Rozdílnost v povahách partnerů

V našem vztahu šílím já z toho flegmatika, kterému je skoro všechno jedno, on se mnou příliš problémy nemá

Reaguji na Pegy:
Takový soulad ti moc závidím.

Já být tebou tak to ještě zkusím a nevzdávala bych to jen tak. Ono žádnej partner není 100 procentní a musí se dávat pozor, abys náhodou 90procent nevyměnila za 10-co partnerovi chyběly. Já jsem s přítelem 2 a půl roku a jsme rozdílní jak noc a den, co se týče povahy. On je realista, cholerik, puntičkář, rád poučuje, materialista a já jsem typická Váha - všude hledám harmonii, nenávidím konflikty, puntičkářství ke mně vůbec nejde a naopak perfekcionismus nemám ráda a to jeho poučování a materialismus mne občas dost leze krkem..., zajímám se o věci mezi nebem a zemí, čímž ho občas dost štvu... No, mohla bych pokračovat - myslím, že spoustu věcí vnímáme uplně jinak... Na spoustu věcí nemáme stejný názor. A přesto je nám spolu krásně, máme se rádi, i když je náš vztah Itálie-ale já to asi tak nějak potřebuju, jinej vztah by mne nudil.... Ale myslím, že je to hodně o tom, že jsem hodně tolerantní-takže spoustu těch věcí přejdu a neřeším a občas se tomu s partnerem smějeme.
Problém spíš vidím v takových těch praktických věcech, pokud byste se nedokázali domluvit-třebaže jeden nechce děti, druhej po nich touží, jeden chce za každou cenu bydlet na vesnici a druhej miluje město a potom třeba v prioritách-když je pro jednoho prioritou vztah a pro druhého jeho koníček, tak pak to moc nemůže klapat. Abych to shrnula: primární podle mne je, jestli se umíte na čemkoli dohodnout, jestli spolu umíte komunikovat, jestli jste oba schopni dělat kompromisy a pak-když obě strany chtějí, všechno jde!
Přeju hodně štěstí a trpělivosti při budování pěkného vztahu!

Tak to je jasný, ty jsi dominantní, máš ráda když se věci dějí. A flegmatikovi je všechno prostě jedno i kdyby ses stavěla na hlavu. a nějaký tvoje šílení kvůli tomu, že je flegmatik, ho rozhodně nevyvede z míry, takže škoda energie

U nás platí to protiklady se přitahují.. vzájemně se doplňujeme, ale ne vždy to tak dva lidi mají i bývalého přítele ta odlišnost prostě neklapala

Tolerance je ve vztahu určitě jedna z nejdůležitějších věcí a neznamená, že kvalitní a hezký vztah rovná se stoprocentní souznění vždy a za všech okolností. Tolerance potřeba je, ale zase by to nemělo znamenat vyložené zatínání zubů a překonávání se.

To už asi ne - tolerance rozhodně neznamená přetvařování se. Šťastný vztah je, když můžeš být zcela sama sebou.
Musíš si ujasnit, jestli věci, které Ti na partnerovi vadí, jsi schopna tolerovat, anebo jestli jsou to věci závažnější, které by Ti do budoucnosti vadily příliš a trápila by ses kvůli nim. I ve šťastném vztahu bývají věci, které partnerům na sobě vadí, ale nemusí to být hned důvody k rozchodu, prostě jsou schopni brát se takoví jací jsou. ALE nikdy by negativa neměla převládat nad tím pozitivním, kvůli čemu s ním jsi a kvůli čemu ho máš ráda. Nad tím se musíš zamyslet a nějak si to vyhodnotit. Říct si "to a to mi na něm vadí, ale není to nic co by se nedalo tolerovat, převládá to dobré". Jenže ve Tvém případě nevím nevím, když píšeš tohle...

Ovšem toto si myslím, že už není otázka rozdílnosti povah, toto by se ve vztahu nelíbilo asi nikomu...

Tak tohle není moc dobré. Ať je jak chce tvrdý, realistický atd., ale ke své přítelkyni by se měl chovat hezky, a pokud z něj necítíš lásku a ty jsi ten typ, co tu lásku projevovat potřebuje, tak se budeš vážně jen trápit. On podle mě ani nebude schopný pochopit, co po něm vlastně chceš, kdybys mu řekla, že tě to trápí.
Myslím si, že nevadí, pokud je třeba jeden snílek, druhý realista, důležité je, aby se tím oba obohacovali, např. aby ten realista občas trochu ulítnul a naopak, aby snílka trochu uzemňoval, ale v žádném případě by to nemělo ani jednoho trápit...
A pokud je partner -

- pokud neumí vážit slova a ve vzteku ze sebe všechno vysype bez ohledu na to, že by si předtím uvědomil, že tím může ublížit, pak je to bezohledný nevychovaný člověk.

my jsme s manželem naprosto odlišné povahy.

to jsem já prostě živel a manžel je kliďný a vyrovnaný . Skvěle se tak doplňujeme už 20 let, protiklady se totiž přitahují

Jinak na funkčnost vztahu rozdílnost povah nemá až takový vliv, to spíš rozdílný pohled na život .

Myslíte si, že může fungovat vztah, kde jsou dva cholerici? Máte někdo zkušenost?

No, myslím, že sis sama odpověděla. Jestli to neřeší i on, tak jeho to neubíjí - je spokojený, tzn. že je takový jaký je. Jestli se chceš dál trápit, pokračuj ve vztahu. Dle mého není rok dlouhá doba na ukončení vztahu, ve kterém už po roce nejsi šťastná