Strach ze změn - přechod do dospělosti

Reaguji na Julie24:
Já zase nechápu, jak někdo může být k tomu takhle lhostejný jak ty Samozřejmě se taky těším, ale k domovu jsem citově připoutaná, tak jako asi každý. Ty jsi asi jedna z těch co se nemohli dočkat až konečně "vypadnou z baráku". Jinak tvůj postoj opravdu vůbec nechápu.

Já jsem odcházela z domova v 19 letech - hned po maturitě jsem nastoupila na VŠ do Prahy, kde jsem neznala nikoho kromě mého přítele - každý jsme ale bydleli ze začátku na jiné koleji, nebyl moc čas se vídat, protože jsme oba právě nastoupili do prváku a navalilo se toho na nás tolik, že jsme byli rádi, že vůbec nějak fungujeme. Vzpomínám si, jak mi bylo první týdny smutno, vždycky jsem počítala dny, kdy už bude pátek a já pojedu domů.. Jak ale týdny a měsíce ubíhaly, našla jsem si nějaké známé, s přítelem jsme se nastěhovali na jeden pokoj a z cizího města a z cizích lidí se pomalu stalo město známé. Teď jsem tady čtvrtým rokem, dodělávám školu, mám tu dobrou práci, s přítelem stále spolu a jsem tady spokojená. Domů jezdím jednou za 2-3 týdny a mám s našima lepší vztahy než když jsem bydlela u nich.

Projde si tím asi většina lidí, hlavně těch, co se stěhují do jiného města, ale většinou to není tak hrozné, jak se člověk původně bál.. ta první nejistota a stýskání docela rychle uteče Ze začátku jsem si s našima hodně volala, skoro denně jsme si s mamkou a ségrou psaly, každý víkend jsem se pak doma vídala s kamarádkama. V dnešní době se dá komunikovat různými způsoby, tak můžete být stále v kontaktu s těmi, které máte rády a pak to jde všechno snáz A navíc, se určitě brzy seznámíte s novými lidmi - v práci i ve škole a ti také pomohou, aby se člověk necítil sám.

Hodně zdaru holky!

Reaguji na upírek:
kéž by to bylo tak snadné - snad je to s tím odpoutáním pravda - zatím si to ale nějak nedokážu představit - už ta představa, že když se vrátím ze školy, nebude to do mého pokojíku, nebude mě čekat naše štendo, mamka se nezeptá co jsem jedla a co bylo ve škole - já vím, někomu možná bude připadat, že mluvím jak v deseti, ale když mě rodina pomohla z toho nejtěžšího období, hodně mě podržela, když jsem byla v zahraničí a jsem na ni prostě strašně navyklá - materiálních věcí bych se dokázala vzdát hned, ale s tou rodinou je to hrozně těžké..
Přemýšlím i o tom, vzít si studentskou půjčku nebo si půjčit od našich a školu splácet jak to bude možné, jen abych se dostala domů častěji, ptz pokud to budu chtít zvládnout vše za své, budu muset ve volný dny pracovat a to dost.

Reaguji na Emma_Belle:

Věřím, že to pro tebe nebude lehké. Po pravdě, já jsem do té doby nikdy nebyla pryč z domu déle jak na 14 dní (a to byly školy v přírodě ještě na základce Přesto jsem to zvládla, stejně jako to zvládneš Ty.
Vím, že Ti bude smutno, ale není to konec světa. Nestěhuješ se na druhou stranu zeměkoule a pořád můžete být v kontaktu přes mobil, maily, skype.. A postupně se ze stýskání a smutku stane těšení se na další příjezd domů

S penězi Tě naprosto chápu, měla jsem to podobné - naši nebyli v situaci, kdy by mě mohli nějak sponzorovat, takže jsem stála jsem před volbou, jestli si hned najít práci (což se lépe řekne, než dělá) nebo si vzít půjčku. Vybrala jsem si půjčku, už proto, abych nezanedbávala školu hned od prváku (zvaž, jestli bude vůbec v Tvém případě možné hned začít pracovat - abys měla dostatek času na přednášky a učení).

Pokud na to rodiče mají, můžete se třeba domluvit, že Tě budou sponzorovat a Ty jim to začneš vracet, až si najdeš práci. Takhle to také někteří dělají Ale pokud by to nešlo a ty by ses rozhodovala pro půjčku, pečlivě to zvaž, protože z vlastní zkušenosti - sice máš odložené splácení jistiny (tj. platíš po dobu studia jen úroky), ale je to závazek a i tak na to nějaké peníze měsíčně vydáš a navíc, třeba já celkově zaplatím téměř o polovinu více na úrocích!

Hlavu vzhůru, vyzbroj se fotkama, nabitým mobilem, vem si z domova něco, co Ti zvedne náladu a bude Ti domov připomínat, až Ti bude smutno.. A nezapomeň, že na tom budou Tvý spolužáci a spolubydlící podobně jako Ty - nebudeš sama, komu se bude ze začátku stýskat.. A společně se to zvládá lépe