Můj přítel je vyslán na služebku s kolegyní. A není mi to zrovna příjemné.
Není to v tom že bych mu nevěřila, protože můj přítel je ten nejhodnější a nejobětavější chlap, kterého znám. Už jsem si hodněkrát říkala, že pokud bych se i u něj bála nevěry, tak už mi není pomoci, protože on je ten poslední co by mi ublížil. Dělá pro mě první poslední.
Pak tu je ta druhá stránka věci. Pořád někde čtu o tom jak se lidi podvádí, a že příležitost dělá zloděje, a že chlap je prostě jenom chlap. A já to neberu na lehkou váhu. Jsme spolu šest let, a tohle je první taková situace.
Rozum mi říká: řešíš kraviny. Možná ta kolegyně je otrávená z toho, že musí někam jet, a ten můj by jí nezajímal ani po třech litrech vína. 
) Ale neznám ji. Vím, že je mladá, nezadaná, a to mi stačí, aby se moje fantazie rozeběhla na všechny obrátky.
Poslat SZ
Byla jsem 2 měsíce na stáži ve Francii a že se kolem mě motalo spoustu místních, pohlední mladí muži, francouzi, co víc si přát, že, a samozřejmě, že to zkoušeli na "cizinky"... můj ex tehdy žárlil, přiznal to, ale nikdy mi nedělal scény a prostě mi věřil, naopak jsem měla myšlenky jen u něj, protože mi chyběl, ale kdyby mi měl každý den psát nebo volat a doprošovat se mých slov útěchy o tom, že jsem mu nezahnula, tak by mi asi velmi rychle došla trpělivost a spíš bych to právě poté udělala (teda já ne, nejsem tahle povaha, ale někdo jiný třeba ano, na truc 
) Prostě důvěra je základ vztahu 
