Přítel... jak to vlastně muži mají. Dámy, prosím o radu..

Předem prosím, neodsuzujte mě. Sama si se sebou nevím rady. Můj problém se týká mého vztahu. Jsem s přítelem 5 let, z toho 2 roky spolu bydlíme. Ve vztahu je pro mě důležitá důvěra, věrnost, přítel ví, že nesnáším lhaní. Na začátku vztahu asi po půl roce, jsem s přítelem řešila, že se dívá na porno. V té době mě to dost zasáhlo, vůbec jsem si nevěřila. Skončilo to tak, že mi tvrdil, že s tím přestal. Další 3 roky mě pořád utvrzoval v tom, že ho to už nezajímá, že se nedívá. Pořád mi říkal, jak by mi neublížil, tvrdil mi to do očí. Věřila jsem mu a byla jsem šťastná. Už jsme spolu dokonce bydleli. Před rokem a něco jsem zjistila, že se celou dobu na porno dívá. Vím, že vám přijde asi jak kr*va, ale mě to tak zasáhlo. Že mi lhal tak dlouho a byl v klidu. Že neměl výčitky nic. Myslela jsem si, jak mu můžu věřit. Chtěla jsem se s ním rozejít, během měsíce jsem zhubla skoro 10 kg z nervů, bylo mi fakt na nic. Co mi na tom vadí? Vadí mi pocit, že mi dokázal lhát, že je toho schopný. Nejvíc mi vadí pocit, že nevím, jak to ve skutečnosti je. Nedokážu žít s pocitem, že když se dívá na porno, tak si to s těmi ženami představuje, že si představuje, že je tam on s nimi nebo jakákoliv taková fantazie. Když si řeknu, že si to třeba takto s nimi představuje a pak je večer se mnou a já se k němu přitulím, je mi na zvracení :´( Řešila jsem to s ním a tvrdí mi, že si to určitě s nimi nepředstavuje. Že mu stačí vidět vizuálně to, co se ti lidi v tom filmu dělají. Tato varianta by mě tak nezraňovala a dokázala bych se přes to přenést. Myslíte, že mu můžu toto věřit? Je to rok, co to vím. Nějakou dobu jsem to vůbec neřešila, ale poslední měsíc se mi to zase vrátilo a už mám ten strašně divný nepříjemný pocit, úzkost. Vědět, že si to s ženami v těch filmech nepředstavuje, je pro mě fakt důležité. Jinak nevím, jak dlouho bych s ním vydržela být. Jenže nevím, jestli mi zase nelže, lhát umí dokonale. Nikdy jindy mi ale nelhal. Myslíte si holky, že když kluk miluje svou přítelkyni a je s ní šťastný, tak si to nepředstavuje s jinýma při sledování porna? Můžu mu věřit? Moc by mně pomohly vaše názory.
Jinak chodila jsem i k psychologovi. V minulosti jsem brala 3 roky antidepresiva, mívala jsem deprese. Ale teď je už neberu a snažím se vše zvládat. Ale je mi často těžko. Několikrát týdně brečím, ale jen když jsem sama. Venku nebo ve škole se snažím být v pohodě, nebo to aspoň skrývám. Stává se mi, že když jdu domů, tak se mi tak sevře žaludek strachy. Když jsem třeba u rodičů a vím, že je přítel sám doma, tak musím pořád myslet na to, jestli mi zase neubližuje a co dělá. Je to začarovaný kruh. Když si vzpomenu, kolik krásného jsem s ním zažila. Moc ho miluju. Poslední dobou si často říkám, že nechápu, jak mi dokázal takto lhát. Přítel je typ člověka, který nebude mluvit o citech, nedokáže se mi otevřít. Když chci řešit věci, co mě trápí, tak se tak možná naštve a nekomunikuje. Ale já to v sobě nechci dusit. Dříve jsem se těšila na naši budoucnost, až spolu budeme mít děti. Teď nemám vůbec chuť mít miminko, nevím proč. Nevím, jestli se tak špatně cítím kvůli němu nebo se mi zase pomalu vrací deprese.
Mimo to je náš vztah bez problémů.