Psychicky a zdravotně na dně z práce - jak z toho ven?

Reaguji na pinpion:
Najít si jinou práci, jinak si vypěstuje žaludeční vředy nebo dostane infarkt či si přivodí jiné zdravotní problémy. Nemůže denně zvracet! Něco se v té práci hold stalo nebo děje, z něčeho má velký strach. Měla jsem podobné období, lékař mě taky 2 dny nechal na neschopence - ty 2 dny jsem byla naprosto v pohodě, ale hned nato jsem odešla z té práce a našla něco jiného, a taky změnila svůj život, své chování k lidem a samu sebe. Pro dnešní svět není dobré být tichá, uzavřená, bojící se všeho, ale právě naopak!
Moc držím palce, ale prosím, vyřešte to, něco dělejte!

Reaguji na pinpion:
To je mi líto. Z toho, co jsi napsala, je pod dlouhodobýn tlakem a to nejen kvůli nejisté práci, ale hlavně kvůli chování jeho matky.
Myslíš, že by sis s ní mohla promluvit a říct ji, co její syn prožívá?
Dnes je to s prací hodně špatné, ale daleko horší je, když nám nedůvěřují a ubližují ti nejbližší.
Přeju Ti, abys to vydržela a všechno se vyřešilo.

Dovolená by to možná vyřešila, ale tam ji bohužel dostávají přidělenou, tzv. závodní, takže ta je ještě v nedohlednu

Reaguji na True: nevím, co by to vyvolalo za reakci, kdybych jí to vše řekla, těžko jí můžu poučovat jak se má chovat k vlastnímu synovi, navíc v jejím věku jí už jen tak někdo nepředělá.

Reaguji na Catyy: jiná práce by to snad vyřešila, jen nějakou sehnat, každopádně to je jedno z prvotních řešení, které nás napadlo, úplně nejlepší by bylo, kdyby šel dělat na sebe, doufám, že se brzy něco lepšího najde

Reaguji na panda08: mi to spíš přijde, že má strach, že ho z té práce zase vyhodí.
tam jde hlavně o to, že vedoucím se stal člověk z řad dělníků a teď ty lidi co má pod sebou dost "buzeruje" a moc si o sobě myslí

Reaguji na panda08: nn nebydlíme, já jsem na vš a finančně z brigády bych to asi nedávala, kór třeba platit auto a podobný věci, stěhování připadá v úvahu až tak za dva-tři roky, snažím se to s ním řešit, ale když jsme spolu jen o víkendech tak se toho moc nepořeší

spíš by se měl sám naučit vypořádávat se se stresem... zkuste rozebrat, co ho nejvíc stresuje a proč, třeba pak uvidí, že se stresuje zbytečně... změna práce (teda jestli ho nestresuje už samotná práce) je zbytečná, jinde bude mít zkušebku 3 měsíce a bůhví jaký bude šéf, kolektiv...
co se týká chování mámy... jestli mu to vadí, tak ať pomalu se naučí říkat ne, ono to bude trvat, ale jeho matinka si zvykne...

Ahojky, také jsem měla práci, kde jsem byla nespokojená, nešťastná. K tomu se samozřejmě přidaly psychosomatické obtíže (bolesti břicha, hlavy, zvýšený tlak aj.). Takže jsem si řekla, že to takhle dál nejde a že s tím musím něco udělat (to ani nemluvím o tom, jak jsem byla nepříjemná na partnera).
Stanovila jsem si datum, ke kterému si najdu jinou práci. Dala jsem si na to 10 měsíců. Bylo to asi jako u chlapů, když byli na vojně - pomalu jsem "stříhala metr" a mezitím se obhlížela jinde. Nakonec jsem jinou práci sehnala za 5 měsíců.
Tohle samozřejmě jde, pokud tu práci nemá rád, ale má jí "jistou". Pokud to má z toho, že se bojí, že ho opět vyhodí, tak žádné "stříhání" nepomůže.
Chlapa asi na jógu neukecáš, viď?
A co když začne dělat zároveň i na sebe? Pomaloučku, uvidí, jak to jde.....

změna prostředí, dovolená, psycholog...psychosomatické potíže se léčí nejlépe dovolenou. Sama jsem na to trpěla. Když jsem ve stresu šíleně mě bolí břicho, že se ani nevyspím a jakmile někam vyjedu na výlet třeba pravidelně nebo něco změním, tak je to pryč. Mohl by jít i k tomu psychologovi. Trošku se vypovídá o všem a když vyjde spadne z něj ten kámen. Vyloženě psycholog asi nepomůže, protože je to podvědomé.

Reaguji na pinpion:
su tam nakopené problémy, navrhla by som mu psychológa,...
myslím, že má strach, že nastane situácia ako predtým, že nebude mat job, k tomu ešte iné problemy kt. popisuješ...
ja osobne by som tam šla hneď "zajtra"
a ešte som zabudla na jednu dôležitú vec, stoj pri ňom, nech vždy vie že si tam preneho aj keď,
je videiť že ti na priateľovi záleží, nech vam to vydrží