Milé čtenářky a diskutovatelky,
potřebuji radu nebo spíš i popostrčit, možná se někde i vypsat a slyšet nezaujatý názor. Jsem s přítelem od letočních Vánoc, takže deset měsíců. Od počátku to mezi námi tak nějak "drhlo" v posteli, nevěděli jsme jak začít sex, on na moje popouzení nereagoval, já zase na jeho. Řekla bych prostě že jsme se míjeli, necítili ze sebe tu erotiku, živočišnost. Na to jsem si ale zvykla, tak nějak jsme i tak fungovali celkem pěkně, byla jsem šťastná a zamilovaná, protože jsem sex nedávala jako číslo jedna ve vztahu. Po pěti měsících jsem se k němu nastěhovala, velká láska, ale už pomalu od začátku vztahu sem měla pocit, že mě šíleně citově vydírá. Byl naštvaný, že neodepisuji, dokázal mi napsat do práce ve smyslu "tak se raději věnuj kolegům" a neodepisoval. Kdykoliv jsem jela na víkend s kamarádkama, k rodičům, s prací, šla na kafe s kámoškou, prostě kamkoliv kde jsme nebyli spolu, tak byl protivný, zdálo se mi že dělá všechno proto, aby mi příjemnou chvíli znechutil - vždy psal že dostal horečku, je mu zle, byl protivný atp. Pak jsem se vrátila a jak mě měl u sebe tak najednou změna na úžasného chlapa, s tím že se nikdy nezeptal jak jsem se měla. Jelikož jsem těžký ekzematik, tak jsem kvůli tomu změnila úplně životní styl, přešla na eko produkty, které mě nedráždili (praní, uklízení, věci do sprchy,...), jedla podle toho co mě dráždilo a co ne (nesmím lepek, mléčné výrobky a ořechy). To samozřejmě asi taky ničilo náš vztah, to uznávám. Když mě museli na 10 dní kvůli zhoršenému ekzému hospitalizovat, tak za mnou byl přítel 2x na 15 minut. Podotýkám že jsem byla v nemocnici v Brně a bydlíme také v Brně. Hodně jsem to obrečela. Měl vždy kupu výmluv. Poslední kapky pro mě byly ty, že mi vlezl na Facebook a četl si konverzaci s kamarádkou, kde jsem se jí svěřila s tím, že se s ním bojím mít rodinu, protože bere steroidy na svaly (to jsem věděla když jsme se dali dokupy ale netušila jsem že v takové velké míře, řešila jsem to sním ale neúspěšně). Pak to došlo do stavu, kdy mi i lhal, že si nic nepíchá, i když jsem ho načapala se vpichy na ramenou, samozřejmě vše zapřel. Nebo měl ve zvyku dělat věci za mými zády, když jsem byla třeba u rodičů na víkend, tvrdil mi že je domluvený s babičkou na oběd přitom pak z něj vypadlo, že jel s kamarády na festival čokolády, což mi nechtěl ani říct. Dozvěděla jsem se to náhodou. Třikrát jsme se rozešli kvůli tomuto chování a já mu vždy odpustila, přitom chyba nebyla u mě, jenže já zazmatkovala ze ztráty partnera a strachu být sama. Teď už přetekl pohár trpělivosti. Rozešla jsem se s ním, teď se budu týden po rozchodu stěhovat. Ale on sy sype popel na hlavu, že všechno změní, že o mě nechce přijít, jsem prý nejlepší žena co kdy potkal. Samozřejmě tam nějaké city mám, tak jsem mu řekla, že nikde není napsané, že spolu třeba za rok nebudeme že můžeme teď chodit na výlety, do kina. No on se toho chytil a vidí samozřejmě jen tu naší budoucnost, i když v každý ve svém bytě. Nevím jestli jsem udělala správně, protože teď s ním nechci být.
Omlouvám se za slohové cvičení ale potřebovala jsem to ze sebe vypsat. Kamarádky i rodina mě na 100% podpořili ve všem, ale vy jste nestranné, proto myslím, že mi pomůžete překonat tuto pro mě těžkou chvíli.
Děkuji 
Poslat SZ
