Po letech vztahu mne okouzlil někdo jiný

rattty

přesně tak!

máme tendence si nalhávat, že co když nás nic lepšího nepotká? Ve finále každá normální ženská zjistíme, že je to blbost a že se teď máme daleko líp

To docela ano. Ale to jsem brala jako automatickou věc.

To také vím, že zjistím. Téměř stoprocentně, proto to také dělám, ikdyž to tak bolí...

to znamená pral, vařil, pomáhal žehlit, vysával, utíral prach? nebo si jen po sobe umyl hrneček a talířek?

ne, rozumíš, jde o to se zamyslet, jestli i on by podporoval tebe....a jednou, kdyby jsi mela díte, se i postaral, jak finančne, tak s výchovou....a kdyby přišla krize, tak jestli by ji s tebou byl schopen řešit....bez alkoholu a kamarádů...

white orchid

Závidím ti, že jsi měla odvahu... jsi určitě moc silná a všecho to zvládneš!

Holky, nedala jsem to. Do poslední chvíle jsem byla maximálně odhodlaná, že přijdu z práce domů, sbalím pět švestek a půjdu, ale nebylo to vůbec lehké. Nejdřív jsem si řekla, že mu vyperu montérky, protože jsem mu to již předtím slíbila. Zapla jsem pračku a chtěla balit, ale nemohla jsem. Začala jsem hrozně brečet. Mamce jsem v telefonu řekla, že to asi nezvládnu a ona mi na to řekla, že na to asi ještě není pravý čas a že to asi ještě tak necítím, tak ať nic nelámu přes koleno. Moje mamina si s mým tátou prožila dost a mimo jiné se mi svěřila, že i pár takových plánovaných neuskutečněných odchodů, předtím, než ho opustila definitivně. Zůstala jsem tedy. S přítelem jsme si celý večer povídali, co by se mělo změnit. Slíbil, že se bude hodně snažit, ale já po celou tu dobu věděla, že konec je stejně nevyhnutelný. Někde uvnitř to prostě cítím. To, že jsem to nezvládla napoprvé, neznamená, že napodruhé to také nezvládnu. Také jsem mu to narovinu řekla. Byla jsem zklamaná z toho, že jsem nedokázala odejít. A stále jsem. Jsem tam, kde jsem byla předtím... Pan "X" mi do toho píše milé ale nevtíravé smsky... Pozval mě v neděli k sobě domů. Nevím, jestli mám...

Jsem slaboch, hlavně prosím co nejméně nadávek...

white orchid

je dobře, že jste to alespoň znovu pořádně probrali a žes mu řekla, jak se věci mají. Přesně jak píšeš, žes to neudělala napoprvé nic neznamená. Mamka má možná pravdu v tom, že asi nebyl ještě ten správnej čas - když jsi nedokázala jít. Asi by se ti pak honilo hlavou, že třeba to mohlo dopadnout tak a tak, a co kdyby.....

Nech tomu čas a uvidíš sama. Buď se to zlomí a opravdu se přítel nakope do hýžďového svalu, nebo se utvrdíš v tom, že chceš jít. Nevyčítej si to

Zas mě mrzí, že jsem mu zase dala nějakou naději, ač si myslím, že je to jen zbytečné prodlužování nevyhnutelného konce. Já toho chlapa mám prostě strašně ráda, mám s ním spoustu zažito, ale nechci s ním trávit zbytek života nebo založit rodinu a nevím, co by mi muselo přeskočit, abych svůj názor přehodnotila. Nemluvě o tom, že když mě včera obejmul, připadal mi fakt spíš jako bratr než partner... Za to na chodbách v práci, ikdyž jen projdu okolo pana "X", tak se celá chvěju...

Jsem se rozcházela rok, no a pak to přišlo tak nějak samo, že už toho dotyčného nepotřebuji. Věř mi, že je to fakt spíš ten stereotyp, jak jsi jednou přesvědčená, říká se, že dvakrát do stejný řeky nevstoupíš a asi na tom něco bude.

Napiš si na papír, proč s ním chceš být, a jestli tam bude víc toho, že se ti líbí, že je milý, že umí dobře pohladit . . nad tím, že je zodpovědný, vyspělý, samostatný, je ti oporou, . .
Poznáš, aspoň proč s ním chci

u mě to byla prestiž, postavení, a to je asi opravdu málo, a mimochodem sex s ním spíš byl utrpení, než potěšení

no tak si to vychutnávej, i když by to mělo být , dostal mě, ošustil, opustil, jak jsme říkávaly s holkama na intru,

a hlavně ničeho nelituj, všechno zlé je pro něco dobré

Přesně tak, já tomu říkám "poslední kapka". Prostě najednou víš, že je ten správný čas na změnu a navzájem už si nemáte co předat. A jde to samo a přirozeně.

jj, sex je důležitý. Jak to neklape, člověk je míň imunní k vlivům okolí

joo...
Nelunka
Tak to Ti také nezávidím... Tak on se mnou možná zezačátku ani neflirtoval, jelikož žil dlouhou dobu v zahraničí, kde se k sobě lidi na potkání chovaj o dost víc přátelsky, než tady u nás. To bylo vidět i hned při našem prvním setkání. Viděl mě poprvé v životě a hned zavedl řeč, bylo to hrozně bezprostřední. Druhý den plácl něco o tom, že jsme tu nepříjemní, konkrétně já, přitom jsem si ani nebyla ničeho vědoma... Asi se tu opravdu chováme poněkud jinak, doslovně nás nazval zapšklými a nepřátelskými už z principu No, ale pak se stále častěji objevoval ve dveřích mé kanceláře (konkrétně pokaždé, když procházel okolo), povídali jsme si, složil mi pár komplimentů, že mi to doma neklape ví, ač bez podrobností, no a tak nějak jsme se dostali k smskování. Ale nebylo to vyloženě o tom, že bychom si předali čísla s tím, že si budeme psát. Můj šéf s jejich firmou uzavřel nájemní smlouvu, tudíž já na něho služebák měla automaticky a on mé služební číslo také... Sem tam si písneme. A teďky mě pozval k sobě domů... Já vím, že nebude takový, že by mě do něčeho nutil, nebo něco vyžadoval. Je to spíš takový gentleman, podle mě si se mnou bude chtít povídat u skleničky něčeho dobrého, protože už mě zval i na oběd apod., což jsem ovšem odmítla, protože se vždy najde nějaká dobrá duše, která půjde okolo, řekne mému příteli, že jsem s někým někde posedávala a já nechci, aby si přítel myslel, že se s ním chci rozcházet kvůli někomu. Vlastně to tak ani není... Navíc na něm vidím, že to, že jsem zadaná, mu brání začít si se mnou něco víc. Občas na to naráží... Tak teď se právě rozmejšlím, jestli k němu mám jít nebo ne...

Tady je problém a možná jeden z těch největších, že mě přítel nemůže předat vůbec nic. Ne že by byl vyloženě hloupý, ale tak nějak mam dost navrch, což mě žádným způsobem nemotivuje, netrénuje, "nerostu" (proč taky?), nijak mě to neobohacuje zkrátka...

Chce to chlapa tahouna, viď? Člověk se pak i víc snaží sám

Hlavně nějakýho, vedle kterýho se budem nějakym způsobem snažit "růst"... A ne takového, vedle kterého zpichnem...

takového, vedle kterého budeme chtít růst, budeme se cítit v pohodě, bude nám poskytovat potřebnou ochranu, když jí budeme potřebovat a pro kterého tou ochranou, a pro kterého budeme taky chtít být pilířem v jeho bouři
hlavně ne takového, co nás bude vysávat, ponižovat, usurpovat,