.." Můj děda na to vždycky říkal: "Kdyby byly v pr..eli ryby, nemusely by být rybníky." Nelituju v podstatě ničeho, co se mi v životě stalo, protože kdyby se nestalo to nejhorší, nikdy by nepřišlo to nejlepší. To je prostě život.
Člověk by měl ke všemu přistupovat s jistou pokorou a odpovědností a s tím, že ne všechno má ve svých rukách, ale to neznamená, že spoustu věcí nemůže ovlivnit.
Taky by měl umět někde nabíjet pozitivní energii, aby byl silný a psychicky odolný, právě proto, že nikdy vlastně nevíš, s čím budeš bojovat zítra.. Já se psychicky nabíjím u svých dětí, které mě spolehlivě zbaví pracovního stresu. Fyzicky se dopuji sportem, protože sport mě naučil nefňukat a zabrat, když je potřeba. Když nemůžeš, znamená to, že musíš ještě trochu víc..
Jinak je to všechno asi takhle :

Reaguji na Tiakia: Nejde přece o žádnou "tabulku" . Každý má přece jinou povahu a potřebuje na některé věci přijít po svém. Někdo má dané, že žije ze dne na den a nic neřeší a někdo je zas úplně opačný. A pro ty pak může být i tento "blábol" velkou inspirací

Ano,pokud člověk neumí žít sám za sebe,tak je to fajn směr jak vklouznout do nějaké sekty protože tyto knihy dobře vymyjí mozek.Ale ať si každý žije jak umí.