Přítel se změnil.

Já vím, že se říká, že dialog je nelepším řešením ve vztahu, ale podle mne: v této fázi už NE!
Většina podváděných a jinak zanedbávaných žen trpí utkvělou představou, že nemohou odejít dřív, dokud si to s dotyčným tzv. nevyříkají.
Ale co čekáš? Že tě pozorně vyslechne, všechno ti přizná, dopodrobna ti vylíčí svoje levárny a na závěr přijme veškerou vinu na sebe a jako bonus ještě slíbí, že bude do smrti hodnej ?!
Holky, proberte se! Většina těch chlapů (v této fázi vztahu) už vám dávno lže, čili v tom bude vesele pokračovat i v přímé konfrontaci s vámi. Nic nepřiznají, hodí veškerou vinu na vás a ještě z vás udělají neschopné stíhačky.
To není z časopisu, to je ze života. Pro chlapa, který se dal na tuhle cestu podvádění a manipulace, už není cesta zpátky. A aby ulehčil svému svědomí, upraví si celou situaci ve své hlavě do verze, ve které on vlastně nic špatného nedělá a naprosto tomu věří. Takže i poté, co ho opustíte, budete VY ten jediný a hlavní viník. Nejjednodušší je prostě odejít ze vztahu, ve kterém se trápíte, a ne vlastní vinou. Ty kecy, že je vám ho líto a že nemůžete být samy.. To jsou opravdu chabé výmluvy. Život má každý takový jaký si ho udělá. Od té doby, co to vím, žije se mi mnohem lépe

Reaguji na amelie1111: Naprostý souhlas. Do puntíku s Tebou souhlasím.

reaguji]LadyMiss[/reaguji] Ano, musím říci, že moje sebevědomí je hodně nízké, ale zlepšuje se to...on totiž ze mě udělal domácí puťku a vždy říkal, že je rád, že jsem stále doma (trápily mě zdarvotní problémy a kvůli slabé imunitě jsem byla hodně často nemocná a stále jsem nemohla nic moc dělat, byla jsem unavená z toho všeho a když to začalo, to jsme spolu nebyli tak dlouho, tak mě jako jediný dokázal podržet a podpořit, toho jsem si na něm cenila a bojím se, že jiný muž by tak chápavý nebyl)...a právě díky těm zdravotním problémům, jsem omezila hodně pohyb a přítel mi kupoval sladkosti a chodili jsme na večeře..a já se kulatila a protože říkal, že je zbytečné být stále u zcadla a používat pleťové krémy a udělat si hezké vlasy...že on si na tom stejně nezakládá, tak že je zbytečné, abych se snažila...tak jsem se snažit přestala a zpětně to bylo ošklivé období...tlustá, neupravená a nikam jsem ani nechtěla chodit s kamarádkami, protože jsem se už nemohla na sebe skoro ani podívat...tohle ze mě udělal a bála jsem se, že když mě opustí, tak mě nikd jiný chtít nebude, protože jsem byla oplácaná....ale pak jsem toho už měla dost..začal mi totiž říkat třeba při hádkách: Prosim Tě, kdo jinej by Tě chtěl!! Tak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a když mi pak i vlastní ségra, že jsem jako prasátko...začala jsem zdravě jíst a psotupně se hýbat a pečovat o sebe a učím se mít zase ráda a hledám sebevědomí...zlepšuje se to ..je to hodně lepší..ale jak říkám, pak vidím svou setsru..štíhlá, krásná..dokonalá...tak moje sebevědomí zase klesá...asi si budete myslet, že jsem zoufala...ale ať napíšete cokoliv, jsem moc vděčná za každé slovo...

Panenko skákavá, to má být nějaká vhodná charakterová vlastnost?
Nemá cenu to rozebírat, dostaly bychom se k sebevědomí a pocitům méněcennosti ve vlastní rodině..nechci tě v téhle situaci deptat.
Aspoň si pamatuj : Charakter chlapa se pozná podle toho co dělá a ne podle toho co říká
Bohužel, spoustě holek stačí sladké řečičky, ale že chová jako sr.áč, to už jim nevadí

Reaguji na Elizabetta: Víš, já se ho ptala, co dělám špatně, když mi řekl, že si s ní už rok píše (kdo ví, zda jen píše) a řekl, že mu nevadí nic..nedala jsem se a tlačila na něj a říkala jsem, že tohle potřebuju vědět, že i do budoucna musím vědět, co dělám za chyby...jediné, co z něj vylezlo, že prý mu vadí, že jsem hodně v kontaktu s rodinou...=(

Reaguji na amelie1111: Já jsem napsala, proč si s ním má zakladatelka promluvit. Může (i samozřejmě nemusí) ten rozhovor být pro ni užitečnější, než když odejde beze slova. Nepsala jsem nic o šťastném konci. Povahy lidí jsou různé, ne každý to dokáže udělat jako Ty, tak hned prosím neodsuzuj ostatní za odlišný názor. Každý má nějaké slabé stránky, ale to neznamená, že nemá další silné stránky. To, co jsem psala o sobě, není výmluva, to také nevím, jakým právem píšeš. Nikdo ani nepsal, že naivně očekává, že bude do smrti hodný. Nejen Ty nežiješ v pohádce.

Reaguji na amelie1111: Díky moc! Tuhle větu: Chlap se chová podle toho, co dělá a ne podle toho, co říká! To mi otevřelo oči...máš pravdu...on vlastně jen říká a slibuje...ikdyž musím říci, že potom, co zjistil, že jsem si také začala psát s jinými muži, ale jen nezávazné chatování..nikdy jsem se s nikým nesešla...nedokázala jsem to...nešlo to...ikdyž to byli slušní a milí muži, kteří hledali vztah...tak se v jistém směru zlepšil...chodíme pravidelně alespoň sportovat a často na obědy nebo na večeři...párkrát i na procházku a stále se ptá: Jsi moje, viď? Budeš vždycky jen moje? Navždycky spolu budeme, viď? A stále říká: Bez Tebe nemůžu být a udělám pro Tebe vše. Tak jsem mu nedávno řekla..vážně beze mě nemůžeš být? Ani víkend, ani den, jo? A on úplně vážně řekl, že beze mě nemůže být ani den a chce být jen se mnou...tak jsem pak zvážněla a říkám: Dobře, chceš být se mnou?! Tak nejezdi na ten sportovní víkend s lidmi z práce a já za odměnu už nepromluvím o dovolené, hm? A on, že jsem ho chytila za slovo...že ho přeci nebudu vydírat, že na něj psychicky tlačím, že přeci jeden víkend mi nemůže vadit...

Reaguji na LadyMichaela: Mně tedy přijde jako velká hééérečka a nevěřila bych mu ani slovo.
Bojí se, že tě ztratí a píše na ICQ s kdekým, chodí po barech s jinými, škrábance a kondomy jsou už jen třešnička na dortu.
Nezlob se, ale ty prostě věříš tomu, čemu věřit chceš a co ti on nabulíkuje a naprosto ignoruješ veškeré zjevné důkazy.A může si to dovolit, protože ví, že mu to u tebe projde, protože se bojíš být sama.
Takto se muž, který si partnerky váží a na vztahu mu záleží, nechová.

Já jen chtěl vědět, zda jsem blázen a měla bych se jít léčit, protože žárlivost máme v rodině a já v tom vyrůstala a říkala si, že tohle nikdy dělat nebudu a že si nikdy nenechám líbit to, co moje máma...na ní také kolikrát vidím, jak je hodně ustaraná, ale nedokáže udělat ten krok a opustit tátu...a ona byla jednou zaskočena,když jí má sestra řekla: takhle to maminko býtnemusí! A ona semi pak svěřila a říkala, jak jí zaskočilo, že tohle sestra řekla a tak jsem mámě pověděla, že si myslím, že by to pro ni bylo nejlepší a ptala se jí,, co jí v tom brání a řekla, že ji se sestrou podpoříme...někdy si říkám, že osdu mi mého přítele pustil do cesty proto, abych pochopila svoji mámu a svého tátu...už vím, jaké to je, když někoho milujete, ale zároveň se s ním trápíte nedokážete ho opustit a už vím, jaké to je, když člověk opravdu žárlí a je hysterický, když pak partner někam jde...jednou jsem se tak vytočila, že jsem mu řekla: Chceš se mnou ješět vůbec být? Řekl, že ano: Tak mu říkám...:Jestli mě podvádíš, tak to používej ochranu, nechci od Tebe něco chytit! To jste neviděli, jak byl nasranej!!

Reaguji na Elizabetta: To jsi napsala hezky...opravdu je to těžké a ostatním se vždy radí nejlépe. Já také umím radit mámě a ostatním kamarádkám, ale sama pak nedokážu udělat to radikální řešení a jejich rady neposlouchám...přítelova babička mi řekla: Je to sice můj vnuk, ale i já vidím, jak se změnil a jak už ani nejde za svými cíli a jen se mu líbí studovat, šetřit peníze a nechat se živit rodiči a využít MAMAHOTEL dokud to jde. A ty mu vaříš a v tobě má jistotu, v mámě bydlení a stžřechu nad hlavou a já mu tu také pomáhám. Takže pokud ho opustíš, stojím při tobě a jestli odjede na víkend a Tebe za ta léta nikam nevzal, ikdyž ti to slíbil, tak se sbal a odejdi...pak uvidíš, zda mu na Tobě záleží a zda přileze!

Reaguji na LadyMichaela: No to je nesmysl, že by mu mohlo vadit, že jsi často v kontaktu s rodinou, tak to přece má být, rodina je nade vše. (Pokud by však u vás doma byla třeba mamka každý večer na kafe a sotva by odešla, přišla by na kafe ségra, to už by byla jiná, ale tak to asi nebude). Na rovinu, dokážeš od něj odejít jen tak, prostě nebude doma, Ty si sbalíš věci, necháš klíče v obálce, zabouchneš a odejdeš?

Podívej, Elizabetto, já sem nikdy nepíšu svoje názory proto, abych někomu ubližovala nebo dokazovala, že jsem lepší nebo chytřejší! Jediné, co mluví v můj prospěch, jsou životní zkušenosti moje a lidí kolem mne a ty se tu snažím zprostředkovat. A věř, že jich mám vzhledem ke svému věku a zažitkům poměrně dost. Když píšu, že zůstávat s chlapem jen ze zvyku, z lítosti nebo ze strachu ze samoty je blbost, není to útok na tebe, ale prověřená pravda! A i když se ti to nelíbí, určitě mi dáš za pár let za pravdu Přece tady diskutujeme a říkáme své zkušenosti a názory. Nic víc, nic míň. Tak se hned nečerti

Reaguji na Elizabetta: To nedokážu a pokud to udělám..psychicky se zhroutim a doma tím akorát přidělám starosti a máma jich má už takhle dost...ale pokud odejdu..co když opravdu přileze...já to nedokážu...on by se szejně asi snažil jen chvíli=( rodině jen každý večer písnu stručnou sms na doboru noc a zeptám se na zdravíčko a co je nového. Osobně se scházíme mnohem méně...ale on často říká...:,,Říkám Ti to narovinu, jestli, až spolu budeme bydlet a Tvoji rodiče nebo babička sem polezou, tak jim něco řeknu, protože to se musí narovinu...a klidně od plic si s nimi promluvím, takže s tím počítej!"

podle tohohle je to blbec a žádný štěstí s ním nenajdeš, ať už tě podvádí nebo ne, bude to akorát vždycky ubožáček, co si na tobě honí ego.

Reaguji na amelie1111: jí osobně to beru jako Tvé názory a jsem za ně vděčná a neurážím se kvůli ničemu...ve všem, co jste tu všechny napsaly, máte samozřejmě pravdu a já jsem opravdu mooc vděčná za vaše slova, rady, názory a zkušenosti a jsem ráda, že opravdu já nejsem ta špatná a že se nemusím léčit s žárlivostí...já žárlím, protože mám důvod...poraďte, kde najít tu sílu??