Ahoj. S přítelem jsme skoro 3 roky. Poslední půl rok se ale hodně často hádáme. Začalo to hlavně tím, když mi jedna "kamarádka" řekla, že mě přítel podvádí. To bylo hodně těžké období, ale nakonec se ukázalo, že to byla lež. Pořád jsem ale měla pocit, že se ke mě nechová jako ke svojí holce. Když jsme spolu byli, nedal mi už skoro ani jednu jedinou pusu, žádné hezké sms, nic. Vídáme se pouze o víkendech, bydlíme od sebe docela daleko. Snažila sem se to dát nějak zase do kupy, snažila jsem se mu psát ty hezké sms já, ale vždycky to nějak zazdil. Přišlo mi, že už se na mě ani netěší. Vím ale, že mě má opravdu hodně rád, že mě miluje. Je ten typ, který neumí ty city dávat najevo. Vždycky když jsem s ním mluvila o něčem, co mi v tom vztahu chybí, říkal že si na to dá pozor, ale nikdy to lepší nebylo. Tyhle "hádky" se opakovaly čím dál častěji, pořád to bylo o tom samém a on už mi často ani neodepisoval, že mi k tomu nemá už co říct. Jenže dnes jsem mu poprvé řekla úplně všechny ty věci, které mi v tom vztahu chybí, byl to fakt nepříjemný rozhovor, nebyl schopný mi říct, proč se ke mě tak chová, nevěděl to. Po pár hodinách mi napsal, že vidí, že nám to už nějak moc nefunguje, že ho občas dostane co mu řeknu a přiznal se, že se taky někdy chová jako de***. Pak mi napsal, že potřebuje trošku času, aby si zas všechno urovnal a že já určitě taky. Domluvili jsme se, že si nebudeme týden psát, že jsme stále spolu, žádný rozchod to není, a tak si za tu chvilku ani nezahnem. Nechci se s ním rozejít, miluju ho a teď, když vím, že to může skončit, si to uvědomuji ještě víc. Co si o tom myslíte? Může takový vztah ještě fungovat?