Práce, partner... Co dál?

Připadá mi, jako bych četla o sobě samé. Bydlela jsem s přítelem v městě na konci republiky, přivydělávala jsem si jako učitelka. Jednoho dne mi dal sbohem, já se odstěhovala zpět k rodičům do dětskýho pokoje. Mám VŠ - Mgr., umím perfektně anglicky, vždy jsem patřila k premiantkám a teď mě nikde nechtějí. Přítel mě chce zpět, ale já nevím, zda do toho mám jít znovu. Takže se celej den utápím v bolestech z nicnedělání, bez nějaký vyhlídky na zlepšení situace.
Nemám žádnou radu. Jen ať víš, že je na tom někdo podobně jako ty... Hodně štěstí!

ten pocit, kdy je člověk bez práce a padá něj pocit deprese znám. Po studiu jsem hledala práci skoro 9 měsíců a utápěla se ve starostech a řešila vše, co bych jindy ani neřešila...ono se určitě brzy podaří a práci najdeš a pak bude vše lepší...alespoň mě to pomohlo...jen začátky pracovního poměru pro můj organizmus byly těžké...jinak chápu Tvé srovnávání s bývalým partnerem...já zatím setrvávám ve vztahu, který mě nenaplňuje, protože si neumí představit, že by mě někdo tak fyzicky přitahoval a měl ty vlastnosti jako on(je jich opravdu málo, ale pro mě jsou důležité)...ale tohle je nejhorší...

No tak podľa mňa sama si dobre uvedomuješ, že stretnutia s tvojim ex ti asi veľmi nepomáhajú. To, že sa ti ozve iba on, a ty jemu nie, nie je žiadna výhovorka. Podľa môjho názoru ak sa neodpútaš od neho, nepohneš sa ani ďalej - a to tak s hľadaním nového partnera, príp. so zakladaním rodiny, a možno aj s hľadaním práce. Z toho, čo si tu popísala, mám pocit, že si veľmi vyčerpaná. Ale myslím, že máš jednoducho len zlé obdobie, a ani sa nenačakáš, a už sa ti začne dariť zrazu vo všetkom. Držím palce.

Neboj,práce se určitě brzo najde a bude líp,hod myšlenku na chlapa někam a zaměř se hlavně sama na sebe,když budeš spokojená,tak zbytek už přijde sám.Důležité je chodit do práce,která tě baví,pač tam tráví většina lidí hodně času.

Porovnáváš potenciální partnery v h*****m co tě podváděl, manipuloval s tebou, a ještě ti řekl, že jsi socka co nechce pracovat? To jako vážně? S tou prací mě to mrzí, holt dneska chvíli trvá, než si člověk práci najde. Ale cítit se hrozně, protože v době, kdy nic nedělám, kývnu na "podřadnou" práci, a pak radši uteču, protože se na mě lidi koukaj divně? Promiň, ale máš snad věk na to, abys věděla, že když není zbytí, nedá se nic dělat. Někdo tu práci dělat musí, a ačkoliv neuvádíš, co to bylo, každá práce je potřeba. Nikdy by mě nenapadlo si myslet, že prodavačka nebo popelář je snad míň člověk než já. Podřadný, je podle mě čekat na pracáku a spoléhat se na mizerný dávky od státu.

Běž na kasu, prodávat někam do obchodu, nebo obsluhovat do hospody/kavárny - takovou práci seženeš vždycky. I když je to pro tebe "podřadné" aspoň budeš dělat něco, v kolektivu a ne jen sedět doma a užírat se a mezitím si můžeš hledat jinou práci, která tě bude bavit třeba víc a na toho chlapa se vykašli, přestaň o něm dumat a dej šanci tomu poznat někoho lepšího

Žádná práce není podřadná a nic, co ti poplatí složenky, není pod úroveň.
A to porovnávání potenciálních partnerů s ex nechápu.O takové individuum bez špetky úcty k ženě by si normální ženská ani boty neotřela.
Přestaň se litovat, přestaň dělat ex matraci, vezmi jakoukoliv práci ať se zaměstnáš nějakou činností a přijdeš mezi lidi.Získáš opět zdravé sebevědomí, přestaneš se utápět v sebelítosti a třeba se i nový partner naskytne.

Díky holky za všechny komentáře. Moc si cením slov podpory i kritiky. Jen bych ještě něco řekla k té podřadné prácí. Nemyslela jsem to tak, že prodavačky, popeláři atd. by vykonávali podřadnou práci. Bylo to myšleno, že vzhledem k mému vzdělání je konkrétně pro mě vykonávání takové práce podřadné. Jinak mám několik dobrý kamarádek, které prodávají a právě naopak je obdivuji, že to zvládají.

Ono je jednoduché říct, běž dělat, cokoliv, ať vypadneš ven atd. Máte pravdu. A já jsem to i tak zkusila, ale ze zdravotních důvodů jsem musela odejít.

Reaguji na Kate1: Ja ťa úplne chápem. Tiež nepovažujem žiadnu prácu za podradnú. Avšak minulé leto som si chcela privyrobiť na dovolenku, tak som šla tiež za pokladňu do supermarketu. Hneď prvý deň ma tam však začali takmer doslova tyranizovať, a to nie som žiadna citlivka. Dýchali mi za chrbtom a dali mi urobiť snáď všetku prácu ktorá bola v obchode, pričom som videla, že sa mi smejú. Musela som manipulovať s 30kg položkami, brať veci, ktoré boli tak 2 metre vysoko a pod. Dali mi prácu, ktorú majú robiť aspoň dvaja chlapi. Tiež som sa cítila strašne podradne, a podobne ako zakladateľka som začala mať zdravotné problémy. Okrem problémov s chrbticou som dostala dosť vážny zápal priedušiek. Vydržala som tam taký mesiac, a hneď som utekala, aj keď som nemala toho veľa zarobené. Ja viem, určite som mala len zlé podmienky, ale človek si často nemôže vyberať. A keď píše, že mala zdravotné problémy, tak tiež by som sa už do žiadnej takej roboty nevrátila, pretože zdravie má byť na prvom mieste, a radšej ešte pár mesiacov byt bez zamestnania a len tak prežívať, ako sa zničiť úplne.

Promiň , ale už jen tyto věty postačí k tomu , aby člověk pochopil proč se cítíš tak jak se cítíš.Chce to změnu v myšlení a přístupu k daným problémům.

Rodinu člověk zakládá tehdy , když potká někoho s kým to tak cítí- ne tehdy , když si myslí, že je na to čas díky společenským předsudkům.Proč si dávat zbytečné termíny , že do tolik let musím stihnout to či ono., tohle zbytečně člověka vysává a dostává do takových stavů, které momentálně zažíváš. Je lepší nechat život plynout se vším co nám přináší.Špatné se s třídá s dobrým a všechno přichází v pravý čas , takže pokud se nebudeš zbytečně stavět na odpor přijde i vysněný muž , práce i domácí zázemí.....