Ahoj holky, asi jsem praštěná,
ale se svým bývalým přítelem se dáváme znovu dohromady, součástí toho ovšem je i to, že spolu budeme poprvé doopravdy bydlet a hlavně se za ním stěhuju do jiného města, takže úplně nový začátek, nová práce, noví přátelé, naprosto neznámé místo.
Jsem z toho hrozně nervózní a nesvá, na jednu stranu si nepřeju nic jiného, než s ním být, ale kdyby jsme mohli zůstat v místě, kde jsme původně oba žili, bylo by to pro mne mnohem snažší. Takhle nevím co mě čeká ve všech směrech, přijde mi to jako velký krok, něco jako, že je ten vztah fakt vážný, jenže já nikdy nebyla vztahový typ. Navíc, než jsme se k sobě začali vracet, udržovala jsem s jedním kamarádem takové přátelství s výhodami, jenže mám pocit, že ke mně cítí něco víc a já mu nechci ublížit. Přeci jen mi ten vztah nemusí vyjít a nakonec bych se vrátila zpátky domů, tak co pak?
Nevím jak to popsat, nejsem si jistá, jestli nedělám chybu, všechno a všechny opustit...
Je to skoro jako kdybych měla před svatbou, myslím takové ty pocity nervozity z toho, jestli je to ten pravý a tak. Myslíte, že je to normální? Měli jste to taky tak? Rozhodli by jste se stejně? Nebo by jste z pohodlnosti radši neriskovali?
Hlavně tam ještě nemám práci, budu hledat až se přestěhuju, on mě bude mezitím živit, z toho taky nejsem moc nadšená...
Mám pocit, že jsem se asi zbláznila a neměla rozum nebo co...
Jen chci podotknout, že ho opravdu miluju, ale... dál už jsem vám to popsala, tak co myslíte? Stěhování mě čeká tak za 2 týdny a já nevím, jak se do té doby uklidnit a nefungovat jako nervózní hysterka...