Myslela jsem, že rok po porodu bude má psychika už srovnaná, ale ještě pořád mám příznaky, typické pro těhotenství a šestinedělí, takže jsem přecitlivělá, kdeco mě dojímá /rozbrečím se u filmu, článku v novinách/, kdeco se mě dotkne /přítel často nechápe, co zase tak strašného řekl/, někdy přehnaně reaguju, rozhodí mě věci, které by neměly, na můj vkus docela často brečím,... Tak si říkám, jestli je to normální nebo bych s tím měla začít něco dělat, i když tedy vůbec nevím co.



Poslat SZ
Ale tak nějak to beru, že už to nebude jako dřív. Člověk má spoustu starostí kolem mimča, já stále ještě kojím... Mě spíš někdy (teď už to není tak časté) užírá strach o malou. Mám teď mnohem víc strach o sebe, aby se mi něco nestalo, protože musím být fit kvůli malé nebo nedejbože... brr...Ale to taky časem přejde. 

a přitom ho miluji. Docela mě zaskočilo,ž e to někdo taky tak má. Myslela jsem,že mi šibe. 