Strach zo psov

Reaguji na whisper:
Chápu, já jsem spíše navázala na ty důvody, co zmiňovala kayuschka. Mezi psy se pohybuji dost často a dlouho, takže ten zážitek s rotvíkem byla pro mě vyjímečná událost. Ale samozřejmě, taky mě to poznamenalo a s rotvíky nechci mít nic společného
Pravda je, že psů, které znám a za které dám ruku do ohně moc není. Do hlavy jim člověk nevidí.

Hm, tak to je tak na udání na policii - psi nemají ohrožovat okolí, což se evidentně děje.

Reaguji na whisper: Začalo to až potom. Mala som vtedy asi 13 rokov. Vždy ked vidím nejakého psa spomeniem si na tú bolesť a strach, ktorý som vtedy mala. Nepamatám si na to takmer vôbec, len tie pocity. Vtedy ma zachránil ocko, lebo sa mi to stalo u nás na dvore.

Teraz ma pes napadol znova asi vo februári, ked som išla domov od sestry, z jedného konca dediny na druhý... skočil do mna, vrčal, chniapal, chcela som sa vopchať do nejakého dvora, ale vošiel hned za mnou. Tam sa však našla pomoc, ujo psa zneškodnil metlou ,drasticky, ale ináč to nešlo.

Ani v prvom ani v druhom pripade si niesom vedomá ako som psa vyprovokovala. Toho druhého zrejme vyburcovala moja hystéria, ale ked už skočil, nevedela som ako ináč...

Mě taky teda žádnej nenapadnul,ale stejně se jich bojím :/ Asi ne tolik jako vy,přímo fobii z nich nemám,ale prostě v každym psovi (kterýho neznám) vidím,že na mě skočí jak se na něj podívám...Taky mě děsí když du kolem plotu,všude ticho,a najednou šílenej štěkot,to dycky nadskočim metr vysoko a letim pryč...Jinak když občas jedu k babičce na vesnici tak tam taky lítaj psi volně po ulici,naštěstí ale přes den,takže když nějakýho uvidim,du co nejdál od něj,nekoukám radši na něj,snažim se dýchat aby nevycítil jak se bojím Ne,podle mě sme holky trochu paranoidní,sice nevíme jakej pes je agresivní a jakej ne,ale řekla bych že tak 85% psů bude uplně v poho,prostě se bojíme (nejčastěji) po nějaké skušenosti s nima..

Bohužel psi neútočí bezdůvodně. Proč právě děti? Jednoduchá odpověď. Psi nesnáší nemotorný pohyb, který děti většinou mají. Vidí v něm potenciální nebezpečí, proto útočí. Jde to vidět i na příkladu, když před psa postavíte opilce. Bude šílet tak stejně.
Je to smutné, ale rodiče by nikdy neměli nechávat děti se psy bez dozoru, ať psa znají sebelíp.

K tématu:
Moje sestra se taky bojí psů. Když byla malá, vlčák ji shodil z lavičky, od té doby má utrum a bojí se psů. Minulý rok ji kousl do stehna cizí pes, takže se to zase vrátilo a teď se bojí pohladit i mé štěně NO.
Problém by se určitě dal řešit psychologem, takže snad to dopadne dobře,protože kdo se bojí psů, neví, o co přichází

Jo, tak tomuto se říká týrání zvířat a mělo by se to řešit.

Pardon, odesláno dvakrát.

Reaguji na whisper: Ale samozřejmě, ale psovi, který napadne, vždy jen ublíží člověk, pes má zafixované, že se mu něco stalo. A já prostě nikdy neuvěřím, že by pes sám od sebe dítěti ublížil jen tak. Chápu, že pes se brání, když jej dítě otravuje. V takovém případě bych ale nechala zavřít rodiče dítěte, ale ne majitele psa. Dítě má vědět, že nemá psy pokoušet, a když je tak malé, že to ještě nepochopí, má si jej rodič hlídat´, ostatně má za něj přece zodpovědnost.

Ano, tak to bylo míněno.

já sama se psů nebojím, mám z nich respekt a snažím se nejdřív zjistit, co od nich můžu čekat, tj. pokud po vesnici běhá volně neznámí pes a jen tak si čmuchá a kouká kolem, tak se ho klidně snažím k sobě přivolat, abych se mu podívala na známku a případně do zavedla domů, ale když jdu kolem baráku, kde je na volno štěkající pes, přecházím na druhou stranu silnice, protože by se mohlo stát, že by si pes mohl myslet, že mu vstupuji do jeho teritoria a zaútočil by.
Jedné kamarádce pomohlo, když si někdo ze známých pořídil štěně a mohl si s tím štěnětem hrát a vidět jak roste, a teď už je v přítomnosti psů schopná fungovat...

Reaguji na Jánošík: Reaguji na Jánošík: Reaguji na Jánošík: Reaguji na Jánošík:
To je doopravdy nejlepší terapie, pořídit si vlastní štěně do rodiny, používá se zejména u dětí, které se psů bojí.
Opakované psí útoky na lidi se objevují c tisku stále častěji, viz třeba dnešní iDnes
http://zpravy.idnes.cz/pes-se-srazil-v-byvale-pisk ovne-s-plavkyni-zena-se-utopila-pnr-/krimi.aspx?c= A110719_102211_praha-zpravy_ab

To měl brácha (taky po kousnutí), on z toho pak nějak vyrostl (doslova). Jinak pištění a utíkání je přímo pobídka pro toho psa, aby vás začal honit. Taky je dobrý si uvědomit, že většina těch psů má větší strach než vy. Většinou pes uteče, když dupnete (né na něj, ale na zem), nebo zakřičíte hlubokym hlasem - ale to bych dělala, až kdyby začal otravovat nebo vrčet, jinak stačí ho ignorovat.
Jinak souhlas s tím, že za to může majitel - na některá plemena by mělo být něco jako zbrojní pas.

Psů je čím dál více, logicky bude narůstat i počet útoků - resp. problémových situací.

Reaguji na Margaret:
Já nepsala, aby si pořídili psa do rodiny, já jen napsala, že vím o případu, kdy někomu pomohlo, když si někdo z jeho známých (kamarádů) pořídil štěně a postupně ho s ním seznamoval.
A že jsou častější útoky psa na člověka? Česká média se v těchto zprávách přímo vyžívají, ale už s nikdo nedozví, proč ten pes zaútočil...

především v noci, ale i ve dne nemá velký pes na veřejném prostranství co dělat na volno (kde to není povoleno), malého "překousnu", když je vychovaný, bohužel jsem si všimla, že u nás ve městě jsou opravdu velcí psi (kavkazani, dogy, rotvajeři apod.) většinou skvěle vychovaní a chodí na vodítku i s košíkem a majitele poslechnou na slovo, ale ti malí, uštěkaní, agresivní a všudeběhající jsou často rozmazlení, nevychovaní "smradi" (pudl, čivava, krysařík, špic, jezevčík!, vořeši aj.) a majitele vůbec neposlouchají! Lítají za každým jiným psem, skáčou na děti, majitelka (většinou žena) na ně "křičí" dvě hodiny a pes dělá, že neslyší!

Spousta majitelů nezvládne výchovu psa. Sama je miluji, ale v dnešní době si složitější povahy (plemena) pořizují i velmi mladí lidé nebo lidé bez zkušeností. Každý si myslí, že si stačí "přečíst knížku" o výchově - haha! Můžou za to v končném důsledku opravdu lidé, smutné Často lidé neumějí vychovat ani čivavu natož tzv. bojová plemena.

Nějaký opravdu hodný pes, povaha klidas a flegmatik, často jsou to retvívři, labradoři...Nebo to zkus nejprve s malými pejsky, ale zase - klidná povaha, flegmatik, co má rád lidi, mazlení, zvířátka - prostě mírumilovné stvoření, které štěkat snad ani neumí A hlavně vychovaného, aby ho majitel dokázal odvolat, kdybys chytla "paniku".

Jj, většina psů se zalekne když na něj hluboce "zařveš" nebo jen "varuješ" hlasem, dupneš, ukážeš rukou až jde pryč...Já odháním nevychované psi (typu: každého psa, kterého potkám musím za každou cenu očuchat a pohrát si s ním a to vždy a všude!) od našeho, kterého se snažíme naučit, aby nebyl z každého psa, kterého potká na ulici/v restauraci "na větvi" - protože když tam pak "čoklíci" celou dobu knučí, protože si chtějí společně hrát - šílím asi stejně jako majitel restaurace. I velký pes se bojí člověka a útočí vyjímečně, ale musíš přemýšlet, jak se k němu chovat - rozhodně neutíkat a neječet strachy! To nikdy nedělej.