První zamilovanost a v hlavě velký zmatek

Je mi šestnáct. Vždy jsem byla romantická duše a toužila jsem po velké lásce a rodině. Za těch pár let jsem si udělala tolik představ, že vím přesně, jaké vlastnosti a povahové rysy by měl můj partner mít. Vždycky jsem věřila, že někoho takového jednou najdu a prožiju tu velkou lásku, o které jsem snila.
Nedávno jsem začala chodit s jedním klukem, ale chybí mi u něj určité vlastnosti. Jako třeba, že není moc společenský, není vůdčí typ a pod... nevadí mi to a rozhodně v tom nevidím důvod, abychom to zabalili dřív, než tomu dám aspoň šanci... ale už teď vím, že není ten, s kým bych chtěla žít a koho bych si chtěla vzít. Říkala jsem si, že to je normální, je mi teprve šestnáct, ale když jsem se zeptala své kamarádky, řekla mi, že si svého kluka dokáže představit u oltáře nebo u porodu... a ta druhá to stejný, i když s tím klukem se už rozešla... Řekla mi, že jestli to nevidím, tak to určitě nebude ono. Pořád nad tím přemýšlím a říkám si, jestli nemá pravdu. Nemám tušení, proč ho v mé budoucnosti nevidím. A bojím se, že je to možná kvůli tomu, že jsem si udělala tak přesnou představu mého ideálního partnera, že teď tam neuvidím už nikoho. Každopádně jsme na úplném začátku a spousta věcí nejspíš ještě může změnit...
Kdo už máte nějaké ty vztahy za sebou nebo máte manžela, se kterým jste šťastní, budu ráda za vaše zkušenosti a názory.