Co si o tom myslíte? Jaké to má výhody, nevýhody. Znáte někoho, kdo byl celý život jen s jedním partnerem? Je lepší netrápit se a mít jen jeden vztah, nebo si něco vytrpět, ale pak vědět, jestli je to opravdu on/a ?
Co si o tom myslíte? Jaké to má výhody, nevýhody. Znáte někoho, kdo byl celý život jen s jedním partnerem? Je lepší netrápit se a mít jen jeden vztah, nebo si něco vytrpět, ale pak vědět, jestli je to opravdu on/a ?
Reaguji na Red_fire: Děkuji Já bych tomuto trendu právě podlehnout nechtěla a mám pocit, že se dnes partneři střídají tak často jen proto, že lidé nemají nic lepšího na práci..nudí se, chtějí se bavit a nechce se jim na vztahu pracovat.Pochopím, že se nekdo rozchází kvuli nevěře,kvuli lžím,nebo něčemu škaredému prostě ale kvůli nudě? To ne..alespoň bych se snažila na tom zapracovat a vymyslet něco zajímavého co by tu nudu odstranilo...Takže doufám, že já budu ta, která má to štěstí a nebude muset partnera vyměnit.
Cituji Red_fire: Na rozdíl od minulosti, kdy byl rozvod či single život ve vyšším věku tabu, přispívá dnešní doba ke "konzumování" vztahů, k jejich využívání, vyčerpání do mrtě a následném zahození.
Cituji Peg: mám pocit, že se dnes partneři střídají tak často jen proto, že lidé nemají nic lepšího na práci..nudí se, chtějí se bavit a nechce se jim na vztahu pracovat.
Souhlasím, koneckonců je to vidět i na vztahových tématech zde na Omlazení.......Navíc mám pocit, že si všichni předsavují, že láska bude stále tak žhavá jako v době zamilovanosti ale ona se postupně přeměňuje do sice méně žhavé, zato trvalejší
Jinak já jednu lásku na celý život nezažiju, protože už mám za sebou vztahy dva.....Ale věřím, že to někdy a někomu fungovat může - třeba mí rodiče jsou spolu 33 let a jsou spokojení, mají se moc rádi a vztah vydržel i dost velkou zkoušku v podobě mámina únavového syndromu, kdy by asi každý druhý chlap utekl když by ženská doma přestala naprosto fungovat
Já věřím, že každý má někde svou druhou polovičku a někdo ji najde napoprvé a někomu to holt nějakou dobu trvá
méně než
10 příspěvků
Cituji mikkýsek: hlavně abyste byly spokojené i za 10,20 a více let však jednou zhodnotíte sami .
Neměj péči, jsem spokojená.
Cituji mikkýsek: Jak můžeš vědět , že je ten chlap absolutní špička , když jiného nepoznáš a nemáš s čím porovnat?
Tím, že mám chlapa se nezavřu do sklepa a nepřestanu se stýkat s ostatními
Reaguji na Peg:
Naprosto souhlasím se vším, co jsi napsala
Cituji mikkýsek: babičky a maminky bych sem opravdu nemotala.
Proč? Vždyť je to k tématu
Reaguji na bakalářka:
hezky napsané
Cituji Peg: 1)nechápu lidi ,kteří kecají neco o užívání..a vybouření...Já jsem měla tři přítele ale ti dva byli jen na 2 měsíce a druhý na měsíc, takže tomu se neříká vztah. Ted mám přítele skoro 4 roky, je to můj první muž ve všech duležitých věcech a nemám pocit, že bych si neužila..uživám si přece s ním ne?
2)Moje mámka s tatkou jsou už od 15ti a není to žádná předpotopní generace, jak tady píšete že jen babičky to tak mohly mít. mamce neni ještě ani 40
3)delka vztahu nezaleži na tom kolik jste jich vystřídali ale na tom jak inteligentní jste nebo nejste.jak jste vychované atd.. Pokud máte povahu takovou, že nevydržíte na jednom míste, že se brzy začnete nudit, tak je potom jasne, že nevydržíte s jedním partnerem
4) už nekolikrát jsem to tady psala a reakce byly že jsem naivní blbka..Ale nemám v plánu přítele měnit. Netvrdím, že spolu budeme navěky..ale doufám v to. Musela by se stat nějaká hruza, pravděpodobně z jeho strany(nevera apod.) z moji to určitě nebude, protože jsem tak prostě vychovaná. Nikdy jsem nezačala chodit jen tak s někým, takže si dovoluju říct, že si hodně vybírám a mám tedy šanci natrefit na toho pravého dřív než takové, které chodí s každým kdo je osloví. Přítel je hodný,inteligentní,rozumíme si, má stejné plány do budoucna jako já, tak nevím proč bych ho menila jen proto, že jsem jich měla málo...a náhodou mám v okolí hodně lidí, kteří jsou spolu třeba od 15ti. Jsou to mladí lidé 25 nebo třeba 30 let, takže ješte nemužu tvrdit, že jsou spolu celý život, neco se stát může..ale v žádném případě to tak ani u jednoho z nich nevypadá..štastne zakládají rodiny a i když je jim pouze 25, tak už spolu nekteří třeba 10 let jsou .
5) A víte proč babičky jsou s jedním partnerem celý život, protože se nikdy nenudily, bylo dřív hodně práce..a nebyl čas na hlouposti..
Krásně napsané a naprosto souhlasím se vším Asi jsi moje dvojče
Cituji mikkýsek: já nevím jestli nečteš nebo nechceš pochopit , ale myslím, že ke všemu jsem se už vyjádřila v příspěvcích výše a opakovat se nehodlám.
Čtu, takže pravděpodobně nechci pochopit. Ale na jednu stranu je pěkný, jak je každý člověk úplně jiný, že? Aspoň je pak život pestřejší Přeji ti, ať tvůj současný manžel už je láska na celý život (pokud si to ovšem přeješ)
Moji rodiče jsou spolu od taťkovo sedmnácti a mamky šestnácti.
Přítelovo rodiče tak nějak, jen si pořídili děti výrazně dřívěji než naši
Moje kamarádka je s přítelem od patnácti a loni se po jedenácti letech vzali.
Dvě moje spolužačky z gymplu se budou letos vdávat za svou první lásku - jedna klofla toho největšího štramáka z béčka a druhá našeho spolužáka (toho času jedinýho ).
Zase jiná moje kamarádka se rozešla s přítelem po osmi letech, teď dělá jak "zkažená" - Samanta ze Sexu ve městě je oproti ní skoro panna .
Další zase odřekla svatbu tři týdny před obřadem, protože si uvědomila, že život s jejím "životním" partnerem je nebetyčná nuda a berou se vlastně ze zvyku.
Takže na otázku v názvu tématu bych odpověděla: A proč by ne?
Vyjít to může. Jaká je šance? Myslím si, že menší než u ostatních vztahů a že je těžší takový vztah udržet bez stereotypu a nevěry. Ale záleží na lidech. Rozhodně bych neřekla, že to vyjít nemůže - i když můj "ideál" to určitě není.
Cituji Red_fire: Mimochodem mnoho lidí, kteří jsou právě ve svém druhém (či dalším) manželství říká, že kdyby věděli to, co ví teď, s prvním partnerem by se nerozváděli. Proč asi? Zjistili, že jim na něm záleží a že vztah nebyl tak zlý, jen potřeboval více práce a jim se do toho nechtělo. Na rozdíl od minulosti, kdy byl rozvod či single život ve vyšším věku tabu, přispívá dnešní doba ke "konzumování" vztahů, k jejich využívání, vyčerpání do mrtě a následném zahození. Ale to neznamená, že tomuto trendu musejí podlehnout všichni
S tímto naprosto a na 100% souhlasím a podepsal bych se pod to ! Dokonce bych řekl, že by tato Tvá slova měla být vytesána do kamene ! Obzvláště ta část o tom, že: "dnešní doba přispívá ke "konzumování" vztahů, k jejich využívání, vyčerpání do mrtě a následném zahození."
Cituji mikkýsek: až budeš s jedním partnerem delší čas zjistíš proč. A ono vybouřit se neznamená střídat chlapy jak o život , ale proč by si člověk měl brát hned prvního , když ani neměl možnost porovnání a výběru.
Já bych s dotyčnou dámou souhlasil jen částečně. Možnost srovnávání a výběru partnera pro nasbírání určitých zkušeností a kritérií při výběru toho ideálního zní poměrně racionálně a logicky. 20 let spokojeného manželství je pro takové tvrzení jistě velký argument. Ovšem jako protiargument bych nabídnul způsob jakým člověk jakékoliv životní zkušenosti může získávat. Když to vezmu do extrému, musím si vyzkoušet na vlastní kůži drogy, abych zjistil, že jsou špatné a případně mohou zabíjet ? Nebo mi to satčí, když mi to někdo řekne, nebo si to přečtu ? Musím si skutečně spílit ruku o rozpálená kamna, abch věřil tomu že jsou žhavá ? I když chápu, že ten osobní zážitek a poržitek na vlastní kůži je mnohem intenzivnější, hlubší a obtížněji přenostielný.
Cituji mikkýsek: To je jako s oblečením nebo botama taky si nejdříve vyzkoušíš , abys zjistila zda vyhovují a budeš se v tom cítit.
Nemyslím si že je to se vztahy stejné jako s oblečením a botama. Při zkoušení oblečení a bot se můžeš bez větších problému k těm předchozím vždy vrátit a nazout si je zase bez větších obtíží znovu a znovu. U vztahů už to většinou moc dobře nejde. Málo kdy lze úspěšně obnovit již přerušené a ukončené vztahy.
Reaguji na Bigbitak: naprosto souhlasím a přidávám svoje oblíbené motto: "Chytrý člověk se učí z chyb druhých, jen hlupák se musí učit z vlastních chyb."
méně než
10 příspěvků
Reaguji na Bigbitak: Děkuji! A souhlasím s rybinou a Moňas, že tvůj příspěvek je moc hezky napsán. Rozhodně máš pravdu, člověk nežije ve vakuu, setkává se s jinými lidmi, slyší mnoho různých příběhů z jejich životů a třeba i zde na Omlazení bylo tisíckrát psáno o různých typech podrazů, které muži ženám provedli, probíraly se zde snad všechny možné důvody nespokojenosti ve vztazích... Takže jasnou představu si člověk může vytvořit i bez přímé zkušenosti a když vidím, že partner je pracovitý, má všeobecného přehled, veskrze příjemnou povahu a ve vztahu ke mně je maximálně empatický, pozorný a vroucně milující vůbec, musela bych mít sakra dobrý důvod, proč s ním nebýt - to, že jsem měla štěstí a potkala jej už v šestnácti pak není negativum, ale bonus
Cituji mikkýsek: To je jako s oblečením nebo botama taky si nejdříve vyzkoušíš , abys zjistila zda vyhovují a budeš se v tom cítit
Ako preboha môžeš porovnávať človeka s topánkami? To je choré. Ľudia ktorý sú svoji prvý a sú už spolu roky by ťa za tvoj názor vysmiali. Keď niekoho miluješ a cítiš že je ten pravý prečo by si si mala po čase hovoriť že ti niečo chýba? Alebo že zistíš že ti to nevyhovuje? Keď vstupuješ do nejakého vzťahu tak si predsa nehovoríš "s ním aj tak do konca života nebudem" nie?... Najprv niečo také zaži a potom komentuj. Takéto - s prepáčením primitívne - názory "milujem".
Cituji Bigbitak: Ovšem jako protiargument bych nabídnul způsob jakým člověk jakékoliv životní zkušenosti může získávat. Když to vezmu do extrému, musím si vyzkoušet na vlastní kůži drogy, abych zjistil, že jsou špatné a případně mohou zabíjet ? Nebo mi to satčí, když mi to někdo řekne, nebo si to přečtu ? Musím si skutečně spílit ruku o rozpálená kamna, abch věřil tomu že jsou žhavá ? I když chápu, že ten osobní zážitek a poržitek na vlastní kůži je mnohem intenzivnější, hlubší a obtížněji přenostielný.[/cituj
[cituji=Bigbitak]emyslím si že je to se vztahy stejné jako s oblečením a botama. Při zkoušení oblečení a bot se můžeš bez větších problému k těm předchozím vždy vrátit a nazout si je zase bez větších obtíží znovu a znovu
správně , co si neprožiješ a nepoznáš na vlastní kůži nikdy nepochopíš a objektivně nezhodnotíš. Mě nezajímaj tlachy sousedky či příběhy "těch druhých" .
holt někdo je v životě náročnější nejen na vztahy , ale i na oblečení a nevidím důvod proč se vracet k předchozím střevícům , když můžu mít lepší .
Tak nějak mě dojímá naivita některých děvčat co si myslí, že je nějaký záslužný čni, vzít si prvního který jim vkročí do cesty. .Ale tak každý svého štěstí strůjcem.....
Reaguji na CrystalPurple:
. Doufám, že se ti uleviloTolik emocí v pár větách
Ahoj, taky se přidám Moji rodiče jsou pro mě důkazem, že to možný je. Já jsem vlastně přítelova první holka.. chodili jsme spolu dva roky, pak jsme se na pár let rozešli a už jsme spolu zas přes rok. Když jsme se rozešli, já žila dál, hledala nové vztahy... ale nějak sem na něj nemohla zapomenout, tak mi žádný vztah dlouho nevydržel. Zatím co on si užíval s kámošema a tak.. na vztahy čas neměl. Nakonec jsme po pár letech zašli na pivko jako kámoši a pak jsme se ještě párkrát viděli a on mi pak řekl, že na mě taky nedokázal zapomenout a tak jsme se k sobě vrátili. Jsme jenom oba vyspělejší a náš vztah je na úplně jiné úrovni.. takže ano, věřím, že jedna láska může být na celý život