Samota

jo a nejhorší je že mě nevyužívají kvůli penězům tebo tak, ale každý mi něco slíbí a pak skutek utek, takže jsem raději sama

Já jsem narazila na bezvadné holky na Omlázku, s některými si jen pravidelně píšu SZ a e-maily, s ostatními se scházíme.

Reaguji na tiny: já tě úplně chápu,protože mluvíš mojí pusou a to do slova.V mé fázi to došlo tak daleko, že se bojím lidí.Tak co děláme doprčic špatně?

Taky nemám žádnou kamarádku, na kterou bych se mohla spolehnout, který bych se mohla svěřovat.... Ale spíš jsem nedůvěřivá, protože je to bezpečnější. A přitom si myslím,že bych určitě byla dobrá kamarádka...

Reaguji na Adka: To už jsem zkoušela taky,dát si seznamku ale zatím jsem se s někým nesešla,a proto jsem založila toto téma,nebo si myslím, že jsem asi jeden tvor z mála co nemá kamarádku

To i já Dokonce jsem narazila na jednu,která je ze stejného města jako já Tak jsme se domluvili,že pak někdy zajdeme na kafčo

Jinak taky nemám kamarádku,s kterou bych řešila takové ty „dívčí problémy ” Měla jsem,ale už jsme si přestali rozumět a taky to hlavně bylo kamarádství na dálku,což nebylo ono

To určitě nejsi

Zkoušela si najít i jiných věkových kategoriích? já si třeba nerozumím s vrstevníky ale s holkama co jsou tak o 4-5 let mladší (alespoň vidím jak vidí svět oni a mám porovnání jak jsem to viděla já) a nebo zase naopak staršími a to třeba i o 25 let mají už toho za sebou hodně mají přehled a tak tě vyslechnou, poradí a tak.. ale je pravda že najít kamarádku co není jen pijavice dá fakt zabrat

Jsem na tom podobně, ze všech kamarádek co jsem měla se vyklubaly závistivé podrazácké mrchy. S tou poslední jsme se přestaly bavit asi před půl rokem, ona mě jen využívala a když jsem jednou já něco potřebovala, tak mi to vyčetla. Takže jsem s ní skončila. Jsem zvědavá, jestli si ještě nějakou najdu
Jinak já si ale na samotu ani stěžovat nemůžu, mám spoustu kamarádů, ale většina jsou chlapi, nějak si s nimi rozumím líp než se ženskýma. A taky se s přítelem hodně scházíme ještě s jedním párem. Ale dobrá kamarádka mi hodně chybí

Reaguji na Wall-e: celý život hledám,takže zkoušela.
Zkoušela jsem seznamky,inzeráty a nic nevyšlo.Chvilku jsem si s nima psala a pk už se žádná neozvala.Nebo furt něco měla na práci, když mělo dojít na kafčo.

Reaguji na antony:
Tak pokud potkáš nějakou novou potenciální kamarádku,nepouštěj si jí tolik k tělu. A hlavně nesmíš se pro každýho rozdávat, musí si to ten člověk zasloužit
Zkus třeba jít i někam na brigádu - jako hosteska, já jsem takhle poznala spoustu fajn holek, s kterýma občas na to kafčo zajdem.
A pokud se chceš vypovídat,klidně mi napiš SZ ať se to týká chlapů či jiných problémů

Reaguji na antony:
Tohle trápí i mě...někde jsem tu psala, že jsem našla dvě kamarádky...no spletla jsem se. Jedna se neozvala když jsem udělala státnice jinak před tím jen samé sliby...a ta druhá...se ozve jen když přítel nemá čas a ona se nemá komu jinému ozvat....Jinak mám známé třeba jen ve škole...což plyne z toho,že se prostě vídáme, máme stejné přednášky ale kamarádku taky nemám....Nevím kde v dnesšní době a v tomhle věku (téměř 25let) se seznámit s někým komu by se dalo věřit a byl schopný si udělat čas...prostě brát to přátelství vážně.
Naštěstí mám přítele a skvělé rodiče ale nestačí to...kamarádka chybí.

I já jsem na tom podobně ... kamarádky sice mám, ale ne takové, na které je spoleh. Vždycky jsem to byla já, kdo jim pomáhal, kdo je utěšoval a podobně, ale když to mělo být naopak, nikdy jsem se na to nemohla spolehnout. Poslední dobou mám pocit, že se ozvou jen, když ony sami něco potřebujou ... Například když jsem se rozešla s přítelem, nebyl nikdo, kdo by mi pomohl se z toho vyhrabat, to opravdu byla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsem úplně sama ... Většinu času jsem na sebe fakt naštvaná, jak "já pro ostatní vše" a pro mě nikdo nic ...

Reaguji na myself: V tomhle máš pravdu,hned se snažím být kamarádská a rozdala bych se,protože mám radost, že někoho mám nového.Né už nato taky prdim sama jsem nad tím přemýšlela,že to tak dělat už nebudu.Po pravdě,když jsem něco od někoho dostala byla to cetka za dvacku,použitávěc,která mi byla představená za novou atd.A já jak trubka kupovala pozornosti a dárky za stovky nobo tisíce.To samé na mojí svatbě všichni ti co byli ode mě obdarováni v životě měl přijít čas i aby se ukázali oni.........Hm do klobouku házeli dvacetikoruny a s manželem jsme rozbalovali svíčky. Tím jsem poznala,že mě jen ždímali....Ale samozdřejmě nic od nikoho nečekám.Dokážu pochopit,že ty lidi nato třeba nemají a já nevím co ted mluvím o lidech co peníze měli.