Raní pesima - jak na úzkosti po ránu?

Omlouvám se za ohromnou hrubku v názvu...už to nejde opravit...

To je normální Podle toho co píšeš a jak píšeš jsi ještě mladá a já tohle dřív měla taky, ale spíše v noci než ráno jak píšeš ty. Ono to přejde a užívej si, že jsi v UK! Já tam jedu za pár týdnů a jsem nedočkavá. Hodně štěstíčka

Já jsem v Anglii čtyři měsíce a naprosto chápu, jaký to je, když ti odjede někdo, koho si hrozně oblíbíš, mně se to stalo už několikrát a jak mi všichni říkali ... Takovej je tady život, někdo odejde a někdo jinej přijde ... Musíš si najít i jiný radosti a neupínat se jenom na lidi.

taky mívám a bohužel nepomáhá nic, když jsem pak ve škole, tak mě špatná nálada přejde

Jít si zacvičit a krásně se najíst...to ten den pak vypadá určitě lépe. Já k smrti nesnáším pondělky, takže jsem ochotná vstát brzy a tohle provézt.

Musíš jít něco dělat..Občas mívám takové pocity uzkosti..nejčastěji ráno..ale občas i prostě během dne..Ale u mě je to právě z toho, že chci odjet někam pryč a zatím nemůžu. Musím dodělat školu..No a druhá věc je strach z toho že tu školu nezvládnu.. Takže blbá situace..ale pomuže když jdu něco užitečného dělat..cvičit,uklízet,s pejskem ven, s kamarádkou, přítelem,číst si...nebo se v nejhorším případě učit.....Ale uplně to zmizí jen v momentě kdy jsem se sebou fakt spokojená, tak zkus nějak vyřešit svoji nespokojenost/smutek a bude to lepší..

Mám to taky, hrozné! Ležím si zavrtaná v posteli, v teplíčku a bezpečí, otvírám oči a... najednou dostanu jakoby kopanec, zase vnímám tu realitu, ten hnusnej život, den, zase ten kolotoč předemnou. Někdy mám takové "depky", že mám chuť se doma zamčít a vykašlat se na celý svět, povinnost jít do práce, kamkoli. Chce se mi brečet, nemám radost ze života. Nevím čím to je. Dřív jsem tyhle stavy měla vyjímečně, třeba po zlých snech, teď je mám denně. Už mě to ničí, nevím jak se toho zbavit.

Taky se hlásím k těm, pro které je ráno nejhorší denní doba. Jednak se málokdy můžu vyspat dosytosti, a za druhé, když vím, kolik budu mít ten den povinností, nechce se mi ani vstát. Ale když pak vyjdu mezi lidi, pobavím a zasměju se s nimi, je to už dobrý. Asi ti ale neporadím, můj hlavní zachránce je v tomhle přítel, který mi nachystá snídani, popovídá si se mnou a naladí mě v rámci možností dobře do nového dne.