Zdravím všechny a poprosím, jestli máte některá podobné zkušenosti, aby jste se vyjádřily, jsem bezradná 
.
Dříve jsem chodila 4 roky s klukem, který mě ale po 3 letech začal podvádět a dělat mi ze života peklo. Občas padla i nějaká ta facka a já jsem si po našem rozchodu myslela, že se už nikdy nezamiluji a nenajdu nikoho, kdo by mě měl opravdu rád. Teď jsem si našla ale kluka, který se ke mě chová opravdu skvěle, zase si přijdu přitažlivá, šťastná. Říkám si, že mám to co jsem vždycky hledala, jenže... Moji rodiče ho brali dobře, než se k nim doneslo něco, co asi nemělo. Když mu bylo asi 23-24 let, dělal nějaké hlouposti a dostal podmínku. Nechci teď rozebírat přesně o co šlo, ale moji rodiče se s tím nedokáží smířit, že jejich dcera chodí s někým, kdo měl podmínku, kdo se flákal raději než aby chodil do práce.. Nyní je příteli 30 let, už pár let má práci, baví ho to, časem by chtěl založit rodinu. Jsem s ním neskutečně šťastná, ale najednou mi rodiče zakazují kamkoliv chodit abych nešla za ním a mám doma šílené peklo. Každý den na mě jen křičí a prostě za ním nesmím jít. Už nevím co dělat, jsem z toho špatná jak já tak i přítel, kterého mrzí že mám doma takovéhle problémy a nevíme ani jeden, jak to vyřešit. Je mi 22, studuju vysokou a po vysoké bych si chtěla najít práci a jít bydlet s ním. Přijde mi, že jsem rodiče hrozně zklamala, že si pro mě představovali nějakého slušného, vzdělaného člověka (zatímco on má jen střední školu). Byl jste někdo v podobné situaci? Smířili se s tím nakonec rodiče, nebo jak to vlastně dopadlo? Nechci aby se mezi námi přerušil kontakt, zároveň ale nechci přijít o člověka kterého miluju.. Jsem fakt zoufalá . Přemýšlela jsem že bych se od nich odstěhovala, což teď dost dobře nejde při studiu, z brigády si taky moc peněz nevydělám, abych si platila byt...
Poslat SZ
Galerie obrázků
, moc dobře napsáno 
(přitom sám má předky poláky 
) Vždy se něco našlo. Doporučuji rodičům přítele představit, aby pochopili, že není takový, jak si myslí. U mě to pomohlo 
