Rozchod s (bývalým) feťákem...!!Prosím pomoc!!

Před 4 lety jsem díky svému, tehdy 23 letému bratrovi potkala Martina. V tu dobu jsem byla zadaná. Náš vztah už nebyl ideální..proto první seznámení s MArtinem bylo asi osudové.
Vzhledem k tomu, že mě v té době bylo 15 let, byla jsem MArtinem očarovaná. Můj tedy, dnes již bývalý vztah byl rázem zapomenut a mě zajímal jen Martin. Krásný vysoký, hnědovlaschlap s krásnýma velkýma očima....a to největší...měl chraizma jak blázen! Každý den jsem ho vyhledávala. Díky tomu, že bydlíme v malém městečku, není těžké odhadnout, kde asi je. Proto jsem každý víkend trávila sezením v hospodě a čekala jsem na něj až se tam objeví. Občas jsme se potkali i na diskotéce kde došlo k líbání a samozřejmě následně jsem byla pozvaná k němu domů...co se odehrávalo, to si asi každý umí představit.
Byla jsem šťastná, ale neustále mi vadilo, že není můj. Oficiálně jsme spolu nechodili, Martin se tahal i s jinými....
Po dvou letech usilovného naléhání jsem Martina dostala. Byl jen můj!! Byla jsem šťastná, každý den spolu jsme si užívali...prostě sme se MILOVALI. Po roce přišel s nápadem...BYT! Začal rekonstruovat byt a my se do něj splečně před 6-ti měsíci nastěhovali.
Bohužel po 3 měsících spolčného soužití jsem zjistila, že Martin fetuje!! nedokázala jsem to v sobě nějak zvládnout, neustále mě to trápilo, proto jsem mu jednoho dne řekla, ať si vybere, buď já nebo fet. Vybral si mě!! byla jsem ráda a myslela jsem, že to myslí vážně, to jsem ale nevěděla, co příjde....Fetoval od svých 17-ti, proto po mém ultimátu si fet začal kompenzovat alkoholem. Začala jsem mu nadávat i za alkohol. Stala se ze mě prudící holka, která mu nechce nic dovolit..:-///přestali jsm spolu spát, protože byl permanentně v absťáku.
Nyní bohužel nadešel den, kdy jsem se ho zeptala: "chceš abych tady s tebou bydlela nebo ne"...jeho odpověď zněla "já ani nevim, spíš ne"...v tu chvíli jsme se sbalila a odešla. Po mém odchodu mi volal a vysvětloval mi, že mě miluje a chce semnou být dál, jen semnou nechce bydlet. Chce mít svůj klid a náš vztah mu vyhovoval víc, když jsme se pouze stýkali, občas u sebe přespali. Prý sme se na sebe těšili víc (to má pravdu, ale co je hezčího než společné bydlení..??).
Teď mě ale popadl pocit viny, že za všechno můžu já. Život bez něj si nedokážu představit. Proto nevím jestli mám na jeho nabídku přistoupit a dál pokračovat v našem vztahu...mám strach, že nechce abych u něj bydlela kvůli tomu, aby si mohl domů vodit ty svoje vyhulený kamarády, chodit si na pivo kdy se mu zachce. nechci pro něj být jen nějaká coura, se kterou bude jen spát. Chtěla jsem s ním plánovat budoucnost a ted je to všechno pryč Nejhorší je, že sejde z očí, sejde z mysli, mám strach aby to tak u něj nebylo..
..jinak dnes mi ještě řekl, že ať nemám strach, že si nikoho domů vodit nebude a fetovat přestal prý kvuli sobě a ne jen kvli mě...

Proto mi poraďte... mám na to přistoupit a být večně v nervech co dělá..atd, ale být s člověkem kterého miluji nebo se mám na to vykašlat a začít pomalu zapomínat??

Jsem opravdu zoufalá a nevím si rady....
Moc děkuji za vaše odpovědi