První láska, aneb zklamání po třech letech

Ahoj všichni,
ráda bych se podělila o svůj příběh a trochu si tím ulevila.
V 16ti jsem se poznala s klukem (17let), zaujal mě svým chováním, byl pozorný, milý a přesto že se mi v té době líbil jiný kluk, pořád mě to k tomuto táhlo. Půl roku jsme chodili na rande do přírody, kde jsme se poznávali. Po půl roce jsem byla představena jeho rodině a on mé, všichni byli nadšení, že vidí konečně první lásku svého dítěte, náš vztah byl nádherný, strašně jsme si ve všem rozuměli, po roce vztahu jsme jeli na dovolenou do Paříže, naše první společná dovolená, hrozně jsme si ji užili. V létě jsme jeli na dovolenou do Bulharska a poprvé byli sami bez rodičů u moře, byla to jedním slovem nádhera. Poznala jsem kluka, se kterým jsem si rozuměla jako nikdy s nikým a věděla jsem, že s ním chci zestárnout. Prostě můj vysněný partner stál přímo přede mnou. Přítel odmaturoval a vybíral si vysokou, kvůli mě si našel vysokou co nejblíž to šlo, aby jsme mohli být spolu co nejvíc. Trávili jsme spolu tak 5 dní v týdnu a nic nám nechybělo. Mezitím jsme dospívali, udělali jsme si oba řidičák, já si koupila auto, nebyli jsme najednou závislí na rodičích, na autobusech a prostě jsme si užívali. V létě jsme letěli zase na dovolenou, do Bulharska. V den, kdy jsme odlítali domů jsme se poprvé asi víc pohádali, kvůli nedorozumění. Pak jsme se asi 3 dny nebavili, vše jsme ale vyřešili a vše bylo zase v pořádku. Přítele jsem milovala víc a víc, samozřejmě jsme nějaké menší hádky zažili, ale opravdu kvůli blbostem, načež jsme vše zachvilku urovnali. Stále jsme si vyznávali lásku, chodili na obědy a tak různě. Nedávno měl zkouškové období a já mu nechala čas na učení. Na Vánoce jsme si koupili lístky na koncert, na který jsme se oba moc těšili. Poté co dal všechny zkoušky jsme se viděli a strávili spolu celý den, objímali jsme se a vše bylo jako obvykle, šli jsme na oběd oslavit úspěšné složení zkoušek. Plánovali jsme mé prázdniny, které se blížily. U přítele jsem přespala, ráno jsem odjela do školy a když jsem se k němu po škole vrátila, tak mi oznámil, že se chce rozejít. Bylo to pro mě jako blesk z čistého nebe. Nechápala jsem co to má znamenat. Jako důvod mi řekl, že chce být sám. Týden po rozchodu jsme se ještě dvakrát viděli, sice mi říkal, že chce být sám a tak, přitom se ale choval úplně jinak, objímal mě, spal se mnou a tak dál.. Potom jsem to nevydržela a pohádali jsme se, 3 týdny jsme se neviděli a nepsali si, po těchto třech týdnech jsme začali být zase v kontaktu, kontakt jsem obnovila já. Viděli jsme se dvakrát a zase ta stejná písnička, sice chtěl být sám, ale líbal mě, objímal mě, spal se mnou a to všechno.. Furt jsem tajně doufala, že změní názor, ale bohužel, ani po dvou měsících ho nezměnil.. V mých očích byl stále bůh.. Včera jsem šla ale s kamarádkama ven, opila se a koho jsem venku nepotkala. Naproti na chodníku si to štráduje 6 holek a mezi nimi můj bývalý přítel. Strašně mě to zranilo a já za nim došla a něco jsem mu vyčetla a řekla mu, že závidím jakékoliv holce, která ho v budoucnu získá, protože je to neskutečně úžasný člověk a že teď musíme opravdu přerušit ten kontakt, protože já se musím odmilovat a zatím lítám v jednom kruhu a nevím, jak z něho ven. Po třech letech krásného vztahu jsem teda zůstala sama, cítím se tak zrazená. Po včerejšku nevím co si o všem mám myslet. Když jsme spolu po rozchodu chodili ven, stále chtěl ode mě slyšet, jak je skvělý, báječný, prostě úžasný, říkal mi že jsem krásná, že mě žádná jiná nenahradí a že budu vždy jeho láska. Po včerejšku už ale vidím jen bývalého s těma holkama a nevěřím už ničemu...
Snad jsem to napsala trošku přehledně.