Ani nevím, jak začít, ale potřebuju se vypsat a slyšet více názorů, než jen ten, co mám v hlavě a co si myslí moje rodina.
Přítele rodiče bydlí v podnájmu v bytě 4+1, asi 100m2. Pro mě je to naprosto nepochopitelné, protože si myslím, že pro 2 lidi je takové bydlení opravdu nadstandard, pokud nemají peníze. Z doslechu vím, že platí asi 17 tisíc nájem+poplatky. Nebudu tady rozpitvávat, že přítele matka nepracuje,vlastně nikdy nepracovala (pokud nepočítám uklízení kanceláří na 2 hodiny denně), má oficiálně milence a o víkendech je u právě u něj, zatímco otec platí celý nájem.
S přítelem bydlíme v garsonce 30m2 "přestavěné" na 1+1 (rozuměj postel obehnaná zdí 
), kterou zainvestoval můj taťka a já mu měsíčně "splácím" 3 000,-Kč + samozřejmě poplatky, ale byt mám v osobním vlastnictví.
A teď ten hlavní problém. Neustále jsem čekala, že přítel jednoho krásného dne přijde a řekne "vezmu hypotéku a půjdeme do většího nebo postavíme dům", jenže to se nestalo, naopak řekl mě i našim, že mu vlastně takové bydlení stačí, což urazilo nejen mně, ale i mé rodiče.
A teď k věci. Přítele rodiče se dohodli, že dají dohromady chatu a budou bydlet tam. Jenže oběma je přes 50 let, k tomu ještě matka nepracuje a vlastně ani nikdy moc nepracovala (nenechá se přece buzerovat), takže se shodli, že by bylo nejlepší, kdyby si vzal přítel hypotéku s tím, že mu chata jednou zůstane.
A já zuřím, protože on na to přistoupil, tzn. teď má předschválenou hypotéku 1,7 mil., zasponzoruje svoje milované rodiče a my budeme nadále bydlet v garsonce. Předpokládám, že rodiče to finančně neutáhnou, takže to bude za ně platit on a radši nemyslím na to, že jednou ještě bude živit matku, která nebude mít samozřejmě žádný důchod.
Mě to uráží, ponižuje a neskutečně štve a jemu to absolutně nedochází, že mu jeho rodiče zkazí život, protože už mu nikdo nedá žádnou půjčku, ani hypotéku, nic...Z logického hlediska mám sto chutí ho rovnou vystěhovat, ať si žije s rodičema, ale na druhou stranu je mi ho líto, protože nevím, jak bych se v podobné situaci (kterou si ani nedokážu představit, protože naši celý život dřeli) zachovala já. Můj taťka má ten samý názor, tzn. láska musí stranou a on si má sbalit kufry, protože bych na to byla já "bitá" po zbytek života.
Co na to říkáte Vy? Jak byste se zachovaly? Já jsem z toho pološílená...
Poslat SZ
Galerie obrázků
No, mám pocit, že on už prostě jiný nebude. Nemám nic proti pomoci rodičům, ale tohle je opravdu moc. Řekla bych, že máš dvě možnosti-smířit se s tím, že pro něj nikdy na prvním místě nebudeš, o všechno se budeš starat sama a nebo se rozejdete a začneš žít svůj život. Podle dřívějších témat je Tvůj přítel prvotřídní s obec.
ale je svobodný,tak je to jeho rozhodnutí.Holt chyba soužití dvou lidí bez manželství.Pokud by byli manželé,tak má maminka smůlu kdyby to manželka nepodepsala,tak nebude hypotéka 
Tihle mamánci bývají nejhorší.