Zdravím všechny uživatele / uživatelky
Ve stručnosti bych ráda popsala svou situaci. Jsem mladá, letos jsem dokončila střední školu a hned po maturitě se mi velmi zadařilo - našla jsem si práci, která není vůbec špatně placená, baví mě a je z mého oboru (střední jsem měla elektrotechnickou se zaměřením na IT). Za dva týdny mi skončí zkušebka a dle vyjádření nadřízených jsou se mnou velmi spokojeni.
Problém je ale v tom, že má rodina je poněkud nepřející. Vůbec se jim nezamlouvalo mé studium na technické škole (měla jsem jít na gympl, což jsem odmítla) a tedy když už nějak "přežili" mou střední, ani náhodou nepřicházelo v úvahu, abych neměla inženýrský titul. Jenomže jsem během střední pochopila, že nejsem studijní typ a navíc mě táhlo spíše ten druh práce, který je třeba se naučit praxí a ne hodinovým šprtáním z knih. Navíc jsem ani nenašla školu, která by mi vyhovovala a přišlo mi, že studovat něco jen kvůli titulu dalších pět let je pěkná pitomost.
Jenomže tím, že jsem si našla práci jsem doslova kopla do vosího hnízda. Někteří příbuzní se nad tím doteď nepřenesli, rodiče, u kterých momentálně žiji také moc ne. Nemluvili se mnou téměř týden po tom, co jsem jim oznámila, že mám práci.
Během necelých tří měsíců se to sice doma mírně uklidnilo, ale prostě nejsem doma šťastná a to už několik let. Jsem prostě asi na úplně jiném frekvenčním spektru než rodiče. Já jsem klidný introvert, který má rád svůj klid a povahově jsem tak trošku jako chlap a celkově mám odlišné zájmy a názory. Naopak rodina je přespříliš ambiciozní, titul na prvním místě, hlavně ať se je čím chlubit. Doma často musím poslouchat scény o tom, jak sourozenec má červený titul a já nic. Zkrátka, v práci se leckdy cítím lépe než doma.
Po jednom takovém výlevu jsem si měla chuť sbalit svých pár švestek a jít pryč... Mého přítele mě bylo líto a chtěl mi pomoct. On taktéž si našel svou první práci, takže příjmy na uživení máme, ale na koupi bytu ještě ne. Ale dostala jsem nabídku od jeho rodičů - bydlí ve větším rodinném domě, kde bychom mohli mít dva pokoje a žít tam společně do doby, dokud si nenašetříme na vlastní bydlení. S nabídkou jsem souhlasila, během následujících pár týdnů bych ráda stěhování realizovala. S přítelem se známe cca 5 let a partneři jsem rok.
Zatím jsem však nic nesdělila rodičům jelikož vím, že to bude další rána. Mám strach, že budu mít kvůli toho peklo, ale na druhou stranu vím, že dokud zůstanu tady, nebudu šťastná asi nikdy.
Můj dotaz tedy zní: co byste dělali vy na mém místě? A jak to co "nejmírněji" podat aby přestěhování mohlo proběhnout s co největším klidem?
Předem děkuji