Už si nevím rady a proto píšu sem, protože se potřebuji vypsat. Nechci znít jako nevděčné dítě, protože tak to vůbec není, svoji mamku mám moc ráda a vážím si všeho, co pro mě kdy udělala, protože vím že mě má taky opravdu moc ráda. Je mi 21 let, studuju VŠ, ale moje mamka se ke mě stále chová, jak kdybych byla malé dítě. Ne že by mě nechtěla někam pouštět, tak to vůbec není, ale pokaždé když se jdu o víkendu někam bavit (nebo i v týdnu, když mám další den volno), tak začne že zase někam jdu, že se v noci zase nevyspí a bude trnout hrůzou. Když řeknu že přijdu v určitý čas (dejme tomu ve 3 hodiny ráno) a ve 3:05 ještě nejsem doma, tak už mi volá a je strašně naštvaná, že jsme se snad na něčem domluvily a že už jsem měla být dávno doma (přitom už jsem třeba skoro u baráku). Nebo když řeknu že přijdu v ty 3 hodiny a kamarádi mají v plánu ještě někam pokračovat tak jí napíšu smsku že se zdržím do 5ti a to už mi hned volá, že sem řekla do 3 a proč nemůžu přijít tak jak jsme se domluvily, že nemůže kvůli mě spát a je na mě zase hned naštvaná. Minule jsme šli s kamarády sednout nachvíli na víno, řekla jsem jí že přijdu nejdéle ve 12. Jeden kamarád nepil protože řídil a tak nás rozvážel domů, jakmile jsme se blížili k mému baráku (bylo chvíli před 12tou) tak jsem vid+la jak mamka už kouká z dokořán otevřeného okna a vyhlíží mě. Připadala jsem si před kamarády trapně. Když jsem přišla domů a řekla jsem jí že mi tohle chování vadí, že přece jsem nikdy nepřišla domů opilá namol, neberu drogy, nechovám se nijak špatně, tak nemá důvod mě takhle přehnaně kontrolovat, tak mi řekla že ale má o mě šílený strach, že jsem její malá holčička a vždycky budu. Chápu to, že se bojí a že pro ní budu její dítě napořád, ale přece jen mi je 21 a ne 15. Když jí řeknu, že už nejsem malé dítě aby tohle dělala, tak mi na to odpoví že to dělá právě proto, že už nejsem malé dítě.
Neříkejte mi prosím, že bych si měla vážit toho že mě má mamka tak ráda, toho já si vážím, ale přece jsou taky určité meze. Studuju, takže se odstěhovat nemůžu. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit tolikrát, ale pokaždé má svoje argumenty že nedělá nic špatného, že má jenom strach. Ale já neznám nikoho v mém věku, ke komu by se takhle mamka chovala. Chápala jsem to, když mi bylo těch 15-18 let, ale teď... Už i kamarádi se mě ptají proč se takhle moje mamka chová když jsem dospělá, že oni tohle znali naposledy do 18ti let, ale já opravdu nevím co jim mám odpovědět. Pak se akorát stydím i před nimi.. Byl na tom někdo stejně? Vážně mě to štve.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak vysvětlit mamce, že už nejsem malé dítě?
Poslat SZReaguji na EleanorWoods:
Jasně, ale vyčítat dospělému člověku, že vůbec někam chodí, protože chudák maminka pak nemůže spát...to je docela regulerní citové vydírání. Aby člověk, který nedělá nic špatného, jenom normálně žije, musel mít pokaždé výčitky svědomí, že se chudák maminka celou noc nevyspí...
Jasně, prozvonit, když někam dojedu, to mi přijde ok, taky to tak dělám, ale tohle už je přes čáru.
Jo, taky jsem byla dřív nervózní, když se měl přítel někde zdržet, ale docela rychle jsem pochopila, že něco takového nemá smysl. Doba návratu často ani nezáležela na něm (ale třeba na řidiči), kdybych po něm nedej bože chtěla v určitých intervalech třeba prozvonit a on se náhodou zapovídal s kamarádem, úplně bezdůvodně bych se pak stresovala atd. a navíc, i kdyby se něco stalo, těžko to nějak změním, že 
. Takže si jdu normálně lehnout a nemám potřebu vyšilovat.
Rady mám v podstatě dvě, zvyknout si a nebo nahlašovat pozdější dobu návratu, jak už holky radily 
. Chápu, že se bojí, ale přece není možné sedět pořád doma, jenom aby byl klid, kdyby tohle někdo vyžadoval po vás, asi by vám to taky nebylo zrovna příjemné a s klidem to neomlouvaly jenom strachem .
Cituji Rain: .to je docela regulerní citové vydírání.
Ale to je naprosto normální a funguje to takhle skoro v každé rodině, pokud tedy rodiče mají zájem o své děti a sledují kam chodí a s kým se scházejí. Já jsem to měla také než jsem se odstěhovala. Dokud člověk nežije sám, tak toto poslouchá celý život, tak se buď člověk musí odstěhovat a nebo to nijak nevyřeší ) Tomu se říká společné bydlení, kdy si člověk nemůže žít úplně podle svého zvlášť, když žije s rodiči. Tohle se nemůže mámě vyčítat.
Reaguji na EleanorWoods: Ale tak někd je to docela přehnané.. Chápu, že řeknu, v kolik přijdu. Chápu, že řeknu kam jdeme plus zhruba s kým, aby to rodiče věděli.. Ale volat kvůli 5 minutám? Když člověk hned neodpoví na sms, tak do 10 minut volat? Při návratu dospělého dítěte si stěžovat, jak se kvůli němu nevyspí? Zvlášť když člověk jde jednou za čas, ne obden? To mi přijde dost nefér..
No je to stejně nefér jako když žiješ třeba s partnerem. Musíš brát nějaké ohledy. Předpokládám, že za bydlení apod. nic neplatíš. Tudíž má tvá matka právo se o tebe zajímat. Stejně tak jako když žije žena ve společnosti s mužem, který financuje veškeré náklady. Taková žena má pak na výběr. Buď si občas vyslechnout jeho poznatky a nebo odejít. Pokud má kam a za co. To samé je doma rodič a dítě. Dokud nebudeš fungovat úplně jako samostatná jednotka jsi pořád to dítě a rodič má právo se dotazovat. Každý jsme nějaký. Něčí rodiče to řeší a něčí zase ne.
Galerie obrázků
Já jsem doma měla to samé....plus navíc ještě i ze strany táty. Jeidný rozdíl byl ten, že nekoukali v domluvený čas z okna, ale byli zalezlí
. JInak stejné. Víš ale, kdy se to zlomilo? Jakmile jsem si našla přítele. Časem zjistili, že je to fajn a slušnej kluk, kterému můžou věřit, a tak vždycky když jdu s ním, tak jsou úplně v klidu a když se vrátím domů, tak normálně spí. Dokonce už jsou zvyklí, že pokaždý když někam večer jdu, si beru automaticky i přítele, a tak když jdu jen třeba s holkama, tak když se neptají, tak to ani neříkám a je klid .
Takžeee, doporučuju si najít spolehlivýho přítele .
Reaguji na EleanorWoods: Víš, nevím, jestli jsi tohle doma taky někdy zažila, ale já slečnu úplně chápu. Nemůžeš sem plést nějaký finance, který ona doma přispívá, nebo ne, o tom to není. Život s rodiči není ani jako partnerksý život, je to nesrovnatelné. Asi vím, co tím slečna chtěla říct, když píše, že nechce být nevděčná za to, že ji někdo má rád a za to, co pro ni ten člověk za celý život udělal, ale jistou přehnanost v tom také cítím. Myslím, že v pořádku by to bylo, kdyby mamka nečekala v danou hodinu v okně, kdyby nebyla naštvaná, že jí zavoláš, že příjdeš o 2 hodiny později atd...
Bylo by dobré, kdyby se to dalo s ní domluvit tak, že pokud víš, že se třeba jen o 15 minut, nebo klidn i o ty 2 hodiny zpozdíš jí normálně zavolat, aby věděla, že jsi OK, že neležíš někde namol. Nebo jí průběžně během večera volat a nebo psát sms, klidně co hodinu, aby opět měla klidnější mysl. Tohle si myslím, že je adekvátní kompromisní řešení, protože máma už jiná asi nebude . Jestli tuhle dohodu bude schopná máma přijmout, tak máš skoro vyhráno. Plus také je jasný, že budeš muset počítat s mírným výslechem kde jdeš, s kým jdeš před a to samé kdes byla, s kýms byla a co se dělo ještě pak ráno
Téma Jak vysvětlit mamce, že už nejsem malé dítě? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:
- Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
- Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
- Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
