Záchrana vztahu dítětem

radana
tak ale ono se v tom máchá tak jako tak, co se pro to dítě změní? Podle mě v tomhle případu moc ne, maximálně mu to pomůže v tom, že jeho tatínek nebude muset vydělávat na rozmazlenou maminku a bude mít víc času se věnovat jemu...

jo souhlasím,jen šlo o to,aby to dítě netrpělo těma máminýma náladama,když jí ten táta v tom nechá,aby na to dítě neměla ještě vztek. takhle jsem to myslela. aby to jako děti neodnesly

Z mého okolí znám hodně příkladů, kdy mimčo zamávalo i zdánlivě pevným vztahem, takže zachraňovat miminkem vztah mi připadá jak nabízet topícímu se sklenici vody. Čili blbost. Navíc mi připadá, že se tu na dítě nahlíží jak na věc, prostředek k něčemu a to je teda síla. Za mně rozhodně NE!

radana
to je pravda, ale myslím, že k tomu dříve nebo později dojde i tak, protože dluhy jsou sakra sv***ě, to zamává s každým a pokud to bude dál pokračovat, tak to nemůže doapdnout dobře, a to že já jsem spíš optimista

Tak já s myslím, že občas dítě vztaj zachránit může. Třeba když se vztah dostává do stereotypu a nudy a potřebuje nějaký nový impuls. Ale pokud to dlouhodbě neklape, tak to dítě nezachrání.Možná dřív, když žena něchtěně otěhotněla, tak to bylo tak, že si jí muž "musel" vzít. Dneska už je jiná doba, partneři zodpovědný nejsou, odkopnou těhotnou ženu a pak (pouze někteří) platí alimenty. Chápu, že ti je možná smutno, že váš vztah neklape a chceš ho za každou cenu zachárnit, ale bohužel tudy cesta nevede Zkus to urovnat nějak jinak, aby tě měl partner zase rád a vážil si tě....pokud se to nepovede, tak nezbyde nic jiného, než to ukončit a hledat jinde. Vím, že to bolí. Sama rozchody taky vůbec nezvládám. Ale je lepší si několik dní pobrečet, čas všechno zahojí a začít znovu než udělat takovu chybu, kterou by sis mohla celý život vyčítat.

saluska
Vyšlo, ale jak říkám..první láska..je to introvert, nikam nikdy moc nechodil, lehce si ho omotala kolem prstu a on má asi vzor v mém otci, držet pusu a krok a nosit domů peníze.. Ještě jsem zapoměla dodat, že jeho vypečená manželka zakazuje našim s vnoučatama styk, přecházejí na druhý chodník a otáčí hlavu na druhou stranu, na sms a telefonáty nereagují a jenom naše pomlouvají, protože mají víc peněz než oni Ale když potřebují zaplatit účty, dají mu složenky a vyšlou za mámou, ať to zaplatí přes své internetové bankovnictví, protože na poštu to je pro ně daleko.. Nedávno je máma potkala ve městě a msela se schovat do vedlejšího krámku, kde jí vytryskly slzy.. A jak se jmenuje to druhé, co je asi měsíc na světě..na to jí nikdo neodověděl...

Kiki20
No tě buch! Jak to bych jí chytla pod krkem.. Chudák brácha. Ale nadarmo se neřiká : čim větší sv.ně, tim větší štěstí. Možná by ale neměla holka zapomínat, že na každou sv.ni se vaří voda, tak aby se jednou nespálila. A co ty? Nikdy tě nenapadlo promluvit bráchovi do duše? Nebo si říkáš, není to moje věc... Já sourozence bohužel nemám, ale nevim ,jestli bych se na to dokázala koukat.

ROZHODNĚ NE!! Je to nejhorší způsob záchrany partnerství, jestli se vůbec dá mluvit o záchraně, spíše naopak.

Kiki20
To je smutné, také mám kamarádku a její brácha se chová se svojí rodinou podobně, občas je babička vídá ale třeba když se narodila ta menší tak se to dozvěděla až do známých. A jakou dobu po narození jí ani neviděla ani toho staršího klučíka. Tyhle vztahy jsou strašně smutné. Jsi nedokážu představit že by naši nevídali dcerku. Stačí když se nevidíme týden a už děda s babí volají jak se máme a jestli přijdeme na oběd atd....Tak též manželovi rodiče volají jak se máme a jak se jim po Jasmínce stýská.Nechtěla bych ochuzovat malou o babičku a dědu kor když jsou prarodiče fain. Ale my máme velmi dobré vztahy. Bohužel někde to tak není
Zkus si s bráchou promluvit, nevím jak máte k sobě blízko. Ale kdybys mu třeba nastínila jak moc to maminku bolí a mrzí třeba by se mu rozsvítilo

ahojky, my měli už krizi, jenže pak jsem po jedné akci neplánovaně otěhotněla, byla jsem hubená holka, tej mam 10 kg navíc, syn nic nezpravil a je to ještě horší, přemýšlela jsem o potratu už tehdá,ale nikdy bych to neudělala, tej čekam co s našim manželsví bude. Manža se chová jako narcista, to se nedá, chlapa dítě jen tak nezmění.

taky si myslím, že v určitých situacích se to dítětem spravit dá, ale musí to být fungující vztah, který se začíná dostávat do takového toho vyhasnutí, např, když spolu někdo jen bydlí víc jak pět let, tak je celkem logické a normální, že to dítě by mělo ten vztah posunout dál, takový vztah potom vyšumí ne kvůli nedostatku lásky, ale kvůli nedostatku důvodu, proč spolu dál být....... rozhodně ale dítě nevyřeší vztah, který nefunguje kvůli základním problémům, ty lidi si nerozumí, nemají se rádi atd. ....tam to je rozhodně podraz!!

saluska
Já se s ním asi pět let nestýkám, rozešli jsme se ve zlém, teď kolem sebe chodíme jako kolem horké kaše, nepotkáváme se, nejsme v kontaktu, zprávy mám jen od našich.. Ale líto mi ho je, to jo.

Ellodin
To máš pravdu, on ale musí vědět jak to mamku bolí, sama mu to říkala, kolikrát i ze vzteku řekla, že když jí ho neukážou, tak ať si ho strčí někam, ale je vidět, že jí to jedno není.. Navíc když jim máma pomáhala i finančně, zařizovala vše atp. Jenže můj bratr je typ splachovacího podpantofláka, co vše dusí v sobě, pro klid v rodině. Onehdá když ta jeho byla těhotná, kluka potřebovali odvést k doktoru, dobře, ona měla pupek tak třeba nemohla, ale její máti, co si válí doma šunky samozřejmě nikam nešla. Pěkně si počkali na bráchu, ten si musel vzít volno a jít s klukem sám. Máma na to známé řekla, že to je hrůza, ale víc nekomentovala. Jenže oni se dozvěděli, že máma něco řekla a hnedka z toho udělali, že moje máma říká, že se ta holka o děcko nestará a bratr měl doma cirkus. Tak zavolal mámě a řekl jí, že jí teda moc pěkně děkuje, že teď má kvůli ní doma peklo, že se s ním nikdo nebaví... Ještě jsem zapoměla dodat, že hned po prvním porodu se přestěhovala do ložnice vedle a postýlku s malým nechala u bráchy, ten přišel z práce a musel se starat, i v noci samo

Ja mám osobnú skúsenosť z tej druhej strany. Chodili sme spolu 4 roky. Ja som túžila po svadbe, rodine ...., on nie. Chcela som tento vzťah ukončiť, on prosil o druhú šancu. Dala som mu ju, do mesiaca som ostala tehotná, s čím som samozrejme narátala. Bola svadba a život o ničom. Neustále hádky už počas tehotenstva, do pôrodnice prišiel, že dcérka nie je jeho, dva roky chcel testy DNA (ale neboli na to peniaze). Chorobne žiarlivý, nikam som nemohla chodiť lebo inak sme sa vždy pohádali, bez jeho dovolenia som si nemohla nič kúpiť, musela som si chodiť od neho pýtať peniaze a väčšinou času sa na mňa hneval, veľmi málo kedy mi povedal prečo a strašne medzi nami viazla komunikácia. Boli sme 5 rokov manželia, ale vždy som vedela, že to tak neostane navždy. Len som namala kam ísť a bolo mi zaťažko odísť a byť sama s dcérkou. Ale už som to nevydržala, som 2 mesiace s dcérkou preč, 5 dní som rozvedená a moja rodina sa mi otočila chrbtom lebo im robím hanbu. Som síce šťastná, že už nie som v tom bezvýznamnom manželstve, ale mám strach lebo som na všetko sama. Trápim sa a som zúfalá, mám len 25 rokov a 5 ročnú dcérku. A dôvod tohoto všetkého vidím v tom, že si ma chcel udržať len tým, že zariadil aby som ostala tehotná. NIKOMU neodporúčam riešiť vzťah dieťaťom. Nič sa tým nevyrieši, len si tým skomplikujete život a nie len sebe.

Tak jsem si teď přečetla název diskuze a polil mě studenej pot. Vztah dítětem zachránit přeci nejde , sama tu zkušenost nemám, ale nikdy bych to tomu dítěti neuděla, pokud vztah nefunguje bez dítěte, zázrak se těhotenstvím a narozením dítěte podle mě fakt nestane