Rodiče jsou na mě závislí

Nauč se být víc "splachovací", jinak se zblázníš. Mamka se s tím časem srovná a vše bude dobré

Reaguji na ajka24: když jsem se stěhovala v 18 pryč, do bytu, do města kde jsem pracovala...tak jsem to jednoduše oznámila. Neptala jsem se jestli můžu nebo tak....nemám žádné sourozence, ale stejně si zvykli...nic jiného jim nezbylo

Rozhodně do samostatného bydlení běž. Rodiče přirozený a zdravý vývoj života nezastaví .

Od rodičů jsem se odstěhovala před pár lety, mám s rodiči velmi blízký vztah, takže ze začátku nechtěli, abych tam šla - neušetříš, budeš sama, kamarády budeš mít daleko ...Šla jsem do toho, rodiče mi pomáhali se stěhováním, tak se při tom s tím srovnali, moc neušetřím, ale jsem tady spokojená, vím, že kdybych ve svém věku žila ještě u rodičů, tak moje psychika hoodně utrpí. A hlavně, moji rodiče mají svůj život, své přátele, své zájmy, takže to, že přijedu 1x týdně je akorát, někdy to ani nestihneme.

Reaguji na Tiakia:
Možná ji za pravdu dám, ale přesto to chci zkusit, za to nic nedám. Nejsem na tom bytě vázána smlouvu např. na rok, ale prostě, jak dlouho budu chtít. Kdykoliv se můžu vrátit, budu tam stejně často jezdit...ale to rodičům nestačí...i teď, jak jezdím 1x týdně, tak si stěžují, že jsem tam málo, ale já to jinak nestíhám...

Prostě mě štve, že mě vůbec v tom nepodpoří, nedívají se na to, že se chci postavit na vlastní nohy, ani se to nesnaží pochopit. Pořád jen, že budu na bytě sama, budu platit nájem atd., ale to, že to mám 5min do práce, budu mít soukromí, můžu se věnovat sama sobě je nezajímá...nejhorší na tom jé, že se s nimi v klidu nedá domluvit..

Dost mě i zamrzelo, že mamka poznamenala, že chce ten příbuzný za byt moc, že kdyby byl takový chtěl by méně a zbytek by doplatil ! Což nemá vůbec pravdu, protože on mi dal ten byt za cenu, za kterou byt neseženu ani náhodou...a určitě bude za mě doplácet ze svého, když pracuji...

přesně ))

Hele, ten byt dle všeho není vůbec daleko od rodičů.... co by dělali, kdyby ses jako já rozhodla odejít do zahraničí?

Mamka s taťkou by si měli najít asi nějaký další koníček, aby neměli pořád čas špekulovat, kdy přesně jsi jim volala a nevolala atd...
Moje mamka je ráda, že po práci stíhá ještě barák a zahradu a rozhodně mi nevyčítá, že jsem jí týden nenapsala email. Vztah máme přitom taky už dobrý, žádné neshody. Jen toho má každý docela dost a času málo... nebo nejsou novinky, které by se měly probrat.

Taky se mi zdá. Plus zakladatelka psala, že má již mamku v důchodu, takže má asi čas špekulovat
Já bydlím sama od nějakých 21let, byla jsem s mamkou sama, takže mamka zůstala bydet sama. Mamka to teda brala celkem dobře, spíš byla víc paf, že jsem se jí v 25 vdala Taky už je v důchodu, chodí si ještě těda přivydělat, protože furt makala, tak nevydrží něco nedělat. Má tam partu, jezdí na výlety na kola, s holkama na dofču, mamka je samá akce, to jsem vážně ráda.

to je paráda

Nezdravá závislost je hnus...

Já myslím, že ta závislost ze strany tvých rodičů zase nebude tak žhavá, když už jsi 5 let bydlela mimo dům.
Souhlasím s názorem:

A s tím taky:

Svatá pravda.

Reaguji na True:
To jsem sice bydlela, ale každý týden mi málem brečela, když jsem měla odjet. Každý telefonát, jak ji je beze mě smutno, že je pokoj beze mě prázdný...ani za 5 let se to nezměnilo. Mě je to pak hrozně líto a mám i výčitky, že jsem já ta špatná.
Když jsme se s přítelem stěhovali z většího města zpátky do rodného, tak si myslela, že se po 4 letech každý vrátíme ke svým rodičům - když jsem ji ale řekla, že chceme pořád bydlet spolu, tak s toho nebyla nadšená, furt mi říkala, že bychom měli bydlet každý u rodičů, že to je lepší, že si sebe budeme více vážit...
Vím, že to semnou myslí dobře, ale některé věci dost přehánějí, hlavně mamka. Splachovací bych byla ráda, ale když je člověk povahově citlivější, nejde se jen tak najednou stát splachovacím a hlavně nechci mít nějaké rozpory s našima.

To fakt nevím

Oni mají koníčků hodně, ale právě, že i při nich zvládají toto řešit. Mamka má také brigádu, ale jak říkám, zvládne řešit i toto.

to není moc normální... proč by se měl dospělý člověk vracet k rodičům, když je ve funčním vztahu x let?
Ale ani není potřeba hned po každém rozchodu balit kufry a hurá k rodičům... to by jim jen nahrávalo, aby si přáli, aby vztahy vždycky krachly....

Pravá láska rodičů k dospělým dětem je i respekt k rozhodnutí dětí a že je nechají rodiče dýchat, žít si svůj život.

aha. Tak to vypadá na to, že si spíš akorát zvykli, že se jim podřizuješ.... budeš muset sebrat nějakou tu asertivitu. Jde být příjemná, ale stát si za svým rozhodnutím.