Já jsem zarytá nekuřačka, babička mi umřela na rakovinu plic a vím moc dobře jak to vypadá. Teď, když spolu bydlíme mi to vadí čím dál víc. Smrad řeší přestříkáním voňavkou.. A prostě je to jak líbat popelník no.. Já bych i chápala, že je těžký přestat, ale on na své zdraví absolutně nedbá..
(ale přiznávám, já jsem druhý extrém, což on respektuje a nakupuje mi hodně ovoce a zeleniny, což je moc milé)
Má otázka samozřejmě je, jak byste se k tomu postavily vy?



Poslat SZ
Nám tam zase docela často chodí policajti, jednou i na všechny zvonili, když někoho hledali, domácí hádky, řvaní "prosím pomoc".. No, už se bojím otvírat teda.. 
Galerie obrázků
Každopádně bych se přítele vůbec neptala a prostě by šel vždy kouřit ven. Jestli chce kouřit a nehodlá přestat, tak ať svojí závislostí alespoň neomezuje Tebe. Není jednoduché přestat kouřit, to určitě ně, je to svinstvo, ale to zase není omluva. Nedokážu tohle pochopit, já kdybych přítele poprosila, aby mi doma nekouřil, poslechl by mě, je to spíš samozřejmost. Co se týče trávy - můj přítel si taky občas dá, někdy večer k filmu na spaní a musím říct, že mi to nevadí. Vadilo by mi, kdyby to bylo denně, ale že si dá jen tak pro uvolnění brčko JEDNOU ZA ČAS, to ne. Stejně si radši dáme spolu skleničku vína
