Byla jsem znásilněna

Tak jiná možnost není, momentálně pracuji v práci, která končí v 10, a auto nemám, kdybych si brala pokaždé taxíka tak bych se asi nedoplatila. Pepřák mám buď rovnou v ruce, nebo v kapse, nikdy ne v kabelce, znám se jak dlouho mi trvá než něco v kabelce najdu. Jenom teda nevim co bych dělala kdyby byl protivítr :-/

No prostě ne každý má to štěstí že se mu nikdy nic nestane, naopak má zrovna smůlu že se mu to stane 4x. Já už i několikrát před úchylákama utíkala, jeden mě sledoval až do baráku, ty jsem ani do toho nepočítala, a dokonce se mi stalo že mi jeden chlap při pracovním pohovoru řek, co jsem schopná udělat pro svého nadřízeného, tak jsem se zarazila a řekla že v rámci pracovních záležitostí vše a on mi na to řek ať se svléknu.. Někteří chlapi jsou vážně prasata

Docela zajímavý článek a myslím, že i hodně pravdivý. Realita je taková, že většina žen se prostě neubrání, pokud si útočník něco usmyslí.
http://kozmova.blog.idnes.cz/c/194252/Kurz-sebeobr any-odhali-krutou-realitu.html

no právě někdy jsou rady nechodit sama fajn, ale nejde to dodržet vždy. Leda s osobním strážcem...
Mě pepřák kdysi nezachránil (rozepisovat nebudu; na to nemám žaludek ani po těch letech), tak mu už nevěřím. Zvažuji do budoucna to omračovátko a je mi úplně jedno, jestli má někdo slabší srdce. Jeho problém. Aktuálně nosím v ruce aspoň klíče.
Mám taky hojně zkušeností s obtěžování až napadnutím... (klidně za denního světla)... i když chodím oblečená sportovně bez výstřihu na břicho. Pravda je, že nejsem ten typ co je rád obklopen kordonem kamarádek a občas jsem spíš ráda sama. Mám i zkušenost se sex. nátlakem manžela mé známé v autě (a člověk nechce rozesmutnit známou, že má doma takové pra.se, tak si to vyřídí sám a mlčí), když mě někam vezl, takže do auta s jakýmkoli mužem fakt jen tak nesednu...
Jak se s tím vyrovnat? Já kdysi u kinezioložky, i když mohla mít ještě lepší přístup. To už je jedno. A hodně léčí čas.

Jak jste tu někdo psal o tom bratranci, že otravoval potom i na icq... proč na icq takové pr.ase vůbec mít? Na rodinné konvence, slušnost, i kdyby vánoční setkání, bych se zvysoka. On na Tebe také nebral ohledy když Ti takto ublížil. Setkávat se opakovaně s někým takovým musí být peklo.

Holky to je mi moc líto,vás,kterým se to stalo
Já bydlím na vesnici,ale jsou tady taky různé existence.Už se stalo,že tady chlap znásilnil holku.Já po setmění nevytáhnu paty z domu sama.
Nedávno jsme s přítelem navečer jeli do města koupit něco k jídlu,já jsem čekala v autě.Bylo to zrovna v době,kdy bylo všude ve zprávách,že tady řádí uchylové(pedofilové),tak jsem si myslela,že se mi nemůže nic stát,když nejsem dítě.No ale já tam sama na prázdném parkovišti v autě a přijíždí další auto a to se zastavilo kousek od našeho tak,že si na mě svítil světlama.Stál tam tak minutu a pak se rozjel a zaparkoval před nás.Z auta vylezl starší chlap s knírkem,stoupl si a hnusně na mě čuměl a úchylně se usmíval.Najednou se vydal přímo ke mě,já jsem si uvědomila,že auto je odemklé,tak sem rychle zamkla,bylo to tak tak.Chlápek se asi lekl,jak to cvaklo a šel pryč,naštěstí.

Tak pokud se to stalo dvakrát v Egyptě, tak tomu se vůbec nedivím. Když mi bylo 14 let byla jsem s rodiči a bratrem v Tunisku, na některé holky jsem byla docela dost vyvinutá+blond vlasy, ale myslím že tady se o barvu vlasů ani moc nejedná. Celý týden jsem se nejlépe cítila na hotelovém pokoji a řeknu vám, že jak člověk nerad odjíždí od moře, tak tady jsem byla nejšťastnější v letadle směrem Praha. Celý týden to bylo peklo, obchody, ulice atd. nemluvím o pláži, kde cizí muži si sedávali k ženám, které měli po boku partnera! a začali si s nimi povídat atd. Takže ono se vám i hnusí nosit nějaká výrazná trička a sukně v těchto zemích, protože to je až nesnesitelná situace, od té doby bych nejela jen tak s kamarádkou do Tuniska a vůbec tímto se mi tyto severní Africké země hodně zprotivily, takže nikdy neříkej nikdy, ale prozatím ani nemám chuť odjet nikoliv relaxovat,ale hledat úkryty před nekonečnými dotěrnými zraky! Já obdivuji ty delegátky, co tam jsou půl roku v kuse.

Jinak, co se týče znásilnění, o kterém toho bylo řečeno už hodně, vřele doporučuji tuto literaturu: Joanna Bourkeová,- Znásilnění
V této knize je absolutně všechno vysvětleno, hlavně jste chvilkami skutečně šokováni, až vám brada padá na zem. Mohu tu vyčíst jen pár nejzajímavějších bodů, ale jinak kniha stojí kolem 370 Kč,- ale fakt to nejsou vyhozené peníze, jen pro zajímavost:
- Autorka vysvětluje odlišné chápání žen a mužů, viz stálé dohady o oblékání, v této knize je to podáno těmito slovy: žena, která se pěkně obléká, chce zajisté vypadat jako sebevědomá a ukázat, že si umí života vážit, ale muži to chápou jako "chcete mě", "podívej, jak mám pěkná pr*a" atd.
-Nebo kolonka historie, kde se vracíme k válkám, tady mě to skutečně šokovalo. společnost byla toho názoru, že muž musí někde "brát" sílu k boji a TOTO je jeden ze z drojů, takže jsem koukala, jak puk
ale o tom by se daly povídat celé hodiny, fakt doporučuji a mimochodem doporučuji i zakladatelce tohoto tématu, pokud nechce zatím vyhledat terapeuta, může zkusit tuto volbu jako první.

Nechápu proč by mělo být napadení 4x přehnané,jak už tu někdo psal,obzvlášť když to bylo v Egyptě,tomu se nedivím už vůbec!Autorka tématu měla prostě smůlu,víte vy vůbec kolika chlápkům na ulici se honí v hlavě tyhle myšlenky při pohledu na vás?A co teprve kdyby ta ulic byla prázdná,zkrátka opatrnosti není nikdy dost..

Zdravím.
Především bych chtěl říct, že všem ženám, kterým se stalo něco podobného bych chtěl popřát hodně síly do dalšího života a pokud možno dobré přátele, kteří vám pomohou.
Co se týká mne. Já jsem zasnouben se svou dlouholetou a životní láskou a budeme se ještě letos brát. Samozřejmě si ji pořádně hlídám, aby se jí něco nestalo. Chodíme téměř všude spolu (v 80 procentech případů). A když s ní nejsem já, tak s ní jdou naše společné kamarádky, které se mi o ni postarají. Ale v noci, na plesy, koncerty a další akce chodíme zásadně jen spolu a nehneme se od sebe. Snažíme se taky jít spát vždy domů. A můžu vás ujistit, že to není nějaká moje paranoia, ale že moje budoucí žena to tak sama chce. Prostě, že se se mnou cítí mnohem bezpečněji. Já ji vždycky doprovázím nebo kámošky. Snad se za posledních kolik let nestalo, že by šla někam sama. Naštěstí jí vůbec nevadí, že jsme pořád spolu. Sice je trochu introvertní, ale moje stálá společnost jí nevadí. Jak ona říká, jsem jediný člověk, kterému absolutně věří a s kterým by šla kamkoliv. A naštěstí v mé přítomnosti si na ni nikdo moc nedovolí. Ani v zahraničí. Všichni aspoň hned vědí, že si vybrala mne a nikoho jiného nechce. Studujeme spolu a budeme spolu i pracovat (už máme domluveno přes známého). Takže budu pořád s ní. Vždycky půjdu s ní, kdykoliv a kamkoliv. I kdyby to mělo být jen 50 metrů ve tři ráno. Nedovolím, aby jí někdo něco udělal.
Můžu také ujistit uživatelku EleanorWoods, že já rozhodně neberu svou budoucí ženu jako kus masa nebo jako svou služku. Miluju ji, miloval jsem ji a taky ji navždycky milovat budu. Samozřejmě si velmi věříme a říkáme si všechno (věc, které rodiče neví a nikdy vědět nebudou). Já bych taky naprostou většinu věcí unesl, takže ona ví, že mne to může říct. Samozřejmě si také nemyslím, že můžu sahat na kohokoliv a kamkoliv. Vlastně kamkoliv můžu na svojí snoubence. A na nikoho jiného ani sahat nechci. A naopak, kdyby někdo sahal na ni, tak bych si asi zařval. A s jejím svolením na ni můžu sahat jen já.
Také je mojí snoubence jedno jak se na ni budou dívat ostatní muži. Jestli ji budou brát jako sebevědomou atd... Podle ní je hlavní, že se líbí mně.
A taky s žádnými násilníky nesympatizuji a rozhodně si nemyslím, že by si za to ženy mohly samy atd.... Naopak je odsuzuji a střílel bych je. A kdyby to někdo udělal mojí ženě, tak bych ho chtěl zastřelit osobně. Takže neodsuzuj všechny chlapy. Ale snad se to nestane, když jsme pořád spolu. Mou ženu snad nikdo od té doby co jsme spolu nikdo moc se..álně neobtěžoval. Nebyl bych z toho moc nadšen-byl bych u toho). A samozřejmě neberu ženu jako, že když nedá, tak je ku..a a když ne tak kr..a. Jsem tedy samozřejmě rád, že moje žena má ráda milování a tak to děláme každý den. A vůbec se ani nemusím prosit, spíš naopak, ale já se nechám snadno svést. Ale opravdu ji koc miluji, nejde mi jen o to jedno, i když neříkám, že se mi to s ní nelíbí. A ostatní ženy mne nezajímají, jen ta moje. A ani bych se nenechal svést, hodlám být věrný až za hrob (a vím, že i má žena).
Jinak pokud by mi začal někdo mou lásku obtěžovat, tak bych ho asi seřval. No a pokud by jí něco udělal, tak bych svou snoubenku pomstil, ale pak bychom asi museli společně spáchat sebevraždu (pokud by to přežila).
Samozřejmě, že v mojí hlavě se myšlenky na žádné napadení nehoní. Možná tak na "napadení" mojí lásky (myslím samozřejmě dobře, neboť bych jí nezkřížil ani vlas na hlavě, vždyť ji taky miluju). Ona je pro mne jediná existující žena a žádná jiná mne absolutně nezajímá. Taky je pro nás manželství až do smrti.
Jinak, byli jsme spolu v několika muslimských zemích a nebyl žádný problém. Ale samozřejmě taky asi částečně proto, že jsme byli pořád spolu. A taky, že moje budoucí žena nechodila nějak moc odhalená (to jen přede mnou v soukromí).

Jo a jinak. Svou budoucí ženu jsem získával několik měsíců. Ona mne nejdřív nechtěla, tak jsem jí pořád psal a dolézal. Samozřejmě se musela cítit hrozně a já z dnešního pohledu taky, ale o to teď nejde, hlavně, že jsme spolu. Povedlo se, získal jsem ji a taky proto jak složitě jsem ji dostával si jí teď tak moc vážím.

Erinko : Argumentace, že chlap je jen chlap je poměrně dost hloupá. Asi stejně jako, že být ženou je tak obtížné, že to zvládne jen žena. To je logika jak noha. A nepřál bych ti vědět co si o těchto názorech myslí moje žena.
Samozřejmě, že se moje žena obléka tak, aby se líbila mne. Jestli se bude líbit někomu jinému je jí jedno, vždyť je taky zadaná. Taky možná trochu pro sebe, že si připadá hezčí. Ale že si připadá hezčí přede mnou. Klidně by se zahalila i do hadrů, kdyby se mi tak líbila, ale není to potřeba, protože ji ochráním. Sama se taky cítí dost atraktivní, ale přede mnou. Touží se líbit samozřejmě, ale mně a jestli se líbí někomu jinému jí je jedno. Občas se i stane, že je oblečená trochu vyzývavěji, ale nemusí se bát, když jsem s ní. Takže se dobře vyhýbáme nebezpečným situacím. Ona se taky samozřejmě trochu bojí a leká se, ale já jsem s ní a vždycky budu. Je taky jasné, že to že se někdy bojí nedává moc najevo, aby nepřitahovala pozornost.
Moje žena mi samozřejmě věří a já jí. A ví proč. Nikdy bychom se nepodvedli. A zase já samozřejmě toužím dobývat. Ale zase jen ji. A žádnou jinou. Ale s ní to zase není moc těžký. Nicméně s ní mám všechno co chci a nepotřebuju žádný jiný vztahy.
Kvuli náhodě taky nepouštím svou paní samotnou. Co kdyby náhodpu zrovna ten den... Ona naštěstí tedy moc neriskovala ani předtím než jsme se dali dohromady.
Ona prostě ví, že ji nikam samotnou nepustím a ještě víc ne v cizině. Nevadí jí to, naopak je ráda.
Jinak je taky dobrý nápad zkoušet spolu nějaké obranné pozice. My dva spolu občas zkoušíme, jestli bych ji třeba dokázal přemoct (i když tosnad nebude nikdy potřebovat). Samozřejmě je potřeba se před de.menty bránit, i když my na to budem vždycky dva.
Moje žena je tedy docela hezká, ale je docela vysoká. Neváží sice zas tak moc, ale bránit by se myslím dokázala a dobře. Ale jak říkám, snad to nebude potřebovat. A vzhledem k tomu, že jsme pořád spolu, tak ona není ideální oběť. A taky ovšem proto, že nechodí sama někde v noci a vyhýbá se nebezpečným situacím.
Jo a kdyby náhodou nějakou napadlo, že mne taky může rupnout v palici a můžu ji znásilnit já, tak se plete, ona ví, proč je se mnou a ví, že bych jí nic neudělal. Ani jako přítel, ani jako manžel. Mimochodem, dali jsme se dohromady v 17. Takže ona asi byla mezi tím jedním procentem žen, která nebyla tak důvěřivá. A myslím, že holky trochu podceňujete. Nebo je ta moje tak vyjimečná, že v 17 důveřivá nebyla a nebo měla štěstí na partnera (nechci aby to vyznělo egoisticky). Ona se tedy neprovinila ani by se neprovinila. Protože já bych ji samozřejmě nikdy neznásilnil. Možná tak "znásilnil" (čímž myslím, že bych jí to začal dělat, když by spala, když by se jednou začas napila nebo prostě v rámci nějakých hrátek). Tohle všechno už jsme zkoušeli a vůbec jí to nevadilo. A opravdu bych ji neznásilnil ani v začátku vztahu nebo jako manžel. Na statistiky kašlu, my nebudeme žádná statistika (stejně jako nebudeme mezi 50 procenty párů co se rozvádí). Proč bych to dělal, když se stejně milujeme každý den. A pokud jde o nadvládu nebo dominanci, tak tu taky klidně můžu mít bez toho aniž bych ji znásilňoval.
Ještě k těm statistikám. Taky ji nechávám samotnou jen s kamarádkami. Člověk neví co se stane. Věřím jen jejím kamarádkám-holkám. Ovšem já to taky nebudu, ten co by ji znal a znásilnil. Žádným zvířetem se nestanu, i když vy si možná myslíte, že ano, protože za vás mluví statistiky. Možná se to stává často, ale u nás se to nestane. Ale opravdu radši nevěřím ani kamarádům a sousedům a jsem pořád s ní (chceme být spolu). Byli jsme milenci a neudělal jsem jí nic, budeme manželé a taky jí nic neudělám a to ani v našem bytě ani nikde kde to zná a vůbec nikde. Jak píšu, nejsem blbec a nemám proč. Jsem normální chlap. Tedy pokud opravdu nepočítáte jako znásilnění to, že jsem jí to začal dělat když spala nebo když byla mírně přiopilá (jenže to záleží na ní jak to bere-a jí se to líbilo, proč by to brala jako znásilnění).
Je taky jedno jestli je atraktivní nebo ne, protože jsem s ní. Ale ovšemže bych ji nepustil samotnou někde po cizí zemi. A už vůbec ne na svatební cestě, na žádné dovolené a vlastně vůbec nikde. A samozřejmě si bude brát na svatební cestu nové krásné spodní prádlo, tak doufám, že nám nezmizí.
Jinak ona může chodit v čem chce, protože chodím s ní. Mimochodem má 175 cm. Já 180. Neříkám, že ji někdo neměl vitipovanou, bohužel bychu toho nesměl být já. Já bych ji bránil. Ona se taky někdy chová trochu paranoidně (já taky), ale to je dobře. Pepřák a paralyzér má má žena u sebe, ale hlavně má mne jako doprovod naštěstí. A jen tak mi ji vytrhnout z rukou by jim nepodařilo. Takže když jsme spolu tak pocit bezpečí (celkem oprávněný) máme.
Ovšem, že by má paní nevyrazila ven polonahá, už jen kvuli mně.
Pro mou ženu by možná bylo nemít to samé s.ex se mnou jako nemít slunce. Jí se to líbí a má to ráda.
Jo a samozřejmě, kdybychom měli dceru, ketrá by nám řekla, že byla znásilněna, tak bychom toho co jí to udělal museli zabít asi.

Pokud jde o ty muže, tak ti znásilněni být můžou také. Například skupinou žen. Ale klidně i jednou silnější ženou, která si dotyčného muže prostě rukou vzruší. Nebo taky pochopitelně za použití jistých omamných látek.

Ač to bude znít neuvěřitelně, zažila jsem něco podobného se sestřiným, teď už naštěstí, exmanželem.
Sestra musela odjet na služební večírek do Lausanne (žije v Zürichu a tam se také vše odehrálo), tak jsme si doma s exmanželem sestry a jeho bratrem otevřeli láhev tequily. Po pár skleničkách bohužel musel bratr odejít do práce, takže jsme tam zůstali sami. Dali jsme si ještě jednu skleničku, jenže do toho něco nalil, aniž bych si toho vůbec všimla (později jsem se dozvěděla, že to byli kapky - účinek jako nějaká droga - totální okno). Jediné, co si pamatuju, že ležím na sedačce, nemám kalhotky a on mi to dělá pusou, pak už si vůbec nic nepamatuju. Jediné, co vím, že jsme vůbec nemohla ovádat svoje tělo, pohnout rukama, nohama, prostě nic.
Probrala jsem se ráno a on mi řekl, že jestli to povím sestře, tak mě bude sestra nenávidět a postará se o to, aby mu věřila, že jsem ho svedla a že jsem ku....
Tehdy mi bylo 15 let (vím, že se v tomhle věku alkohol nemá pít, ale myslím, že každý udělal nějakou chybu), teď je mi 24 let a stejně to mám pořád před očima. Sestře jsem to řekla až ve 20ti letech, příteli až minulý rok. Našim to říct nikdy nemůžu, protože by mi táta řekl, že jsem k.... a že se určitě rozvedli kvůli mě a máma by mi nevěřila
Bude to znít hloupě, ale byla bych radši, kdyby to byl někdo cizí, než když je to "rodina", o to se hůř zapomíná

Reaguji na SweetGirl:

Ja som raz videla jednu dievčinu čo skutočne provokovala.
Bol to nejaký kurz, stretávali sme sa asi raz za dva týždne. Ihneď som si všimla dievčinu pri ktorej ma napadlo - keby som bola chlap znásilňovač, tak si vyberiem túto.

Nebola pekná. Asi ani škaredá. Nižšia, dlhé vlasy po pás /za tie sa dá dobre chytiť a obeť neujde/.
Ale hlavne pohľad! Mala pohľad obete.
Ustráchano sa obzerala aj medzi nami dievčatami na pravé poludnie. proste ona už pred znásilnením vypadala ako po znásilnení. Videla som ju len raz. Viac neprišla.
Jej kolegyne povedali že bola znásilnená - až tak že skončila v nemocnici, takže sa kurz nezúčastnila.

Aha,takže si za to vlastně mohla sama,že ji znásilnili,že?

No mě tedy nepřijde divné, že se to Sapce stalo 4x. Co se týče Egypta, tak jako náhoda by mi spíš skoro přišlo, že mladá holka jde někde sama večer a nic se jí nestane. A na Mácháči to taky není bohužel žádna vyjímka, obzvlášť poblíž diskotéky Bílý kámen. Na mě tam skočil jeden úchyl, když jsem šla ze záchodů, které jsou od té diskotéky jen 50m! Naštěstí se lekl, když jsem začla ječet a hned mě pustil. Kamarádce se o rok později stalo něco podobného a táta dokonce jeden pokus o znásilnění kousek od tamtud viděl a naštěstí stihl zasáhnout. Tam se opravdu shromažďují různá nadržená individua!

Nechápu tenhle komentář.

Jediný co mě těší je, že jsem se vždy nakonec ubránila. I při tom znásilnění se mi ho nakonec podařilo nějak nohama odkopat a utéct. Na druhou stranu jsem ale neměla žádnou biologickou stopu, to byl další důvod proč jsem ho nakonec neudala.

Nedávno na mě jeden chlap zas tak divně zíral, stál za mnou ve frontě v obchodě, kupoval jen jednu věc a pak šel ještě za mnou, takže jsem radši zašla do jednoho krámku. Možná jsem už paranoidní.. Ale zase lepší je být paranoidní než mrtvá.