Ahoj, jen se chci trochu vypovídat. V sobotu jsme se rozešli s přítelem. Poslední 2 měsíce vlastně nevěděl, co chce. Jeden víkend se chtěl rozejít, ale za pár dní se ozval a další víkend se choval zase zamilovaně. Začal mluvit o tom, že nechce svatbu ani děti. V sobotu mi oznámil, že se chce zase rozejít. A tohle už je na mě moc. Už dvakrát jsme se rozešli na půl roku, ale vždy jsme se dali zase dohromady. (Dohromady jsme spolu byli něco přes 4 roky).Před rokem jsem mu dala poslední šanci. Věděl, že už mu další nedám. A já už mu ji ani dávat nechci. Jsem rozhodnutá, že chci teď být sama a časem si najít třeba někoho jiného. Poslední dobou mi na něm začalo vadit víc a víc věcí, ale měla jsem ho pořád ráda, i když jsem ho už asi nemilovala jako dřív.
Jediné co mě zarazilo je, že mě ani moc nemrzí, že to skončilo. Nebrečím, ani to neprožívám tak, jako když jsme se rozešli poprvé. Jen včera jsem si trochu pobrečela,že už tu nebude nikdo, kdo mě obejme a pohladí a občas si na něj vzpomenu. Ale jinak to beru v pohodě a spíš se těším, kolik teď budu mít času na sebe a na školu (mám teď těžké zkouškové). Je tohle normální? Nebo ten pocit beznaděje ještě přijde?
Třeba se za pár dní ozve a všechna ta bolest teprve začne. Kéž bych tenhle rozchod překonala takhle v pohodě.
Je mi 21 let, tak doufám, že ten pravý se ještě objeví a doufám, že to bude co nejdříve 
Poslat SZ
Galerie obrázků
neviem je to zvláštne ale proste ma to nijako neranilo..