Psychické problémy, jak z toho ven?

Tak tady holka žádná rada nepomůže. Máš vážný psychický problémy a bejt tebou tak bych určitě zašla za psychologem. Myšlenky na sebevraždu jsou už opravdu problémem a ne jen tak nějakou holčičí depkou.

Dekuji, asi to jinak nepujde.

Taky mne napadlo, že snažit se tě ukonejšit něčím, jakože co bych já za to tehdy dala, kdyby mi ve 31 hádali 18 let je nesmysl ( ti lidi ti to předhazují, protože ti závidí ) ... a že to chce odborníka, ale to ty určitě víš. Asi to není příjemné, dělat duševní striptýz u doktora, který žádné finanční ani existenční problémy nemá, to chápu - ale na druhé straně, lepší, než se trápit a pomýšlet na sebevraždu.
Dodala bych, že v první řadě by ses měla odstěhovat od rodičů a raději se vrátit do svého 3+1 a najít si k sobě podnájemnici - to je jedna z výhod většího bytu. Ve větších městech je to pomerně normální, že pronajatý byt dočasně sdílí víc "cizích" lidí. Bydlet s rodiči komukoliv nad 30 let rozhodně na psychické pohodě přidávat nemůže a ušláple se cítíš nejspíš kvůli "generálním povelům" své matky, jak sama píšeš.

Taky myslím, že je to určitě na terapii. Určitě se jde dát do pořádku, ale bude to holt cesta. (na které jsme pořád všichni) A je dost možné, že na poprvé ti někdo nesedne, chce to hledat, třeba i soukromě někoho. (byla jsem dvakrát na pojištovnu a nestálo to za nic) - at už psychologa, terapeuta nebo kouče.

Myslím, že ti i hrabe z toho, jak sedíš sama. Já to dobře znám, jak se člověk necítí dobře, ani se družit nechce, ale je to začarovanej kruh. Taky by ti na psychiku mohl dobře udělat pravidelnej sport. A můžeš chodit večerní procházky, mně to na nervy dělá dobře. Asi by vážně bylo dobrý se nastěhovat do svého bytu a vzít k sobě podnájemníka, případně dva. Špatná atmosféra v bytě na nás prostě působí. A navíc lidi v tobě vidí to, co v sobě vidíš sama. Když se uvidíš jako dospělá samostatná žena, uvidí jí v tobě i ostatní. A určitě to nejde ze dne na den, v první fázi bude stačit, když se trochu naštveš, už to je lepší než beznaděj.

Popisuješ, že cítíš, že vnitřně hniješ. Takový pocit nastává v době, kdy člověku není dobře a je dlouhodobý. Nemyslím si, že jsi na tom až tak špatně. Jediné, co potřebuješ je změna. Máš 3 obrovské výhody. První je, že máš práci a vůbec nějaký příjem. Druhá, že i přes generační problémy, které jsou mezi Tebou a rodiči přirozené je prostě a jednoduše máš a oni ti dovolí u nich bydlet. Myslím, že ten vztah tak katastrofální nebude, když Tě mají u sebe. A za třetí máš byt, který se Ti díky pronájemníkům platí a neupadáš do dluhů, ale naopak pomalu, ale jistě se ti splácí a tobě zůstává výplata. Píšu to, protože hodně lidí tohle nemá a Ty se od toho můžeš odrazit. Nepsala jsi detailně, jak to máš s penězi, ale předpokládám, že i když bydlíš u rodičů, tak ve Tvém věku, zvlášť když pracuješ, jim stejně na domácnost přispíváš. Tak si myslím, že by byl opravdu dobrý odpich se od nich odstěhovat, zmizí Ti tím velký balvan ze srdce, myslím, že vnitřně tě drtí, že v takovém věku jsi závislá na rodičích, což nemusíš - máš platit rodičům nebo sobě v bytě nájem... Máš velký byt, můžeš ho pronajmout několika studentům, kteří Ti zaplatí i část Tvého nájmu, takže Tě to finančně nemusí tížit. Navíc, pokud jsi v práci sama, tak myslím, že mladí lidé by Ti prospěli, nakopli by Tě, dodali energii, seznámili s dalšíma lidma. Pokud Tě sejří práce, můžeš jí kdykoli změnit a hledat si práci v kolektivu. Pokud vypadáš mladě, tím líp pro Tebe, snadněji mezi mladé lidi zapadneš a mužům lichotí schopná, zralá žena, která vypadá mladě. Musíš tomu vyjít jen naproti. Z mojí zkušenosti doporučuju seznamku. Já si napsala inzerát na kamarádku, když jsem se přistěhovala do velkého města, a v tom prachu se našel diamant, to stejné můžeš zkusit později, až si budeš jistější a sebevědomější s partnerem. Nikdo přeci neříká, že po práci musíš běžet domů, zkus nějaký kurs něčeho úplně jiného, nového. Pokud Tě trápí finance, spousta věcí se dá dělat zadarmo nebo si najít sparing partnera nebo můžeš využít nabídky své zdravotní pojišťovny, která ti proplatní pernamentky na sport. Hlavně musíš něco změnit, aby ta změna přišla. Pokaždé, když Tě chytne blbá myšlenka, tak zkus pracovat na tom, aby se Ti cokoli podařilo vyřešit a např. se někam přihlásit, jít, napsat inzerát. Budeš postupně dávat kapičku ke kapičce, z ní bude louže, z louže moře. A klidně na pozadí choď k terapeutovi. Máš předpoklady k tomu to zvládnout. Držím Ti pěsti.

Reaguji na Nicoffee: Souhlas se vším, navíc hezky podáno

M.J., taky myslím, že nejlepší krok bude se odstěhovat od rodičů buď zpět do svého 3+1 a pronajímat další pokoj/e anebo do nějaké malé garsonky, jejíž nájem alespoň z části zaplatí nájemníci z tvého bytu,

V dnešní době není vůbec žádná ostuda chodit na terapie a vypovídat se ze svých problémů nahlas je může ve výsledku udělat přijatelnějším, menším tabu, a najít z nich snáz východisko. Doporučila bych i meditace a nějakou spirituální četbu - což může znít hrozně, ale proč nezkusit nějakou motivační self help knížku.. Rozhodně se nesnaž prázdno v duši a samotu zalepit změnou práce/sestěhováním se s dalšími lidmi, kteří by tě mohli nějak emocionálně naplnit...klíčem je být spokojená sama se sebou a družit se s ostatními, protože chceš a ne proto, že od toho očekáváš naplnění a lpíš na tom.

Taky mě napadá, pokud máš tu možnost, si třeba pořídit psa, já poznala při venčení jednu super kamarádku, pejskaři se spolu vždycky nějak zakecají, a je to určitě i pro introverta snazší, než třeba začít sama chodit na nějaký sport a tam navazovat kontakty..

Věřím, že sebereš sílu a odvahu a všechno se v lepší obrátí
Dej nám o sobě vědět

Sorsha - díky.

Já jen doplním k tomu sportu. Ani mi tak primárně nešlo o to, že se na sportu někdo seznámí, i když proč ne. Šla jsem na lekci tuch jógy, byly jsme tam jen 3 holky, sice z nás nejsou nejlepší kamarádky, ale skvěle jsme si popovídaly a zasmály se, což také pomáhá. A myslím, že při pravidelných návštěvách tím spíš se s někým zakecáš, protože plácnu zjistíš, že ten člověk tam šel sice primárně na jógu, ale má stejně zájmy nebo názory jako Ty a najdete spolu řeč. Ale i kdyby ne, díky sportu se Ti do těla vyplaví endorfiny a je škoda nevyužít téhle přírodní zdravé drogy, navíc sport pomáhá i proti únavě, člověk je pak odpočatý a nabitý s dobrou náladou. Navíc, pokud se mu budeš věnovat dlouhodobě, min. se Ti zlepší kondička a zpevní i tělo, což Ti zas může zvednout sebevědomí. Neříkám, že hned musíš běhat maratóny a zničit se v posilce, můžeš si vybrat něco klidného, co Tě baví, proto jsem zmínila tu jógu, mně třeba pomáhá, když jsem hodně ve stresu dlouhá procházka nebo plavání, člověk tak nějak vypne a vnímá jen sebe. Ne každý má psa, ale za svou kamarádku potvrzuju, že když se rozešla, tak jí pejsek hodně pomohl. Chodila s ním na procházky, na které by prostě sama nešla, necítila se sama a přes nějakou fb skupinu se přihlásila na hromadné venčení a tam se seznámila s kamarádkou. Asi bych to nebrala tak, že když půjdeš sportovat, tak problémy utečou a hned si tam najdeš manžela a nejlepší kamarádku, ale pro začátek je to dobrý krok. A i kdyby jsi tam nikoho nepoznala, jen to, že něco děláš a cítíš progres, právě ten pocit, že nehniješ ti hodně dá. Nemusíšchodit jen na hromadné akce, šla jsem třeba na individuální kurs fimo šperků, naučila se něco nového a měla radost z toho, že jsem si vyrobila pěkné náušnice a tu radost mám pokaždé, když si je vezmu, máš prostě zážitek, o kterém můžeš s někým mluvit. Třeba Tě to chytne a můžeš se v tom realizovat. Mám spoustu kamarádek, které neumělo např. držet ani jehlu a na základce si pracovky protrpěly a během mateřské si z hecu koupily šící stroj a teď šijí na zakázku. Když člověk chodí jen do práce a domů, max. nakoupit a je introvert, tak moc lidí nepotká. Ta pravidelnost Tě donutí jet, nikdy nevíš, koho potkáš na zastávce, do koho vrazíš, s kým se zapovídáš. Navíc holky známe se, když jedu na cvičení, tak samozřejmě nemůžu být neupravená a pak si i holka přijde hezčí a zas jí to dodá pocit sebevědomí. Kdybych byla jen doma a pracovala někde, kde jsem sama, tak by mě to nedonutilo. Já mám pojišťovnu VZP, která Ti proplatí pernamentku na kondiční sporty do výše až 1500,- takže bys nemusela nic utratit, navíc Tvá pojišťovna Ti dá na vyžádání seznam klinických psychologů, které ti bude hradit. Cesty jsou a nemusí ani nic stát.