Prázdno v životě

To máš jen období neboj.. přesně tohle, co tu píšeš, bych řekla tvému příteli, přeci mu to nemůže být jedno a třeba má stejný pocit a vymyslíte něco spolu, jak se pohnout dál Přijde mi, že se ani nevěnuješ svým zálibám, ale třeba se pletu.. Nebo si vzpomeň, co jsi kdysi chtěla dělat a nedostala se k tomu..

Taky jsem měla teď takové období a už přešlo zjistila jsem, že musím mít každý den co dělat, nějaký plán atd. S přítelem se také vidíme docela málo, ale o to je to krásnější s ním trávit čas. Když přijdu z práce a mám čas, než dorazí z práce, tak jdu běhat, uvařím, nebo upeču. Také chodím do fitu, udělám si pohodičku doma, zkrášlovaní a v neposlední řade pejsek (pokud si troufnete, tak co si také pořídit nějakého mazlíčka? Dřív jsem se doma cítila docela osamělá, když měl přítel noční a teď je to už fajn ) Popravdě si ale ty volné chvilky užívám a jak přítel přijde, vždy máme co dělat a nikdy se nenudíme jde o to, jaké si to uděláš. A určitě bych si o tom promluvila s přítelem.

No mě to moc přechodné nepřijde....
Nemáte společné zájmy? tedy nic moc společné zážitky...u TV jich moc neprožijete začněte něco spolu dělat nebo se unudíte a každý utečete k někomu jinému :/

já bych řekla, že tady nejde o partnera jako spíš o ni.. měla by se sobě začít věnovat

Já mám tyhle depky každé jaro z počasí, ale trochu jinak - mne chytne panika, že roky přibývají, život utíká, dobrodružství končí a mne zbude nudný domácí život u plotny a u počítače ( přitom obojí mne velice baví ...zatím ) . A popadají mne toulavé boty a různé dálkové ambice .
Pokud jsi z baráku a žiješ na bytě, tak tě to asi nenaplňuje - to říká hodně lidí. Navíc, s někým, kdo se rovnou vyjádří, že "svatba ne" se asi nedá moc počítat s budoucími společnými projekty, jako je stavba domu.
Ono život sám osobě není bůhvíjak dobrodružný nikde - pokud člověk nemá spoustu peněz, protože jak je známo, ty dávají svobodu. Všude jinde je ten stereotyp práce a domácnosti. Říkáš, že tě práce baví - máš štěstí, víš kolik lidí chodí do práce jen proto, že prostě musí někde vydělávat.
Přijde mi, že váš vztah je přechozený. V první řadě bych si promluvila s přítelem, kde vidí sám sebe za rok - dva. Pokud je mu to jedno, nebo pokud se vaše představy rozchází - popřemýšlet. Jak trávíte volné chvíle, víkend, dovolenou - u TV ? Zkus naplánovat něco zajímavější, pokud se nechytne - vyměnit
Důležité je i dělat radost sama sobě - hezké hadry, nový účes, jít do fitka nebo tak něco - nechybí ti jenom tohle a nevidíš pak celý život zbytečně načerno ?
Napsala bych ti, ať si pořídíš psa a máš hned po prázdnu, ale nevím, jak to máš s prací a jestli sama cítíš, že je čas na nějakou životní změnu, tak bych s tím ještě počkala.

Věc se má tak, že jsem silný alergik. Měla jsem dva psy a oba dva jsem musela dát pryč už po pár dnech, kdy jsem fakt trpěla. Navíc žijeme v podnájmu a náš super pan domácí nám striktně zakázal jakéhokoliv domácího mazlíčka. Takže i kvůli tomu by to neprošlo.
S přítelem se snažíme podnikat věci spolu (procházky, frisbee, petangue, výlety po okolí...), ale přes týden na to není ani čas ani nálada. Navíc já mám dvě práce a je to teda docela záhul. Sama sobě se nijak nevěnuju. Poslední dobou mě nebaví nakupovat, jít si zasportovat, prostě jsem jak mrtvá.

prepáč, že sa pýtam, ale ty si stále s tým istým priateľom, len ste už boli párkrat rozídeny? natrafila som na nejake tvoje staršie založené diskusie.....

nemôže to prázdno spoôsobovať nespokojnosť vo vzťahu? u mňa to tak možno aj bolo

Aj ja
Píšeš, že jsi vegetariánka - to je samozřejmě tvé rozhodnutí, ale je i možnost, že tělu nějaké látky chybí a projevuje se to právě únavou a apatii ( viz tvé konstatování, že se cítíš "jako mrtvá" ) . Neříkám, že si máš hned udělat raw steak, ale zamyslet se nad vyvážeností a dostatkem mastných kyselin, nebo jak se tomu říká.
A píšeš něco o ne příliš vydatném sebevědomí :

Kašlu na sebe = nelíbím se sama sobě = nikam se mi nechce chodit = raději sedím doma = depka = začarovaný kruh.
Nevím, co máš za dvě práce ( měla jsem to tak 6 let, místy i tři ) , ale když máš náhodou volno, zkus se přemoct a jít sama ven mezi lidi, přijde léto - kup si nějaké hezké tričko, jdi ke kadeřnici, sedni si někde na kafé, atd. Pokud budeš spokojená sama se sebou, uvidíš život v jiném, lepším světle.
O tvém příteli se zmiňovat nebudu, mám málo informací a na to ses neptala

Přesně tak. Věřím tomu, že tu chvíli si na sebe najde každá, jde o to chtít. A místo sednout si k té tv o sebe pečovat, popř. když si sama doma, jak jsi psala. Jen na to koukat pozitivně a s úsměvem. Né vždy to jde, ale když je člověk pesimista a na nic nemá čas, nic nestíhá, nic ho nebaví tak se nedivím, že špatný období trvá a trvá.

Reaguji na Bellaqq:

Jo, přesně. Nikdo tě tu nechce otravovat nějakými pozitivistickými kytičkově - sluníčkovými kecy , ale mladost máš jen jednu a když budeš spokojenější sama se sebou, tak v sobě najdeš i případnou kuráž ke změně života, který ti nevyhovuje - pokud bude potřeba

Uf, no, teda povím ti, že mít takový styl života, tak asi umřu. Já umírám i o zkouškovém, když se můj život motá jen kolem zkouškového a není v něm místo na nic pěkného, co bych dělala pro sebe, pro druhé.
Chce to něco, co by tě naplňovalo, podle mne "jen" práce je málo, zvlášť, když jsi jen záskok. Teď učím jednu paní, co je také v práci jako záskok a rozhodla se na sobě pracovat - pustila se se mnou do angličtiny, aby pak lépe našla práci, až jí záskok skončí. To je podle mne krásný přístup a něco takového bych ti doporučila - nečekej na ostatní, svatbu a tak (ta to nevyřeší), ale makej na sobě, rozvíjej se, zkus dělat něco, co jsi v životě nedělala, zkus přemoct nějaké své strachy, lenost... To člověku dá opravdu hodně síly a energie, když pak na sebe může být pyšný
Mně by třeba pěkné tričko nepomohlo, ale věřím, že každý je jiný a považuji tyto lidi za opravdu šťastné, když jim stačí takové malinko Já potřebuji dělat něco, kde se cítím užitečná - třeba to učení angličtiny, nebo se chci vrhnout na dobrovolnictví. Nebo se nějak vzdělávat - třeba teď jsem překonala takový ten strach a lenost zeptat se třeba na přednášce před lidmi na něco, co nepotřebuji vědět, ale jen tak čistě ze zájmu... A hodně mne to nakoplo a mám ze sebe radost.

To vegetariánství to též může být... Pokud to člověk přežene, neodhadne... Velmi rozumný článek pro vegetariány je zde, tak papat aspoň sóju, cereálie, protože nedostatek železa je u vegetariánů častý a může se i takto projevovat (uplně typická je únava a deprese): http://www.zvirevtisni.cz/index.php?lng=CZ&webid=4 7&staticid=136&akce=static_clanek

EDIT: Jo, teď jsem si přečetla, že máš dvě práce, tak pokud je příčina toho všeho, že nemáš čas na sebe, tak to je patálie, s tím ti moc neporadím, sama s tím často bojuji Ale dle úvodního příspěvku to znělo, že máš času dost (přítel přijde o dvě hodiny dýl - to je později, ne? Co děláš ty 2 hodiny?)

Já teda vegetariánka už nejsem, cítila jsem poslední dobou, že mám na to chuť, takže jsem se na to vykašlala. Ale i tak masa nejí moc pořád. Jinak já mám strašně málo času kvůli těm dvoum pracím - na sš a v jazykovce. Jinak s tím sebevědomím - já ho mám ok, nepřipadám si jako úžasná holka, ale ani zoufalec, takže v tom to nebude. Asi fakt v tom trávení času. Včera jsem se vykecala kamarádce a už je to lepší.

Reaguji na VeronikaEma: Hlavně - je jaro, už bude hezky, u mě slunce dělá divy, nálada jde o pár desítek % ihned nahoru!!

Osobně mám to občas podobně...vím, že je to z nedostatku času - mám náročnou práci, do toho 3x týdně učím jazyk a překládám a dělám korekci textu ... vybrala jsem si to sama, splácím sama hypotéku...času na sebe nemám tolik, kolik bych chtěla, ale peru se jak to jde A Ty máš navíc přítele - buď ráda...já jsem sama

Reaguji na consuelaleachim: Držím Ti palce!