Rychlé změny názorů a rozhodnutí

Ano, vím o čem mluvíš. Třeba se s přítelem domluvím, že v sobotu pojedeme na brusle nebo na výlet a podobně, a najednou si to nevím proč rozmyslím a začnu se úplně trapně vymlouvat Poslední dobou teda příteli naštěstí už říkám upřímně, že se mi nechce a taky to jsou spíš takové prkotiny, ne důležitá rozhodnutí, ale co není, může být. Musím se hlídat.

Boubinda
už už jsem si myslela, že jsem taková jen já.. Nedávno jsem se rozhodla, že začnu dálkově studovat. Poslala jsem si přihlášku, sehnala všechno potřebné ke zkouškám, přihlásila se na přípravný kurz a teď?Mám chuť se na všechno vykašlat a hledám důvody, proč všechno zrušit. Všechen můj elán, který jsem měla je najednou pryč a já nevím jak ho dostat zpátky...
Taky bych ocenila nějakou radu nebo literaturu..

Miasofia
Jo jo, to je přesný. Já jsem kupříkladu dostala nedávno takovou celkem zajímavou pracovní nabídku (ale nebylo to úplně jistý, takže jsem s tím prostě moc nepočítala), a teď se mi najednou ozvali, že by mě vzali - no a nevim proč ale prostě už o to nemám zájem. Asi bych si našla nějaký důvody, proč to vlastně nechcí vzít, ale není to nic převratnýho (nevim, možná že už jsem byla podvědomě rozhodnutá už dřív, že nemám zájem a to rozhodlo). No prostě si připadam občas jak ťululum.
A takový to domlouvání, že se třeba s někým sejdu, atd. i když se mi tam původně opravdu chce, a pak to prostě odřeknu, aniž bych pořádně věděla proč, tak to bývá u mě běžný. No hrůza...

Holky,já teda taová nejsem,ale mám takovýho chlapa a můžu říct,že bych za to vraždila To je neuvěřitelná vlastnost... Snad to toho mého přejde

Boubinda
a teď - co s tím? Já jsem na sebe pořádně naštvaná, školu jsem si dodělat chtěla, je to jen na tři roky a já pořád a neustále hledám důvody proč do toho nejít a vzdát to. Je to silnější a ikdyž se snažím myslet na pozitiva, které by mi studium dalo,to negativní pořád převažuje. Připadám si, jako by mi někdo vyměnil mozek nebo co...
Už už jsem přemýšlela o návštěvě psychologa, jenže si nepřipadám až tak špatně. Myslím, že jsou lidí, kteří pomoc potřebují víc jak já..

Já si myslím, že je rozdíl mezi tím chtít a chtít... a právě, že to, co opravdu chceme bez ohledů na to, jak to budou brát ostatní a jak to bude vypadat... tak to prostě nakonec převládne.

Miasofia
A není to jenom v tom, že jsi líná se jít učit?

Miasofia
Já mám právě taky takovou zkušenost, že jakmile o tom začnu nějak pochybovat, tak už je to špatně a spěje to k tomu, abych ten nápad zamítla.
Se školou to mam teď taky - vrátila jsem se po skoro 2letý pracovní pauze do školy na denní studium (dodělávám si magistra, je to na 2 roky), ale šíleně mě to nebaví, nějak sem zřejmě už z toho studenskýho života vypadla. Už mám za sebou skoro rok a zbývá taky jeden, takže vím, že bych na sebe byla pořádně naštvaná, kdybych toho nechala - takže to asi převládá. Ale je hrůza chodit tam s nechutí a modlit se ať už to mám z krku.
Taky mě napadlo, zkusit si na papír napsat DŮVODY PRO a DŮVODY PROTI a pokud přeci jenom důvody pro převládnou, tak se prostě zkusit přemoct a jít do toho!

To mi povídej. Mě přijde že poslední dobou to nějak převládá (nebo jsem si to aspoň nikdy dřív tolik neuvědomovala), takže se opravdu modlím, aby to bylo jen dočasný a časem to přešlo.

Tak jsem také jedna z Vás... a také se jedná o rozhodnutí poměrně vážná... zůstat či nezůstat ve vztahu , koupit, či nekoupit byt... ted naposled jsem si domluvila práci (načerno) a byla jsem nadšená, těsila jsem se...no a ted uz tyden vymýšlí jak z toho ven, co si vymyslet atd...

vicky
Nemyslím si, že bych byl líná..ještě před pár týdny jsem byla plná elánu a do školy se těšila, i na přijímačky, na kurz... Ale teď.. Mám kolem sebe hodně známých, kteří mají VŠ a jsou na pracáku a nedaří se jim práci najít. Nechápu, že jsem si toho nevšimla dřív. Bojím se, že dám skoro sto tisíc za školu a bude mi k ničemu.. To je teď hlavní důvod, proč do toho nechci jít

A něco spíš manuálního by tě nebavilo? Byla by asi škoda kdyby jsi chodila rok a pak to vzdala... Jakmile máš pochybnosti tak by ses podle mě do toho neměla nutit - neni to levná záležitost a můžeš dělat něco, co by tě bavilo, ať už práce nebo studium, jazyky, zahraničí, kurzy...

Přidávám se do klubu, čím dál tím častěji se o sobě dovídám, že je to se mnou "chvíli tak, chvíli tak " popřípadě že ráno řeknu bílé a večer už je to černé.
Podle mne za tím není nějaká povahová nebo genetická vada , ale spíš deprese, vyhoření, nedostatek motivace dělat rozhodnutí a nějak ten život "řídit" . Řekneme si pravdu, poslední dobou je kolem příležitostí k depresi víc než dost, počínaje počasím a konče ekonomickou situaci.

dadabus
Souhlasím s tebou!!