Ahoj, celý příběh je na trochu dýl, ale nastíním první problém které je teď nejvíc aktualní a k dalším se třeba dostaneme potom.
Je mi 20 let a letos maturuji na gymnáziu. Přítelovi je 25 let a má velmi lukrativní práci v Itálii, které by se nikdy nevzdal a já bych to po něm nikdy nechtěla. Tento náš vztah na dálku udržujeme téměř rok a až na pár menších hádek které prostě při vztahu na dálku a špatné komunikaci vznikají nemáme.
Na základě všech věcí které se stali (poprvé jsme to po 4 měsících ukončili, protože jsme nebyli připravení na to že má odjet) jsem si ted už 100% jistá že to je taková ta láska která člověka pronásleduje celý život a nic se jí nikdy nevyrovná což se mi ověřilo i ve vztahu který jsem měla mezi rozchodem a současným vztahem.
Abych se dostala k problému, drahý ted po měsíci a půl přijel (zatím nejdelší odloučení) a hned první společný večer jsme se hrozně pohádali, začala jsem řešit jak se za měsíc budeme stěhovat k sobě a chtěla po něm přesnou představu o tom jak to asi bude, byli jsme oba emočně hrozně vypjetí a přesto že on to nechtěl řešit já po té době odloučení chtěla slyšet něco pozitivního. Místo toho jsme došli na téma VŠ a on řekl svůj názor který tvrdí od začátku a to ten že on má své jisté a svůj životní standard a já mám teďka možnost jít na vysokou a nechce abych se toho kvůli němu vzdávala. Vím že to nemyslí tak že by mě nemiloval, ale ba naopak.
Ale já byla tak zaslepená tím co jsem chtěla slyšet, že jsem po něm chtěla řešení hned a on mi řekl že hned mi může nabídnout jen konec našeho vztahu a já jelikož jsem byla tak moc zaslepená tím že jsem chtěla slyšet nějakou pohádku jsem to neunesla a byla jsem hrozně hysterická a šíleně jsem brečela. Načež přítelovi ruply nervy že on si sem přijel odpočinout a užít si společný klid a nechtěl toto řešit a já jsem to vše pokazila a mám se sebrat a vypadnout. Chvíli jsem ho ještě přemlouvala ať jdem spát že si to druhý den vyjasníme, ale on mě u sebe nechtěl ani minutu.
Dala jsem na něj a odešla jsem se záchvaty breku že mi nešlo pomalu popadnout dech, ale jemu to nedalo a když viděl že nemířím domů ( chtěla jsem se projít, vyčistit hlavu) tak se vydal za mnou a vše bylo jen horší a vyčítali jsme si vše možné i když to tak ani nebylo myšleno. Ve finále jsem šla domů a přítel mi slíbil že se druhý den ozve. Neozval se a já byla s nervama v koncích, takže jsem mu zavolala a on mi oznámil že místo aby to jsme to vyřešili tak je na cestě za rodinou a ozve se mi druhý den, takže následovala další noc plná nejistoty a jeho ignorace.
Teď máme jít za pár hodin ven a já absolutně nevím co mám dělat, říkat abych tomu všemu ještě nepřihoršila a neskončilo to celý, když už jsme došli tak daleko.
Děkuji za všechny rady
Poslat SZ
