Rozvod ano či ne?

Pardon..
Ahoj IFY.
Já také dlouho váhala, zda se rozvést či snášet vše co mi manžel vyvadí.. ponižování, arogance, pár facek to přece není nic nenormálního.. . Nikdy se to nezlepší ,to mi věř . A tady neplatí nikdy neříkej nikdy... Je strašně těžké být s dětmi sama.. Ale uvidíš, že když už nic, bude tě hřát pocit, že jsi nenechala syna, aby se z něj stal takovejhle zmetek..
Víš já mám kamarádku,který taky manžel pořád nadává i před dětmi. Kvůli nim s ním ale zůstala a víš jak to dopadlo? Už jsou skoro dospělí a když se jim něco nelíbí, nebo- maminka- něco chce, pošlou tu "krávu klidně do pr... ". TO CHCEŠ???

drž se Ify...
to, že jsem blbá a neschopná jsem od svého exmanžela slyšela neustále.ačkoliv jsem to byla já, kdo vařil, uklízel, vydělával, o syna se staral.On si oddělal svých 8.5 hodiny ve fabrice a pak už ho zajímaly jen ryby..Nikdy nechtěl nic řešit, on byl přece v pohodě, to já jsem si stále na něco stěžovala...nakonec nám rozvod doporučil i psycholog, kam jsem ho jednou odvlekla ve snaze ještě řešit naše manželské problémy konzultací s odborníkem.
Ten tvůj, to se obávám, nikdy nic nepochopí a o já si myslím, že se ty problémy s ním budou nadále stupňovat.
Odejdi dokud máš sílu, jinak Tě to ubije.

Parma
To se moc snado říká, ale ono to není tak, že jeden je milej a pak hup a začne se chovat jako idiot. Ono je to přesouvá strašně pomalinku, když něco zkazíš, nejdřív řekne, že jsi trdlo, za půl roku tele, za rok slepice, za dva roky kráva. takovýhle pomalý masírování ti pak ani nepřijde a jak se říká, člověk si zvykne i na smrt a pak už ti to ani nepřijde. Sama jsem to zažila a klepu na dřevo, po velké krizi máme poslední dva roky jako vyměněné. Jen se modlím, aby se to už nikdy nevrátilo, pak bych měla kufry za 10 minut sbalené.

vega
Já vím,že se mi to dobře píše,když jsem se nedostala do podobné situace.To je jasný.Proto nikoho nikdy nesoudím,ale napsala jsem jen svůj názor.
Vidíš,ty už jsi také na dobré cestě,když jsi už došla k takovémuto rozhodnutí.Držím pěsti,ať to máš fajn.

Ify

To co tu čtu je prostě hrůza.... Poradit jde těžko, jen Ti přeju hodně síly!
Je mi z toho dvojnásob špatně protože mám užasné rodiče, kteří mají super vztah a já se mám za pár týdnů vdávat. Ted jsem o vikendě mluvila s mamkou a ta mi říkala jak taťku má pořád ráda a jak je štastná když se může podívat na své 3 děti a vidět jaký kus dobré práce udělala...
Můj nastávající je skvělý a už tedka jsou všechny jeho i moje peníze naše, ikdyž vydělává víc jak já. Ale zastávám názor, že mu nikdy nemůžu věřit úplně, ani sama sobě ne! Ohledně bydlení spolu, koupení bytu jsem vůbec žádné pochybnosti neměla, ale ted ta svatba mě straší, co když to pak bude všechno jinak? Připadám si jak před krokem do neznáma.... Asi se to sem moc nehodí, ale uleví se mi když to ze sebe dostanu, jsem magor?

Martina77
To víš že nejsi magor! Proč bys měla, je to přece docela důležitý životní krok, který je zároveň krokem trochu do neznáma. Chvíle pochybností je docela logická. No a když o tom tak uvažuješ, je to jen takové to neznámo, co Tě zneklidňuje, a nebo máš nějaký reálný důvod cítit se jako "nevěsta na útěku"?

Ify
tohle je forma domácího násilí, opravdu psychický teror, když už ne kvůli sobě (je mi jasný, že s tvou sebedůvěrou zatočil manžel), tak hlavně kvůli synovi. Vzory se učíme od rodičů, on je taky muž, vidí se v otci, takhle jak se chová manžel k tobě, bude se on chovat ke své ženě a to přeci nechceš. Ať to bude těžké,jak chce, měla bys v tom začít něco podnikat. Nechceš kontakt na neziskové organizace, které se specializují na podobné případy?(Bílý Kruh bezpečí, Dona, Rosa apod.?)držím palce!

hašlerka

Realný důvod nemám. Myslím, že je to u mě způsobené tím, že si nepřipouštím žádná zadní vrátka je to pro mě opravdu až do smrti, bereme se v kostele a pro mě to má opravdu velký význam. Pokud by byl někdy rozvod tak i církevní, tak to ted citím. Není mi dvacet a taky už spolu nejakou dobu žijeme a v podstatě se bereme jenom proto, že chceme založit rodinu. Připadá mě, že si tím přílišným přemýšlením spíš škodím.

Je to zvláštní, měla bych vlastně už být v pohodě, teď je čas všechno si srovnat v hlavě, ale já mám pořád pochybnosti, říkám si, že za 14 dní už to mohlo být vše vyřešené a žádný tlaky, ale zase na druhou stranu ... Děs běs, ach jo.

Parma
souhlasím

Martina77
Úplně Tě chápu, že na Tebe padá odpovědnost, je to velký závazek, v Tvém případě ještě umocněný dokonalým vzorem rodičů i nároky víry. No, myslím ale, že jinak postupuješ jako většina dnešních mladých lidí - dlouhé chození, soužití a když to začne trochu ochabovat, tak sňatek a děti (nebo děti bez sňatku), aby ten svazek dostal nový impuls. Je to rozumné a zodpovědné, ale postrádá to ten počáteční elán, jiskru a nadšení. Možná jste to trochu "přenosili". Ale to víš, záruku, že to dopadne, nemá ani ten, co ho endorfiny nesou k oltáři na obláčku. Určitě je důležité, aby mezi Vámi byla rovnováha, respekt a smysl pro humor a abyste si byli příjemní. Tak šťastné rozhodování.

hašlerka

Mluvíš mi z duše. Jsme spolu 4 roky a myslím, že kdybych se vdávala před 2 lety tak se vůbec nerozhoduji, je to jasné. No, ale tedka mi hodně pomohlo to říct, protože jinak se kolem mě vyskytují jenom 2 názory na věc a to - vykašli se na to máš jenom 50% šanci anebo takové to nadšené výskání , a ráda slyším normální názor.

Je to hloupé srovnávat, ale když srovnám tebe a Ify (promiň ), tak mi přijde, že když se oba budete snažit a pracovat na vztahu, tak se dá leccost zachránit. Zní to hloupě, ale rozvést se můžeš vždycky. Jestli nejsi na sto pro přesvědčená, tak je dobře, že jsi to oddálila.

Ify
Sežeň si dobrého advokáta a všechny doporučení od psychologů nebo doktorů, které jsi tady popsala bych ti doporučovala mít písemně, obstarej si je co nejdřív.

MagdaA
Magdi, zkus si teď prostě trochu odpočinout, vypustit, vyspat se. Rozhodla ses, tak teď už nezkoumej, jestli správně nebo špatně. Ber to jako správné rozhodnutí a začni pomaličku realizovat to, co k tomu rozhodnutí patří - poradna, dovča a pak teprve stěhování. Jinak se nepohneš z místa.

Je to magor. Pokud s tím nechce nic dělat (a dle Tvých informací těžko) tak šupajdi pryč.
Ještě předtím jdi do obchodu se zbraněmi a kup si tam elektricky paralyzer. Typ 300, nebo lépe 500 kV (je na dvě devítivoltové baterie) Řádově 1200,- CZK (dej si je do nákladů ) dokáže razantně uklidnit i metrákového pořízka.
Jistota je jistota, cholerici jsou nevypočitatelní a pokud Ti skočí po krku nebudeš mít myslím moc šancí.

GL