Jak je vlastně možné, že to tak strašně bolí.. Míň by mě to bolelo, kdyby mi rovnou vrazil ten nůž do srdce a pořádně se v tom vyžíval..
Byla jsem rok sama a upřímně, nikdy jsem nebyla z těch kteří by zanevřeli na lásku.. Naopak, opravdu jsem se moc snažila. Pokaždé to tam nebylo, to něco z čeho se vám zatočí hlava a upřímně je to nádherný pocit zamilovanosti.. ale zapomněla jsem, že se za ten pocit většinou platí hodně bolestivé daně. Konečně být milována..
Nevěřila jsem na lásku na první pohled, ale tohle tam bylo!! IOba jsme byli úplně v šoku, jako by jsme se znali v minulém životě! Okouzleni a poblouzněni. Je paradox, že jak něco takového rychle začíná, většinou to rychle končí! Na prvním rande jsem dostala 50 růží a všechno bylo úžasné.. Naše povídání, milování, vaření, každá sekunda s ním byla dokonalá. Postupně jsem získávala jistotu, ale jak už to bývá hodně jsem se spletla a možná proto, že jsem ho nechala přiblížit se úplně nejvíc, taky to stejně tak bolí.. Tři týdny jsme spolu chodili, já jsem ztratila telefon a všechny krásné smsky. Bohužel od té doby jsem se ozývala první já, začínala jsem si připadat jako bych se mu vtírala. Vánoce byly společné a pěkné. Stále mě ujišťoval jak jsem jeho princezna. Týden před Silvestrem začal plánovat, že každý rok jezdí do Špindlerova mlýna s kamarády a já to brala v celku normálně, samozřejmě mě to mrzelo, ale byl to jeden den a také mám své přátele se kterými jsem Silvestr strávila a bylo to hodně pěkné...
Až na pár věcí, volala jsem mu na Silvestra odpoledne, už byl ve Špindlu a bavil se dobře s kamarády, už byl opilý celkem před kamarády i sprostý ale milý vcelku. Popřáli jsme si šťastný nový rok a típl to dřív než jsem stačila pozdravit. Celý večer jsem mu volala zvedl mi to jednou jeho kamarád a já opilá už ani nevím co říkal.. Potom ráno jsem volala tak 50x se strachem jestli mu něco není, až mi napsal někdo sms, že všichni spí a že mi zavolá. Den utekl a ani přání do Nového roku.. NIC! Je pravda, že jsem v kocovině měla hroznou chuť ho slyšet.. Volala jsem a vždy vypnutý telefon. Ozval se až další den, na facebooku, že nemá náladu něco řešit, je u kamaráda na bytě a je tam party. Telefon neměl u sebe. Napsala jsem mu, že mě vystrašil a on ani nic. Že to nechce řešit... Napsala jsem mu k tomu své, a že je smutné, když mi blahopřáli cizí lidi a on vůbec. Ani na to neodepsal nic kloudného. Dostala jsem nervy, blbce ze sebe nechci dělat a nebudu. Skončila jsem to a on stále že nic nechce řešit. Čekal až to udělám já, opravdu jsem to nečekala a zlomilo mě to... Nemůžu nic, jen pořád bulím a nemůžu nic..
Jak se to může stát, že na vás takhle zapomene.. Vykašle se na všechno.. Proč to tak bolí.. Čas to spraví, ale momentálně nevidím, žádný smysl v ničem.. Vím, že to byl krátký vztah, ani ne vztah.. Ale, vážně to bylo silné a teď je z toho smutná parodie na něco čemu bych možná s časem řekla láska.. Co mám teď dělat? Co vám pomohlo? Vážně nemám chuť na nic!
P.S: za tři dny mám narozeniny, čerstvých 20 moc pěkný dárek.. Ani to nebudu slavit.. plánovali jsme to a teď je to snad nejhorší den v celém mém životě, když si představím, co všechno vymyslel...
P.P.S: Koukala jsem na facebooku, jak nějaké slečně okomentoval blahopřání že jí strašně děkuje a infantilní pusinku. O chvilku postl jeho kamarád, že jsou někde ve čtyřech asi jako páry po party? ... Tak to mě fakt dorazilo. :'( PROČ JÁ? Přitom o nás ve světě facebooku nikdo ani nevěděl. Je mi to tak líto. Opravdu jsem mu ty jeho řeči věřila!
Poslat SZ
odle mě je dobře, žes mu napsala, držím ti palce...
škoda že jste spolu byli tak krátce, myslím, že jak už tady padlo, delší vztah by to snad ustál…ale takhle neví, jestli se tak chováš normálně nebo to byl jenom úlet...