Stalo se mi něco, co jsem nepředvídala ani v těch nejhorších snech. Propustili mě z práce pro nadbytečnost, ze dne na den, bez jakéhokoli upozornění dopředu. Z práce, kterou jsem zbožňovala jak co se týče náplně, tak lidí. Prostě mi ze dne na den zrušili pozici, protože firma šetří a já jsem se jim zřejmě finančně nevyplatila. Důvodů může být samozřejmě více než ten co mi byl dán oficiálně, ale to jsou jen dohady. Každopádně je to jak blesk z čistého nebe, podpásovka a přede mnou se otevřelo jakési vakuum. Ano, mohla bych si okamžitě hledat novou práci a věřím, že bych zanedlouho něco i našla, ale situace je ještě o něco složitější. Už nějakou dobu se pokoušíme o dítě (i to se mohlo nějak promítnout na mém vyhazovu, i když jsem o tom samozřejmě s nikým nemluvila). Proto si nemyslím, že je rozumné se teď hned někde zaměstnat, přeci jen mi dali nějaké odstupné, takže na chvíli zajištěná jsem. Jenže co je teď tedy přede mnou? Zoufalá snaha přijít do jiného stavu, což může trvat kdoví jak dlouho a pak dalších 9 měsíců doma? Bez vidiny mateřské, která by byla bývala vzhledem k mému platu docela rozumná, závislá na příteli, bez uplatnění? Nejsem sice člověk, co by se neuměl zabavit, vím, že můžu studovat, udělat si nějaké online kurzy, zdokonalit se v jazyku, ale ta vidina být jakoby odtržená od společnosti, je pro mě naprosto bizarní. Jsem člověk, co se do práce těšil, co rád komunikuje s lidmi, tvrdili mi, že jsem takové jejich sluníčko, co nikdy nemá špatnou náladu a teď tohle. Pomalu mi to dochází a připadám si jak tělo bez duše, padla na mě taková těžká únava, že nemám ani chuť si zacvičit ani jít ven, vlastně vůbec nic. A to samozřejmě nepřidá k tomu, aby se podařilo otěhotnět. Byl jste někdy někdo v podobné situaci?