Ahoj holky,
vím, že jsou mezi Vámi moc chytré ženy a já jsem dnes totálně v háji a potřebuji poradit. Chvíli brečím, pak se jsem zase v pohodě a pak zase brečím..
Zničila jsem si svůj vztah. Nebo ani nevím jestli to byl vztah přímo pro mě?
Loni jsem potkala jednoho moc prima kluka. Nebyla to láska na první pohled, ale scházeli jsme se častěji, až jsme spolu začali chodit. Nebyla jsem hned zamilovaná to musím říct. On se ke mě choval vždy tak slušně, byl hodný, pozorný, snažil se pro mě udělat to nejlepší, neřekl mi nic špatného, věřím mu, že je mi věrný..
Mě bude 25 let a jemu teprve 23. Nikdy jsem mladšího chlapa neměla. Vždy jsem měla chlapa spíše staršího, ale zkusila jsem to s ním. Po čase jsem k němu začala cítit víc a víc, ale hrozně mi vadilo, že bydlí u mamky a ta se o něj finančně stará. Já bydlím od svých 19ti let sama a moji starší partneři žili sami, starali se o mě a byli za vodou. V podstatě jsem se nechala tak trošku vyživovat i když jsem k tomu měla svůj plat, ale bylo o mě postaráno. Nikdy jsem ale s chlapem v domácnosti nežila a teď ani nevím jestli to chci.Na jednu stranu bych chtěla mít chlapa jako moje kamarádky s kterým bydlí a chlap v mnoha věcech pomůže a já nebudu na sebe sama pak zase nevím jestli chlapa doma vůbec chci. Můj přítel před půl rokem řekl, že chce bydlet na vesnici a že by mu vůbec nevadilo mít malý plat a že bude mít rodinu. Delší dobu mi neřekl, že mě miluje a mě to uvnitř žralo. Říkala jsem si, že ochladl a že se třeba dívá po jiné a mě kopne do háje. Teď mi řekl, že chce bydlet do 30ti u rodičů a že pak si pořídí barák a tam bude žít on a psi a že manželku apod. nechce. Nikdy jsem na něj netlačila ve smyslu, že chci svatbu, dítě apod., tak jsem nevěděla proč mi to říká. Naštvala jsem se. Ta věta pro mě byla něco ve smyslu: S tebou nepočítám a je mi to vlastně fuk. Hrozně se mě to dotklo, tak jsem ho poslala do háje, že už ho nechci vidět, že mi ublížil a ať si bydlí s rodičema a užije si to. Nj. Jenže večer jsem doma chytla šílenou depku, nezastavitelný brečící maraton, že já o něj vlastně nechci přijít a že jsem mu možná vyčítala kravinu s tím bydlením u rodičů. A že když sama nechci ještě rodinu, tak to nemusím ani řešit.. Vzala jsem si prášek na spaní abych mohla spát. Ráno jsem vstala a bylo mi tak hrozně, že jsem nemohla ani mluvit. Kdokoli na mě promluvil já nedokázala říct ani slovo. Uvnitř jsem se šíleně klepala. Napsala jsem mu, že se chci sejít a promluvit si. On, že se musí učit a že má čas tak za 6 dní. Přišlo mi to jako z jeho strany nezájem, tak jsem mu napsala, že mu je to asi už jedno. On napsal, že není, ale že mi nemůže dát víc, že teď studuje.
Já bych pochopila kdyby mi řekl něco jako: než dostuduji, tak budu u rodičů. Jenže když řekl, že tam bude do 30ti a že pak bude sám, tak mi přišlo jako když říká, že je konec a vůbec se mnou nepočítá a chodí se mnou jen tak.
No nakonec jsem mu napsala, že se chci vidět dříve, tak mi vyhověl.
Já teď přemýšlím. Jsou Vánoce hrozně ho chci, neuvěřitelně mi chybí a chci s ním být dál, ale pak si zase říkám, jestli je on pro mě to pravé. Nevím jestli to neřekl jen proto, že je mladý a sám neví co chce a nebo proto, že to tak je a on nad vztahem někdy do budoucna moc neuvažuje.
V některých věcech se shodneme a někdy máme zase každý jiný názor na svět. Já jsem v hlavě starší, mám nějaké zkušenosti, vím, že jsem občas i taková pesimistická svými názory, on zase věří, že je všechno v pořádku a vše tak nějak funguje jak má. Já mám ráda teplo, moře a cestování on zase hory a zimu. Tu já mám také ráda, ale na dovču se mnou k moři asi jen tak nepojede. Já jsem gurmán on má nejraději maso, brambory. Já chodím do fitka a snažím se jíst zdravě i když si občas také něco dám a on zase pizzu, mekáč..i když naučila jsem ho tam chodit méně, když mu uvařím, tak mu chutná až na pár věcí co nejí, přestal pít sladké limonády..někdy na něj mám dobrý vliv a přemýšlí.
Ani nevím na co se chci zeptat. Být s ním či ne? Jste vy a váš partner skoro ve všem za jedno? Co vás na něm nejvíc štve a za jakého chlapa by jste dali ruku do ohně? Potřebovala bych si o tom s někým promluvit.