Přátelé, kteří se o vás zajímají a sami se vám ozývají

Mám tři takové. Nejlepší kamarádku, kterou znám od školky , "druhou" nejlepší z výšky a budoucí švagrovou.
Ostatní přesně jak říkáš, pokud se jim ozveš, nebo je někde potkáš, tak jo musíme se sejít a jinak vůbec. Nejvíc mě fascinovalo, když jsem odjela na čas do Ameriky, tak jsem byla ta nejbolíbenější, plno lidí mi psalo a po deseti větách "koupila bys mi tam foťák, noťas, nějaké tričko?"

Mám hodně přátel ale opravdovou kamarádku do nepohody jen jednu,většinou se ozývá ona mě,ví že je vytížená s dítětem tak mě občas vyzvedne v práci nebo se staví na kafíčko,tak dvakrát týdně se sejdem aspon na kouřovou.Dřív jsem já obvolávala ostatní a plánovala co se podnikne a přestalo mě to bavit s lidma kteří neumí sami nic naplánovat.Někdy znamená méně více a radši se budu věnovat jedné kamošce naplno než to mít rozběhané po x lidech kteří stejně jen sbírají drby

Já jsem si právě našla známé po internetu díky "profesi" kterou dělám ted a oni jí dělají taky. Mám kamarádku, kde si denně voláme po skypu a svěřujeme se. Přitom doma se mi libi právě ani neozvou Nej kamarádka si našla přítele a ani nemá čas se ozvat

Byla doba, kdy jsem tohle hroozně řešila. Ale teď bych řekla, že je to celé fenomén dnešní uspěchané doby. Času není nazbyt, spousta lidí se musí dlouho dřít v práci/ve škole, když má nakonec pár hodinek volna, tak i já přiznám, že ten čas chci věnovat jen sobě (a příteli) a nic neřešit... Zvlášť, když člověk pracuje s lidmi tak pak často potřebuje klid od lidí. Taky určitá ostýchavost, lidi mají pocit, že pak otravují... A v neposlední řadě - to, o čem píše Dale Carnegie - každý se stará především o sebe, je to přirozenost. Koho první hledáme na skupinové fotce? Sebe! Stejně tak je to i s tím přátelstvím, každý řeší nejdřív sebe. A jak získat oblíbenost u lidí? Zajímat se o ně. Takže prostě někdo ten první krok musí udělat, nejlepší je tedy konat a moc to neřešit Pořád je dobré, že je komu psát!

Bohužel to mám podobně =( Dřív jsme se scházeli různě v partě, chodily na pivo nebo si zahrát něco na hřiště, ale to už je dávno pryč. Ještě mám 3 kamarádky ze střední, jenže s dvouma se vlastně skoro nevídám, jen tak jednou za čtvrt roku, co máme společný sraz, ale sami se skoro neozvou. No a ta jedna bydlí poblíž takže přece se vidíme častěji, ale stejně je mi to málo. No a nakonec teda vídám nejčastěj kolegy v práci jsou sice super, na druhou stranu je mi jasné, že kdybych tam pracovat přestala, tak si vztahy zase opadnou. Takhle sem to měla vždy ve škole super kamarádky, ale jak to přestalo být tak intenzivní, tak to pomalu šlo do kopru... Takže nejvíc se paradoxně vídám s přáteli přítele, který má fajn partu a společně vyraží na výlety na kolech a vodu a já jezdím s nima, je to fajn....ale kdyby sme se rozešli, už mě sebou asi nevemou %(

No dřív jsem to taky dost řešila, ted kámoše/kámošky neřešim skoro vůbec, prostě když je čas tak se sejdem a lidi mi celkem píšou i sami od sebe, ale samozřejmě hlavně když jim se to hodí a pak se třeba zase neozvou Snažim se furt hledat i nový lidi a nespoléhat se moc na nikoho

Poslední dobou si všímám, že se kamarádky ozývají jen když mají trápení...já sama jsem taková, že píšu jak se má, jak bylo tam tam...kdy se uvidíme...na odpověď vždycky čekám a pak zase ticho...a když už mají trable s přítelem, tak to hned se potřebují vypovídat . Taky mě tohle nebaví...ale zase chápu, že už nejsme holky ze střední co mají pořád čas...také nejsem svatá občas .

Jediné co nenáším ty kamarády a kamarádky co se ozvou opravdu jenom, když se s nimi zrovna nikdo nebaví...a pak zase se odmlčí...To hned člověk zklame sám sebe, že zase věřil...

právě mi přijde, že kluci tak nějak udržují přátelství navdory létům, vztahům a čemukoli. Prostě se přátelí, jsou v kontaktu, holky nějak moc ne

Jsem naprosto stejná. Já se o ostatní i zajímám, jak se mají, co dělají, co budou dělat, ale jak se nezeptám já, tak nic. Právě málokdo se ozve a to mne mrzí. Nechci se vtírat, ale co mám dělat?

měla jsem to stejné, ale odešla jsem a najednou nic. Sem tam si napíšem mail, ale to je celé. Sejít se, není čas. Nejsmutnější je, že vás mají na fb a jak napíšete ahoj, tak se ani neozvou, nic.

to je sice pravda, ale na druhou stranu - být stále s přítelem to je za chvíli na ponorku, protože každý právě potřebuje vypnout i s kamarády, at si máte s přítelem o čem povídat. Nelze být stále spolu (někdy to jde, ale za chvíli si většina leze na mozek).

Snažím se o totéž, ale nyní se mi moc nedaří Nevím v čem je problém. A nespoléhat na nikoho - to nespoléhám. Cestuji všude tedy sama a dělám vše sama, jinak bych seděla jen doma na zadku, ale není to zrovna příjemný někdy Tak jsem zjistila, že když kolikrát mám možnost mluvit s lidmi tak spíš sedím sama, protože jsem si i odvykla