Jde o to jestli se někdo s někým opravdu rozejde pro "jeho dobro", nebo je to jen výmluva kluků kteří se chtějí rozejít a neví jak na to.
Jak už jsem psala stalo se mi to 2x :-/ Poprvé se se mnou kluk chtěl rozejít protože si prý připadne chudý a nemohli bychom jezdit na výlety. Bylo nám 18, v tý době popravdě nikdo nemá moc peněz takže jsem to moc nechápala.
Podruhé se mi to stalo s přítelem o kterým jsem si myslela že jsem konečně spokojená a on na mě vyrukuje s tím, že vidí jak jsem nešťastná a jak se s ním trápím, že to na mě prostě pozná. 
Nedokázala jsem mu vysvětlit, že já prostě tyto pocity moc najevo nedávám. Při maturitě jsem se jen pousmála, žádný výskání, nic. To stejné u přijetí na VŠ. Prostě nerada se nějak citově projevuji :-/ Přitom bych řekla, že tento kluk mě měl opravdu rád. Hrozně dlouho se trápil, když jsem byla zadaná s ex a když jsem s ním začala tak z toho byl v sedmém nebi, až z něj lidem hrabalo
A tak by mě zajímalo, jestli byste tyto případy brali tak, že to fakt mělo být pro moje dobro. Nebo jen prostý rozchod, ale takový abych si myslela, že to je pro mě. Já osobně nevím jestli bych se s někým, koho mám ráda rozešla právě pro "jeho dobro" :-S
Poslat SZ
Nikdy jsem se nějak moc neprojevovala a až do teď s tím nebyl žádný problém.