Předem se omlouvám, že sem píšu o svých potížích tak často, ale tak přecejen je to deníček, už samotné vypsání se z toho mi pomůže a vážím si všech názorů, co se tu sejdou.
Zjistila jsem, že mám opravdu dost velký problém. Ony jsou tu už staré diskuze ohledně závislosti na partnerovi a četla jsem si spoustu článků o tom, jak do takového problému nespadnout, ale jsem na tom asi trochu jinak. Všude čtu rady, že je potřeba udržet si své zájmy a kamarády, aby člověk ve vztahu měl i svůj život potom. Zjišťuju poslední dobou, že jsem na partnerovi asi dost závislá a jelikož jsem si dřív psávala deníčky, ze zajímavosti jsem nahlédla do doby, kdy jsem ho ještě neznala. No dost jsem se divila, už jsem na to období asi trochu zapomněla, je to rok a půl. Našla jsem spoustu zápisků o tom, jak se cítím strašně sama, protože jsem v malém městě a všichni mí kamarádi se odstěhovali kvůli škole, že každý z nich má nějakého partnera a nebo nejlepšího kamaráda, že se cítím osměle a že se teda snažím něco dělat, ale nic mě nebaví, jelikož jsem sama, že už nemám ani žádné koníčky a modlila jsem se tam, aby mi bůh do cesty někoho přihrál.
No, to se stalo a seznámila jsem se přes net se svým nynějším přítelem. můj život se začal točit kolem něho, nejprve na netu, potom i reálně. Jenže jsme spolu už nějakej ten čas a přítel už není tak zamilovaný jak dřív, vím že mě miluje a je mu se mnou skvěle, ale zkrátka žije si i svůj život, zabaví se beze mě a to je jen dobře. Akorát já zjišťuju, že se nemám k čemu vracet a tak to prostě špatně zvládám :/ Říkala jsem si, že bych si opravdu měla najít pořádné koníčky, ale moc mě nenapadá, co se v malém městě dá dělat. Kdybyste měly nějaké tipy, budu moc ráda 
Poslat SZ
