Ahoj,
Bydlím s nejlepší kamarádkou a mám přítele cca půl roku.)
On ještě studuje, bydlí u rodičů a nic jim doma neplatí, ke studiu si přivydělává celkem slušně( má kolem 15.tisic plus jeste 5 tisic za další brigádu u rodičů, kde se moc nenadře)
Já jsem si našla novou práci, kde mi platí 13.tisíc a z toho dávám něco kamarádce na společné bydlení, takže si umíte představit, že mi moc nezbude, všechno si financuji sama a rodiče mi nic nedávají(proč taky).
Problém je v tom, že přítel u nás spává minimalne 4x do tydne, pokaždé se koupe, nají se tu, nechává všude rozsvíceno( vždyť on to někdo zaplatí..), nikdy mi nepřinese nákup ani nic nekoupí a to se tu vždycky navečeří, nasnídá a o víkendu i oběd.
Nikdy mě snad na nic nepozval a nikam ani nechodíme.
Kamarádce to vadí, jak se chová, má pocit že mě jen využívá( je fakt, že snad nikdy se mnou nezustane cely víkend, vždycky příjde v pátek večer, počká druhý den do oběda a ve dvanáct hned odjede, pak opet přijede večer a odejde v neděli ráno)
Nevím, co si mám o tom myslet, kamarádka navrhla, aby nám měsíčně přispíval nějakou částkou na domácnost, ale nevím, jak mu to mám říct a hlavně nevím, o kolik si říct.
Co si o tom myslíte?
Poslat SZ
Měl vlastní příjem na živnostenský list a spadal dokonce do věkové kategorie nad čtyřicet. Párkrát do týdne u mě přespal, na jídlo ani na bydlení mi nikdy nepřispěl, a nikam jsme nechodili. Bohužel jsem mu dala po pár měsících vztahu klíče od bytu. Brzy mi připadalo, že mám vyšší spotřebu vody, po loňském vyúčtování jsem dokonce pár tisíc doplácela, a pak jsem zjistila, že se ke mně chodil vykoupat a využíval toho, že jsem přes den v práci. Několikrát tam zůstal dokonce přes víkend (aniž by mi o tom řekl), když jsem jela k rodičům nebo jsem si někam vyrazila s kamarádkama, a všechno zase pěkně uklidil na původní místo. Později se s tím můj ex- ani netajil, všimla si toho dokonce i sousedka, která se divila, kdo to do mého bytu pořád chodí, když nejsem doma. Ušetřil tak aspoň celkem slušnou částku za bydlení 
Před Vánocema si dokonce půjčil na povinné ručení za auto a do dneška mi peníze nevrátil, byla jsem hloupá, že jsem si od něho nenechala podepsat smlouvu o půjčce.
ako o ten pocit, že je o nás postarané. Ja svojmu priateľovi nedovolím aby mi zaplatil všetko, snažím sa, aby to bolo ako tak vyrovnané, ale koniec koncov platí viac on. Chlapi mali vždy v krvi ,,postarať sa o domácnosť,,. Neviem ako zakladateľke, ale mne by nesmierne chýbal ten pocit. A ako písala v niektorom z príspevkov, aj kamarát jej priateľa pozval jej spolubývajúcu - cudzí chlap cudziu ženu. Je to jednoducho slušnosť, minimálne navrhnúť že zaplatí. Ja síce tiež nie som zástancom teórie problém = rozchod, ale keď je taký po krátkej dobe chodenia, treba rátať s tým, že to bude už len horšie, a aj keď sa s ním o tom porozprávaš, možno síce ti niečo zaplatí. A osobne si neviem predstaviť, že budem vlastnému frajerovi každý mesiac účtovať všetko, a ešte ho nútiť aby zaplatil. Ale sto ľudí - sto chutí, podľa mňa by si len mala už teraz uvedomiť, že s ním veľmi nepohneš, a musíš s jeho prístupom rátať aj do budúcnosti. Lebo rozchody sú vždy ťažšie úmerne s dĺžkou vzťahu.