Řízení vozidla

Ahoj, buď naprosto v klidu. Já při poslední jízdě v autoškole zmatkovala možná víc, než na začátku. Závěrečky jsem naštěstí udělala (i když s odřenýma ušima) a už cca 3 týdny mám řidičák. Nejdřív jsem se strašně bála jezdit a tak jsem si řekla, že alespoň 2x týdně prostě někam pojedu, ať si zvyknu řídit...a jde to. I teď mi to občas chcípne, ale tak co? Vždyť se svět nezboří ne?

Já mám řidičák přes půl roku a doteď jsem za volantem vyklepaná. Řídím jen když musím (když mě k tomu přinutí ). Nedokážu se dokopat k řízení. I když neřídím nejhůř, tk s strašně bojím.

Reaguji na Bárbr:
Tak takhle to měla i mamina. Před deseti lety si řidičák udělala a protože ten strach nepřekonala, tak za volant už devět let nesedla. V každým kolemjedoucím viděla vraha, který to do ní chce naprat.

Ahoj, já mám řidičák něco přes půl roku a patřím k typům, že pokud se někam jede, ihned se hrnu za volant, protože mě to hrozně baví. Ze začátku jsem taky zmatkovala, ale postupem času, jak jsem se snažila furt řídit, se to zlepšilo. Takže tomu musíš dát čas, je to o cviku a pokud překonáš ten prvotní strach, určitě to pak pude. Hlavně to chce hned od začátku, co řidičák dostaneš, jezdit a jezdit. Poprosit někoho zkušenějšího, ať se s tebou jede někam projet a poradil Ti

Držím palce! Určitě to zvladneš

Reaguji na Leňulína: Docela mě děsíš...musím se sakra odvážit tda

Reaguji na Leňulína:
neboj, určitě to doděláš a řídit budeš. Dcera má také asi měsíc řidičák, poslední jízdu měla snad horší nežli první, taky se hodně bojí. V autoškole ji to pořád chcípalo a když sedla do našeho auta, tak už na potřetí to byl veliký rozdíl a to jsem ji tak trochu litovalal, protože s čerstvým řidičákem sednout do octavie combi, což je dost velké auto není asi žádná sranda pro někoho kdo se bojí a ještě k tomu jsme ji nechali jet 100km a jak to bylo znát.
Pořád ale nepozná kdy má řadit, chybí ji cit pro motor a to při tom já jsem úplně něco jiného, řídím hrozně ráda a pořád.
Držím pěstičky

Já byla takový zmatkař a ještě k tomu trémista,že jsem si sama řekla,že v životě za volant nesednu.Neuměla jsem si sama sebe představit v provozu.Začala jsem po dvou letech,co jsem dostala řidičák.Nejdřív večer a o víkendech,když je nejmenší provoz.A hlavně sama,protože když ti někdo zkušenější radí tak je to ještě horší.Teď jezdím 1,5 roku a už se nebojím.

Já taky začínám (opět) dva roky po řidičáku...tehdá jsem se strašně bála, navíc doma byla samá velká auta (terénní a pak octavia combi, no hrůza), takže jsem se na to vybodla.. teď začínám "od znovu", přítel mi nějakou tu neděli auto půjčuje do nedaleké vesnice, na projetí, zdokonalení se (nějak se do toho muím dostat)...ale k tomu "začít jezdit" mě inspirovala kamarádka, která taky řídí, ale není to žádný profík, chybičky dělá, ale vůbec to neřeší a když se holt nerozjede přes ručku a auta už troubí, tak si z toho nic nedělá..tak jsem si řekla, že to zkusím taky, že to žádná věda nebude, a snažím se otrkávat... v sobotu budu mít nové autíko - forda fiestu, je menší, a snad se bude ovládat dobře takhe pro začátek

Mě teda řízení hrozně baví,ale měl se mnou instruktor také svoje trápení..při rozjezdu,kdy se spojka povolovat nemá jsem ji nevědomky povolovala byť jen o milimetr a nenechal mě to zdechávat,protože to prý není moc dobré pro auto,ale každou chvíli to bylo - a zas by vám to zdechlo..co je na tom těžkého k pochopení...já vás vidím,že to povolujete..chudák..teď budu mít 10 jízdu, pak máme jet i do Brna tak se těším na novou zkušenost,protože dosud jezdíme na našich malých městech,ale sama bych si do Brna netroufla..ale s ním to chci zkusit..já zas teď při posledních 2jízdách jsem párkrát chtěla řadit bez spojky :/ ještě že je tam se mnou a jednou sme jeli a byla tam zatáčka..před nama kolo a nikde sme neviděli tak instruktor pojedem pomalu,nemá cenu ho teď předjíždět,nevidíme kdo vyjede ze zatáčky..kolona za nama nějaký chlap auto jak miliardář už nervní na nás troubil - to nesnáším,ale má teda nás předjet a ať si jede..my mu nebráníme..nepojedem předjíždět do zatáčky,kde nevidíme..a autoškolu každý..každý se učil takže takové troubení na autoškolu je podle mě vizitkou spíš těch řidičů co troubí :/ samy jezdili tak pomalejší a občas jim to zdechlo..

Holky a učili ste se nějak na zkoušky? Já učebnici ještě skoro neviděla

Reaguji na hafatko: Trénovala jsem si pravidla silničního provozu,to buď člověk pochopí nebo ne.Podle mě je to stejné jako pravidla pravopisu.Jinak nic,chtěla jsem si i trénovat jízdy někde na poli,ale to bylo pak ještě horší.Teorie mě problém nedělala,ale praxe.Ale jak už jsem psala,prostě to byla ta tréma.I když nevím,jak bych uspěla u zkoušek teď,protože manžel mi koupil autíčko s automatickou převodovkou a to je holky teda něco.Žádná spojka,jen brzda a plyn.Zastavíte v kopci a rozjedete se úplně v pohodě bez couvnutí a hlavně nikdy to samo nechcípne.

Když jsem si udělal řidičák - přijela jsem domů, byla natěšená a hned chtěla jezdit. Manžel na mě posadil do auta a ať jedu za maminou. Já na něj koukala, jestli se nezbláznil ( chtěl po mě, abych jela sama ) a on v klidu prohlásil, že poradit si musím sama, pokud se mnou bude jezdit on, tak že se na něj budu spoléhat a nebude to dobře... Měl velkou pravdu Dneska jezdím 12 let a nemám jediný problém ( ťukám ), couvání, parkování jak do řady, tak vedle sebe, beze strachu centrum Prahy atd...Za vše vděčím pouze jemu a důvěře, kterou mi dal...Pochopitelně se mnou i jezdil a dával rady - jak slyšet motor ( naučil mě slyšet, kdy řve ), proč neustále koukat do zpětného zr., jak couvat, jak parkovat, jak nepřekážet atd.atd...Takže za sebe se přikláním k názoru, že jezdit a jezdit - to jediné dodá člověku sebejistoutu, ale i ta pokud je jí příliš škodí

Na druhou stranu znám spoustu případů, kdy se holky prostě za volant nehodí - nervozní, zmatkujou atd... A můžou jezdit jak dlouho chtějí, prostě na to nemají tak nějak buňky...
Ale pokud člověk má chuť, tak jezdit

No,to je pravda,že na to někdo nemá buňky.

Mám za sebou 9 jízd a občas mi přijde, že se to zhoršuje. Ze začátku jsem na začátečníka jezdila rychle, teď jezdí prý zas pomalu. Nesmím rychle pouštět spojku, ale když ji rychle nepustím a podržím ji, jak se to má, tak ji pouštím zase pomalu. Všechno mi trvá a občas ve zmatku, že nestihnu, před zatáčkou nepodřadím nebo zařadím špatně. Prostě hrůza. Ale to se mi nestává pořád... když na to myslím, tak jezdím dobře, ale jakmile udělám jednu chybu, tak mi instruktor vynadá a mne to tak vykolejí, že už dělám jednu chybu za druhou. Největší problém mi ale dělá sledovat značky a přednosti. Doufám, že zkoušky tak napotřetí už dám, protože potřebuji mít řidičák co nejdříve. Nejvíc se bojím toho, že když se mi podaří získat řidičák, že budu jezdit sama. Nestává se mi, že by mi to chcíplo nebo tak, ale zapomenu dát přednost nebo něco a bude velkej p.r.ů.s.e.r.

Já jsem měla hrozně jízd navíc. Učitel z autoškoly pak ani nechtěl peníze.
Byla jsem pokaždý hrozně nervozní. Myslela jsem si, že se to nikdy nenaučím. A každá jízda byla horší a horší. Pak přišly zkoušky. Ty písemný a ústní v pohodě, ale při jízdách jsem zazmatkovala. Podruhé to bylo snad ještě horší. Pak jsem měla jiného zkoušejcího tak jsem si řekla, že to dám. No nedala jsem. Počtvrté jsem tam šla s tím, že buď to vyjde nebo ne. No a i přesto, že jsem jela zase hrozně jsem konečně odešla s papírama. Dneska jsou to dva roky, jezdím (snad) docela slušně a na tu blbou autoškolu si nevzpomenu.
Zkus se na to pořádně soustředit, pokaždý si v hlavě řekni, kdo má přednost (já jsem v tom docela plavala) a hlavně snaž se být v klidu. Celé řízení auta je vlastně jenom o cviku. Držím palce.