Sejít se znovu s mužem, i když mi rozum říká, že jsme každý trochu jiný?

Reaguji na Marlinka:
Já bych mu dala taky ještě šanci....když to vezmu podle sebe, tak když jsem se vrátila po dvou letech z Německa, tak jsem taky prvních pár měsíců nebyla schopná mluvit o ničem jiném...to vlastně začínáš zase od nuly a svůj dosavadní život necháváš za sebou....to zamává s kdekým...
A jestli je jinak opravdu tak úžasnej jak říkáš, tak dlouho sám nebude
Ale taky si myslím, že v šestadvaceti máš na vztahy z rozumu času dost

Já taky hlasuju pro další schůzku
Dle mě se spousta lidí nechová na prvních schůzkách tak, jak se chovají normálně a potřebují spíš čas na to ukázat, jaký ve skutečnosti jsou. Sama taková jsem.
Hlavně schůzka nic neznamená a odpískat to můžeš prakticky kdykoliv

Súhlasím - dať šancu. Po tom, čo ste sa párkrát stretli, ho predsa nemôžeš vôbec poznať. Toto, čo tu opisuješ, sú podľa mňa len prvé dojmy, ktoré niekedy môžu byť úplným opakom pravdy. Ale tak zas na schôdzky s ním by som asi nechodila rovno s predstavami o tom, že to niekde povedie a že sa dáte skôr či neskôr dokopy. Ak veci nenecháš plynúť tak, ako majú, trochu viac spontánne, tak ti žiaden vzťah nevyjde - môj názor, nehovorím, že s ním všetci musia súhlasiť. Podľa mňa najlepšie, ak s ním pôjdeš von ako s nejakým známym, budeš sama sebou, a ak budeš mať ten istý pocit aj po ďalších stretnutiach - tak to bude asi jeho povaha a tú nezmeníš. Ale čo vieš, veď možno spoznáš aspoň dobrého priateľa

V Německu to funguje tak, že se ti Němci většinou hned neotevřou, dokud tě více nepoznají. Je možné, že je trošku uzavřený a dává si pozor. Já se takto také chovám s lidmi, které ještě moc neznám. Je to taková moje obrana. Více poslouchám, bavím se spíše všeobecně, pár základních věcí řeknu. Když jsem byla na schůzce s nějakým chlapem, tak jsem nemluvila vůbec o svých ex apod. a ten chlap se třeba snažil to téma navodit, tak začal mluvit o své ex apod. a byl dost překvapený, že já nic, ale podle mě jsou některé věci trošku osobní na první schůzku. Odvázat se umím, ale spousta lidí mi ublížilo, tak si dávám na lidi docela pozor. Vem si, že jeho život je možná o tom, že je nonstop v práci čili to, co řeší nejvíce je právě ta práce. Já bych mu ještě šanci dala. Rovnou bych mu řekla, že toho o sobě moc nepoví a že máš pocit, že vaše schůzky jsou spíše jako kolegové z práce..
I když chápu, že taková uzavřenost na někoho působí hodně negativisticky. Sama jsem na to dojela. Nebo ani nevím jestli dojela, ale mrzí mě, že mě ten člověk nepoznal trošku víc. Nedala jsem mu pořádně ani šanci. Sice vím, že to byl tak trošku hajzlík a já tohle umím vycítit. Takže, když sedím s někým, kdo na mě vyzařuje ten signál, tak se uzavřu a někdy ty tahy dokáži vracet ještě horším způsobem. Tj. trošku toho nelituju, ale vadí mi, že mě nepoznal úplně takovou jaká jsem. Takový složitý příběh, ale věř, že je lepší poznat více než méně. Třeba uzavřeš něco, co by mohlo být fajn a obráceně. Hlavně pokud on bude pracovat v zahraničí, ty by jsi byla schopná tam jet s ním? Pokud ti vadí jeho povaha, tak je dost možné, že by ti to tam s ním nesedlo jestli máš raději Čechy například, ale to už je přemýšlení do budoucna

Já bych řekla, že spousta lidí, který poprvý vidí přítele, ho mají za vážného intelektuála a asi si hned taky nedokážou představit, jak dokáže být vtipnej a praštěnej ) Někomu prostě déle trvá, než se otevře. Na druhou stranu, ačkoliv znám spoustu milých a přátelských Němců, taky mi u nich trochu chybí humor. Každopádně se znáte krátce, tím, že se ještě více poznáte rozhodně nic nezkazíš. Nech tomu volný průběh a možná budeš překvapená