Mám jeden problém, který mě skutečně trápí, poslední dobou mě začal i dost omezovat,
proto jsem se rozhodla se s ním svěřit, třeba se zde najde někdo, koho trápí nebo trápilo něco podobného a poradí mi s jeho diagnostikou.
Jsem v posledním ročníku na VŠ, nikdy jsem podobné pocity nezažívala, ale poslední dobou se mi stává, že začnu trpět při hodině ve škole pocitem, že strašně potřebuju na wc na malou. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdybych si nedošla pět minut předtím, nebo i během hodiny (a nechci se zvedat víc jak jednou a odcházet, protože i tak jsem jediná která si za tu hodinu odskočí) a při návratu cítím to samé. Probíhá to ovšem tak, že mám najednou hrozný pocit úzkosti, že si prostě dojít musím, začne mě polévat horko, potit se mi ruce, čelo... A začnu si namlouvat, že jakmile si nedojdu hned, tak se určitě počůrám. Začnu se ošívat, a modlit se ať už je konec hodiny. Problém ale není v tom, že bych skutečně potřebovala, nejde tedy o nějaký problém typu nastydlý močový měchýř, ale o problém v mé hlavě.
Paradoxní je, že tento stav nemám každou hodinu, jen třeba pravidelně na hodinách, kde sedím vepředu, kde na mě každý vidí. Začala jsem se těmto hodinám vyhýbat, což ovšem není dlouhodobé řešení, mám vyčerpané všechny možné absence, a děsím se tohoto týdne, kdy tam budu muset jít.
Nikdy jsem o ničem podobném neslyšela, jedna z mých kamarádek dostávala ve třídě plné lidí stavy úzkosti, přestala do školy chodit úplně a musela vyhledat problém odborníků.
Do této fáze to nechci nechat zajít, školu mám ráda, mezi spolužáky jsem oblíbená, proto mě mrzí, že se jí z těchto důvodů musím i vyhýbat.
Kdyby tu byl někdo, kdo někdy zažíval podobný problém nebo věděl o co se jedná, aby se mi ozval.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Psychický problém ve třídě plné lidí
Poslat SZ
Galerie obrázků
Reaguji na Facsen:
Jasná sociální fobie, propojená s urofobií.
Cituji bakalářka: Zkusila bych se zamyslet nad tím, proč se to sputilo až teď, co byl spouštěč.
Bohužel u soc. fóbií jsou spouštěčem chemické procesy v mozku, které prakticky nejde ovlivnit.
moderátorka
Cituji True: Bohužel u soc. fóbií jsou spouštěčem chemické procesy v mozku, které prakticky nejde ovlivnit.
Aha, tak to jsem nevěděla......A dají se tedy ty chemické procesy nějak ovlivnit třeba prášky?
Reaguji na bakalářka:
Prášky jen utlumují, ale bohužel neléčí.
Tady něco málo o fobii.
http://oko.yin.cz/6/fobie/
Cituji True: Bohužel u soc. fóbií jsou spouštěčem chemické procesy v mozku, které prakticky nejde ovlivnit.
S tím moc nesouhlasím, True, může být i nějaká příčina, nepříjemná událost atd. a člověk pak má od té doby strach, že se to bude opakovat. Asi to může být i bez příčiny... ale ne vždy to musí přijít samo od sebe.
Tak nevím, jesti bych z toho hned dělala nějakou diagnózu. Píšeš, že se Ti to stává až poslední dobou. Já jsem měla něco podobného a naprosto přesně vím, jak Ti je. Poprvé se to u mně objevilo, když mi bylo asi 9 let a jeli jsme s rodiči na Slovensko na dovolenou vlakem. Seděli jsme v kupé, vlak byl narvaný i na chodbách a já jsem okamžitě, jakmile jsem zjistila, že dojít si na záchod bude problém, začala potřebovat. Takže jsem se prodrala uličkou, na záchodě pár kapek, potom zpátky a jen jsem si sedla, musela jsem jít znovu. To se opakovalo snad 20x a byla jsem z toho pořád zoufalejší. Když jsem se rozhodla, že budu radši chvíli zavřená na záchodě, tak jsem najednou nepotřebovala. Pak na mě začali klepat ať už vypadnu 
. Stejný problém v autobuse do Chorvatska - jen zaznělo varování, že suchý záchod máme používat jen výjimečně, už jsem šla. Teprve až když jsem byla o rok starší a uvědomila si, že na záchod MŮŽU JÍT KDYKOLIV, i kdybych měla zastavit autobus, nebo poslouchat pitomé poznámky pořád dokola, problém zmizel. Pokud se to u Tebe vyskytuje jen v určitých situacích, kdy třeba sedíš daleko od dveří, nebo máte pitomého učitele, rozhodně si nemysli, že jsi zralá na psychiatra, nebo že máš nějakou sociální fóbii. Je to jen stresová situace. Nic víc. Třeba to nevyřešíš v současné době při konkrétním předmětu, ale jednoho dne to odejde tak rychle, jak to přišlo. Aspoň podle mých zkušeností.
A mimochodem, i normální člověk, který je v úzkých a obává se o své duševní zdraví, se v nějakých chytrých popisech příznaků vždycky najde - takže se nedeptej blbostma. Sociální fóbie, deprese, schozofrenie atd..... nikdy nemají jen jeden příznak a jeden určitý projev nemoci a jednu nezvládnutou situaci
méně než
10 příspěvků
Ahoj holky, děkuju moc za všechny rady, zkusím na sobě zapracovat a doufám že to zvládnu sama, bez odborné pomoci nebo nějakých léků.
Dnešek tomu zatím moc nenapovídal, snažila jsem se myslet na to že si na ten záchod můžu kdykoliv dojít, malovala si, luštila křížovku, ale stejně to zase přešlo do těch stavů kdy se mi začaly potit ruce, a s tím přišly i ty stavy co jsem tu popisovala.
Zítra máme ty hodiny, kterých se bojím nejvíc, tak se děsím už teď. Nikdy bych neřekla, že tohle budu muset řešit...
Cituji Facsen: Dnešek tomu zatím moc nenapovídal, snažila jsem se myslet na to že si na ten záchod můžu kdykoliv dojít, malovala si, luštila křížovku, ale stejně to zase přešlo do těch stavů kdy se mi začaly potit ruce, a s tím přišly i ty stavy co jsem tu popisovala.
Hm, tak pak ještě zkus zhluboka dýchat... to by na zklidnění taky mohlo pomoct. Možná že jsi se na to moc soustředila a pozorovala se, jako "Tak teď si kreslím, chce se mi? Jo, chce...tak si jdu luštit křížovku a co teď? Zase se mi chce." Víš, jestli to nebylo takové moc zkušební, jak to na tebe funguje.
Každopádně bojuj dál, ono to překonáš.
Reaguji na Facsen:
Co kdybys to otočila - nečekej, až se začneš bát, že se počůráš, ale říkej si raději dopředu: "Už se těším, až zas půjdu na WC, já jim tady všem předvedu, jak se pořád courá na záchod!!" Když nepomáhá racio, mohl by pomoci humor. Důležité je, aby to opravdu byla humorná formulace, aby i u Tebe vzbuzovala úsměv.
Jeden terapeut tak pracoval s klienty a měl úspěch, byl to V. E. Frankl.
Reaguji na Morrigan: Tak v tom s tebou naprosto souhlasím. Pokud to i pro sebe vyložíš humorně, uleví se ti.
Podobný problém mívám taky. Začalo to jednou z nepříjemné situace také mezi lidmi, kde jsem si nemohla dojít a pak podruhé, kdy jsme měli hodinu němčiny, kde jsme měli zakázáno pít a i chodit na záchod (celou dobu studia vyšší školy). Měla jsem zánět močového měchýře a od té doby jsem měla podobné stavy. Jako když ti někdo zakáže jít na záchod a ty se můžeš počůrat, je to hrozné. V tomhle případě si říkej, že na ten záchod si můžeš dojít kdykoli. I když se na tebe upřeně dívají. mě pomohlo si sednout do zadních lavic 
Jinak mi to nějak zůstalo. Záněty trpím sice méně, ale když někam jdu - třeba do divadla či kina, hned přemýšlím, jestli tam bude záchod. Děs. Teď už pracuji - (škola konečně za mnou) a záchod mám hned vedle, takže dobrý
Holky, nikdo vám nemůže zakazovat chodit na WC! Když by to mě zakázal profesor, prostě bych se zvedla a odešla. Souhlasím, ve škole je to trochu jiné než v práci. Ve třídě odcházíš - upoutáš pozornost, navíc se musíš ozvat že jdeš na WC. V práci nikdo neví kam jdeš - kopírovat, pro sváču, za kolegyní... Navíc ať je to jaká chce škola - v práci jsou dospělí a ruku na srdce - na škole bývalo dost ,,malých,, minimálně mentálně.
méně než
10 příspěvků
Facsen, to je opravdu zvláštní, nemáš třeba pocit, že se před spolužáky nechováš přirozeně (a že kdyby ses chovala, nebyla bys tak oblíbená..)? To by mohlo vyvolat tu úzkost, třeba máš pocit tlaku, že tě všichni pozorují/soudí, když sedíš vepředu? Každopádně, návštěva psychologa by ti určitě pomohla (první bych zkusila terapii, než farmak. léčbu)
