Při rozčílení se mi chce plakat

Ahoj, nejsi sama. Já taky brečím vzteky a nemůžu to ovlivnit i když si říkám "co zase řveš" ale prostě se mi slzy derou ven, aniž chci. zkouším si to co mě štve jakoby nepřipouštět k sobě osobně, jako bych se na to dívala zvenčí, nebo to prostě rozdýchat a radši nic neříkat (nebo si to nechat na pozdějc, a vybulet se až když jsem sama)...

Reaguji na EleanorWoods:
Tak to ale asi nebude přímo k tématu. Tady slečnám se to stává opakovaně, ne jen jednou v životě. Pokud je člověk na dně a celkově psychicky na tom zle, tak při velkém návalu emocí jejich uvolnění není nic nečekaného... Tady jde o to, že se to slečnám stává, i když jsou třeba v pohodě, vyrovnané, nejsou naštvané na celý svět, ani nejsou na dně, ale v případech, kdy je něco vytočí.

Když je to hodně extrémní a vyhrocená situace, tak mám někdy na krajíčku, dost to nesnáším, připadá mi, že se musím hodně kontrolovat a možná i proto to tak je. V podstatě blokuju přirozené projevy těla.

Mám to taky tak nejhorší to bylo jednou na brigádě, kdy mě šéf seřval za něco, co nebyla vůbec moje vina a já mu to chtěla říct, ale prostě to nešlo a pak jsem asi čtvrt hodiny brečela vzteky nad tou nespravedlností Co na to pomáhá netuším, asi to nepůjde jen tak lehce odstranit

Tak ted´ se mi tak trochu ulevilo, protože jsem si do dneška myslela, že jsem prostě jen ufňukaná holka co se neumí ovládat. Jsem ráda, že v tom nejsem sama, ačkoli to teda nikomu nepřeju. Nejvíc otravné je to v práci, když na mě nadřízení nebo i kolegové útočí, a já se chci bránit. Nedělá mi problém jim říct co si myslím, ale prostě se mi u toho lesknou oči, a už vím, že za chvíli ukápne první slza a jsem v háji zeleném. Přitom si pořád opakuji, že nesmím a nebudu břečet, ale není to nic platné. Jak se potom prosadit, když při prvním problému brečím jak malá? Uvažovala jsem o návštěve psychologa, ale nevím jestli to bude k něčemu platné.

Jám mám to samé. Stává se mi to hlavně ve škole, když mě nespravedlivě nějaký učitel osočí, nebo proti mě něčím argumentuje. Chci se bránit, ale mám knedlík v krku, klepe se mi brada a mám skleněný oči. Pláč umím zadržet, ale je to hrozně komické A další krásný plus co k tomu mám je, že strašně zrudnu a polije mě horko. To vše se mi stává i při nervozitě.

Také to mám při nervozitě